Mistrovství

Většina lidí si myslí, že mimořádné úspěchy velkých mistrů, jako byli Leonardo da Vinci nebo Mozart, pramení z přirozeného talentu a vrozeného génia. Tak to ale není. Ve skutečnosti neexistuje žádná přímá souvislost mezi vrozeným nadáním a mistrovstvím v určité dovednosti či oboru.

Jak ukázala jedna studie, mnoho malých dětí sice projevuje výrazný talent, ale jen relativně málo z nich později dosáhne skutečně pozoruhodných úspěchů. Naopak ti, kdo ve škole nejeví žádné známky geniality, často nakonec dosáhnou mnohem víc než jejich nadanější vrstevníci.

Uveďme si příklad mladšího bratrance Charlese Darwina, sira Francise Galtona. Zatímco Darwin byl obyčejný chlapec, který nijak zvlášť nevyčníval inteligencí, Galton měl vyšší IQ a byl považován za zázračné dítě. Přesto je dnes Darwin vnímán jako významnější vědec a jedna z nejpronikavějších myslí svého století.

Je tedy zřejmé, že mistrovství nezávisí na tom, zda jste „nadaní“, nebo „obyčejní“. Jaké kroky tedy podnikají jak geniální osobnosti, tak zcela běžní lidé, aby se stali mistry? Odpověď zní: přesně ty kroky, které v průběhu dějin podnikali všichni velcí mistři.

Každý z nich objevil svůj obor, prošel určitým typem učení, rozvinul tvořivou a otevřenou mysl a nakonec dosáhl mistrovství. Edison, Mozart, Einstein, Goethe – nejuznávanější mistři v dějinách – všichni následovali velmi podobnou cestu k úspěchu.

Stejné kroky podnikají i moderní mistři. Například profesionální boxer Freddie Roach snil o kariéře boxera, učil se u slavného trenéra Eddieho Futche a postupně si vytvořil jedinečný styl boje. Dnes je Roach považován za jednoho z nejlepších boxerských trenérů své generace.

K tomu, abyste se stali mistrem, nepotřebujete zděděné dary, raný talent ani vysoké IQ. Potřebujete najít svůj obor či téma a pak se vydat po stopách velkých mistrů, kteří tu byli před vámi.

Měli jste někdy pocit, že je nějaká disciplína nebo oblast jako stvořená právě pro vás a že práce v ní je vaším osudem? Tomuto pocitu musíte důvěřovat.

Každý z nás je jedinečný – originál skrz naskrz. Díky nekonečným možným kombinacím DNA v našich tělech je každý člověk naprostý unikát; podobně jako u sněhových vloček neexistují dva zcela stejní lidé.

Proč tedy všichni nejednáme jako jedinečné bytosti? Kvůli obrovskému společenskému tlaku na to, abychom zapadli, často svou jedinečnost potlačujeme v marné naději, že když budeme dělat totéž co ostatní, vyhneme se problémům. Přijetí této „masky“ může mít své krátkodobé výhody, ale právě naše individualita nás vede k tomu, abychom objevili své vnitřní volání.

Mnoho géniů v dějinách zažilo okamžik naprosté jasnozřivosti, kdy se všechno „poskládalo“ a oni najednou věděli, čemu chtějí zasvětit život. Mnozí z nich měli pocit, že je po celý život vede určitá síla k jednomu konkrétnímu oboru.

Pro Leonarda da Vinciho byl takovým „okamžikem prozření“ moment, kdy ukradl z otcovy kanceláře několik listů papíru, aby se mohl oddat své hluboké fascinaci a kreslit v lese zvířata. U jiných se podobné okamžiky projevují dokonce jako „vnitřní hlas“ – například u hluboce věřících křesťanů, kteří popisovali, že slyšeli Boží hlas, jenž je vyzýval, aby svůj život zasvětili určitému úkolu.

Místo abyste vynakládali energii na to, jak se ztratit v davu, uznejte, že jste jedineční a že máte v životě specifické poslání. To můžete objevit tím, že začnete naslouchat – a následovat – svůj vnitřní hlas.

V následujících kapitolách se dozvíte, jak přesně můžete tento vnitřní hlas následovat.

Když lidé hledají „vstupní bránu“ do určité oblasti – stáž nebo první zaměstnání –, často se zaměřují na pozice, které slibují největší prestiž nebo finanční odměnu. Existují však i jiné, mnohem důležitější přínosy, které byste měli zvažovat.

Například práce, která vám poskytne příležitost intenzivně se učit, může být nesmírně cenná, i když není dobře placená. Prestižní a dobře honorované pozice se vám otevřou později – a praktické znalosti, které získáte v těchto prvních, skromně placených či neplacených zaměstnáních, se vám budou vracet po desetiletí.

Uvažujme znovu o boxerovi Freddiem Roachovi: přijal neplacenou pozici v boxerském gymu a využil ji k rozvoji dovedností, které potřeboval pro svou profesionální kariéru. Jeho rozhodnutí se mu nakonec mnohonásobně vyplatilo – Roach si později vydělal mnohem víc, než kdyby na začátku přijal jinou, placenou práci.

Podobnou volbu učinila v raných letech kariéry řada dalších mistrů. Například mladý Charles Darwin odmítl jak místo na lékařské fakultě, tak dobře placenou pozici v církvi. Místo toho přesvědčil svého otce, aby mu dovolil pracovat jako neplacený přírodovědec na lodi HMS Beagle, kde mohl studovat exotické rostliny a zvířata. Pozorování, která během této plavby učinil, ho později přivedla k formulaci slavné teorie evoluce.

Nebo si vezměme Benjamina Franklina, který – místo aby převzal lukrativní rodinný podnik na výrobu svíček – zvolil práci v tiskárně. To pro něj znamenalo mnohem delší učňovské období a finanční nejistotu, ale Franklin si uvědomoval, že v tiskárně se může naučit, jak se texty tvoří a skládají – dovednost, která mu později nesmírně prospěla.

Když tedy hledáte stáž nebo první práci, nezaměřujte se především na prestiž či peníze. Hledejte pozice, které vám umožní získat znalosti a rozvíjet dovednosti. Právě taková práce vás v budoucnu dovede k mnohem větším finančním i profesním odměnám.