Mistr přepínač

V mnoha ohledech definuje naši moderní dobu svobodný tok informací. Kdo tedy ovládá hlavní spínač tohoto toku? Přesněji řečeno: kdo ovládá internet?

Jako globální zdroj je internet otevřený každému, kdo ho chce využít, obsahuje informace ze všech koutů světa a co je podstatné – nepatří výhradně nikomu. Alespoň zatím. Stejně jako dřívější informační technologie však může být i internet v ohrožení.

Následující kapitoly ukazují, jak se v průběhu historie inovativní, otevřené technologie postupně měnily v nástroje k vydělávání peněz v rukou soukromých korporací. Přesto samotná struktura internetu – a možná i poučení z minulosti – může pomoci zachovat jeho otevřenost, k níž byl od počátku předurčen.

V dalších částech se mimo jiné dozvíte:

• proč bývá garáž skromného nadšence často místem největších technologických průlomů,
• proč společnost AT&T ve 30. letech tajila vynález záznamníku,
• a proč může být víra, že internet dokáže přirozeně odolávat monopolům, naivní.

V průběhu dějin sledovaly informační technologie poměrně typický životní cyklus. Zpočátku je danou technologii možné používat volně a otevřeně, postupně se však dostává pod kontrolu jedné korporace nebo kartelu. Z otevřeného prostředí se tak stává prostředí uzavřené.

Tento vývoj je natolik typický, že získal vlastní označení: cyklus.

Vývoj telefonu je učebnicovým příkladem tohoto cyklu. Obvykle začíná v laboratoři, na půdě nebo v garáži, kde se nadšenec či inženýr snaží vyřešit konkrétní technický problém. V případě telefonu to začalo ve chvíli, kdy Alexander Graham Bell spěchal podat patentovou přihlášku poté, co experimentoval s kovovými tyčemi naladěnými na různé frekvence. Chtěl převádět elektrické proudy zpět na zvuk.

Když Bellovi v roce 1894 vypršel patent, existovaly už stovky nezávislých telefonních služeb a nastoupila „otevřená“ fáze vývoje telefonu. S novou technologií si mohl pohrávat prakticky každý.

Podobnou ranou fázi otevřenosti zažilo i rádio. Stejně jako telefon vznikalo zpočátku v rukou nadšenců a stalo se oblíbeným koníčkem. Ve 20. letech 20. století si mohla téměř jakákoli skupina založit vlastní místní vysílací stanici. Tato otevřenost vedla k mimořádně pestré nabídce vysílání, jejíž obsah omezovala v podstatě jen kreativita samotných vysílatelů. Některé stanice hrály jazz, jiné se zaměřovaly na politiku či vzdělávání.

Také film měl své období otevřenosti. Na počátku 20. století ovládala americký film Edisonova společnost – filmový kartel, který vlastnil všechny důležité patenty na technologii pohyblivých obrázků. Do roku 1909 však americká kina začala vyhlašovat svou „nezávislost“ a postupně Edisonův monopol rozbila. Do roku 1915 se filmový průmysl otevřel a nastoupila éra nebývalé kreativity. Začaly vznikat specializované filmy zaměřené na konkrétní skupiny diváků či zájmy a na nejrůznější témata – a rychle se množily.

Co se tedy děje po období otevřenosti? Odvětví se postupně monopolizuje a médium se uzavírá.

V případě telefonu k tomu došlo ve chvíli, kdy si Americká telefonní a telegrafní společnost, známá jako AT&T, vybudovala v 10. letech 20. století monopolní postavení. AT&T založil sám Alexander Graham Bell. Společnost měla výhradní práva na linky umožňující meziměstské hovory, ale na počátku 20. století začínala ztrácet kontrolu nad trhem. Během otevřené fáze se místní telefonní společnosti natolik rozrostly, že začaly její dominanci ohrožovat.

AT&T na to reagovala cenovou válkou: dramaticky snížila ceny, aby donutila konkurenty buď se připojit, nebo zkrachovat. Tímto způsobem si znovu zajistila monopol.

Otevřené období rozhlasového průmyslu skončilo krátce po telefonním a do 30. let se rádio zcela komercializovalo. Reklama byla v rádiu vzácná až do počátku 20. let, brzy se však ukázalo, že inzerce poskytuje stabilní finanční základ – a že více posluchačů znamená více reklam, a tedy i vyšší zisk. Rozhlasové stanice se proto začaly snažit oslovit co nejširší publikum.

Do 30. let byl americký rozhlasový průmysl v jádru komerčním podnikáním ovládaným několika mocnými vysílacími sítěmi, jako byly CBS a NBC.

Také film se znovu dostal pod efektivní kontrolu jediné korporace. Po rozpadu Edisonova filmového kartelu se průmysl o deset let později znovu monopolizoval – tentokrát pod vedením společnosti Paramount. Pokud chtěla kina promítat kasovní trháky Paramountu s největšími hvězdami, musela si zakoupit celoroční balík filmů. A musela je kupovat, aniž by je předem viděla. Paramount tak získal dominantní pozici v odvětví tím, že nejprve ovládl filmové hvězdy, režiséry a scenáristy a nakonec i samotná studia a kina.