Moudrost ze země Oz

Všichni bychom chtěli mít něco lepšího – ať už novou práci, vřelejší rodinné vztahy, bližší přátelství nebo lepší zdraví. Příliš často se ale zdá, že nám na každém kroku stojí v cestě překážky, které nám brání dosáhnout toho, co si přejeme. Můžeme se dokonce cítit jako oběti, uvězněné v situaci, kterou nemáme sílu změnit.

Co když je však řešení našich problémů „jen“ ve změně myšlení? Tyto úryvky vám ukážou, jak žít nad čarou a opustit roli oběti. Pomocí čtyřkrokového procesu se naučíte rozpoznat a dosahovat svých cílů a tím změnit své myšlení i svůj život.

Osobní odpovědnost se stane principem, který nebude určovat jen jednu oblast, ale všechny aspekty vašeho života – a zlepší nejen vás, ale i životy těch, na kterých vám záleží.

V následujících kapitolách se mimo jiné dozvíte:

• jak Alexandr Veliký motivoval svou početně slabší armádu k boji,
• jak se mladý muž z Detroitu, který vyrůstal v těžkých podmínkách, stal jedním z nejlepších neurochirurgů na světě,
• a jak rodiče oběti vraždy dokázali přetavit svou bolest v pozitivní změnu v životech stovek lidí.

Představte si, že pracujete v zaměstnání, které opravdu nenávidíte. Směny jsou dlouhé, práce úmorná a nudná a co je nejhorší – plat je mizerný. Místo abyste hledali novou práci, jen si stěžujete a naříkáte, že v okolí není dostatek pracovních míst, že dobré pozice získávají jen lidé se správnými kontakty – že vám prostě nic nevychází.

Mnozí z nás se tak někdy cítili. Ačkoliv je tento způsob uvažování velmi rozšířený, nijak nám nepomáhá zlepšit život. Pokud opravdu chcete něco změnit k lepšímu, nemůžete donekonečna obviňovat ostatní. Musíte převzít odpovědnost sami za sebe, za svou práci i za své štěstí. To je osobní odpovědnost.

Často však vnímáme odpovědnost jako zátěž. Snažíme se jí co nejvíce zbavit tím, že ji přenášíme na šéfy, vládu nebo příbuzné. Když ale své povinnosti delegujete na druhé, stáváte se na nich závislými. Vzdáváte se moci něco se sebou udělat.

Jediný způsob, jak můžete svůj život zlepšit, je převzít za něj odpovědnost. To je skutečnost, kterou je třeba přijmout; teprve potom můžete začít hledat novou práci, získávat další kvalifikaci a zkušenosti.

Je pravda, že někdy se situace mohou zdát naprosto zdrcující. Zvednout se ze země poté, co vás srazili, je ale volba, kterou děláte. Díky osobní odpovědnosti můžete dosahovat svých cílů a mít větší vliv na své okolnosti: vaše volby jsou ve vašich rukou.

Co byste si však měli zvolit konkrétně? Čtěte dál a zjistíte to.

Vzpomněli jste si někdy na chvíli, kdy jste čelili těžké výzvě – hromadě nesplněných úkolů nebo účtům, které jste nedokázali zaplatit? Jaké pocity se ve vás objevily, když jste na ten problém mysleli?

K výzvám lze přistupovat v zásadě dvěma způsoby: nad čarou a pod čarou. Když uvažujeme pod čarou, vidíme se jako oběti a ukazujeme prstem na ostatní. Když přemýšlíme nad čarou, díváme se na problém konstruktivně a hledáme řešení.

Podívejme se na příklad. Jako viceprezident prodeje čelil Dennis situaci, kdy už třetí rok po sobě neměli žádné nové produkty. Svolal poradu se svými prodejními manažery, kteří byli frustrovaní, protože museli stále dokola nabízet ty samé staré výrobky, o které už zákazníci nejevili zájem.

Prvních třicet minut porady Dennis vědomě nechal svůj tým „myslet pod čarou“, aby měli prostor vyjádřit své stížnosti a frustrace. Poté ale přešel k věci a vyzval je, aby začali uvažovat nad čarou. Změnou tónu rozhovoru – od pouhého stěžování k hledání skutečných změn – Dennis se svým týmem přišli na kreativní prodejní strategie, které nakonec vedly k rekordním výsledkům.

Myslet pod čarou může být zcela přirozená reakce: často se cítíme jako oběti v situacích, které jsme si nezpůsobili – například při přírodní katastrofě nebo když se staneme obětí trestného činu. Jak na tyto události zareagujete, je ale pořád vaše volba.

V roce 1989 byl unesen a krátce poté nalezen mrtvý šestiletý Adam Walsh, syn Johna a Revé Walshových. Přestože šlo o nesmírně brutální čin, dokázal tento pár zůstat nad čarou a rozhodl se pomáhat ostatním. Od té doby se věnují budování podpůrných systémů, rozvoji preventivních opatření a prosazování lepší legislativy v případech pohřešovaných dětí.

Jak tedy můžete myšlení nad čarou přetavit v konkrétní pozitivní změnu? To se dozvíte v následujících kapitolách.