Mistr myšlení

Generace čtenářů vyrůstaly na dobrodružstvích detektiva Sherlocka Holmese a jeho přítele doktora Johna Watsona, proslulého kriminálního dua viktoriánského Londýna. I dnes jsou jejich příběhy nesmírně populární – stačí se podívat na seriál BBC Sherlock, který okouzluje diváky po celém světě.

Proč nás ale jejich příběhy stále tak fascinují? Náš zájem pravděpodobně pramení z Holmesovy neomylné duševní zdatnosti, z jeho bystrého uvažování spojeného s precizním pozorováním a logickou dedukcí – často v ostrém kontrastu s neobratným a chaotickým přístupem doktora Watsona.

Právě tady začíná Maria Konnikova ve své knize Mastermind: How to Think Like Sherlock Holmes. Na základě příkladů z původních románů a s využitím nejnovějších poznatků neurověd a psychologie nás autorka zve na cestu, na níž se učíme překonávat svého vnitřního, nešikovného Watsona a místo toho si vypěstovat způsob myšlení, který se blíží tomu Holmesovu.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jak využít Holmesův způsob myšlení – jeho metody dedukce i celkový styl uvažování,
• jak může učení se žonglovat doslova proměnit váš mozek,
• proč by si obchodníci možná měli vzít volno, když je krásné počasí,
• a proč přílišná sebedůvěra často vede k chybám.

Snad každý si někdy přál, aby dokázal dělat lepší rozhodnutí. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jak své rozhodovací schopnosti skutečně zlepšit?

Abychom toho dosáhli, musíme si nejprve uvědomit, že náš mozek využívá dva systémy, které řídí naše myšlení a rozhodování.

První z nich funguje jako autopilot – je to rychlý, impulzivní systém, který vyžaduje jen minimum vědomého úsilí. Jeho působení si můžeme ukázat na následující úloze:

Pálka a míček dohromady stojí 1,10 $. Pálka je o 1 $ dražší než míček. Kolik stojí míček?

Pokud vás okamžitě napadla odpověď 0,10 $, zapnul se vám právě autopilot – a odpověděli jste špatně. Správná odpověď je 0,05 $.

Proč děláme tak očividnou chybu? Autopilotní systém je výchozím nastavením našeho mozku, a proto máme tendenci sáhnout po první odpovědi, která nás napadne – po té, která působí intuitivně správně. Vědomé přemýšlení totiž spotřebovává energii, a tak se mozek snaží co nejvíce procesů převést do rutin a návyků, které jsou méně vyčerpávající.

Tento systém je sice užitečný, ale má i stinnou stránku: často vede k rychlým, chybným úsudkům založeným na emocích a intuici.

Tomuto autopilotnímu systému budeme říkat „Watson“, podle doktora Johna Watsona, fiktivního společníka Sherlocka Holmese z příběhů Sira Arthura Conana Doyla. Proč právě Watson? Protože se chová velmi podobně jako náš rychlý, impulzivní systém.

Například v jednom příběhu, kdy Holmes a Watson cestují na venkov vyšetřit vraždu, Watson si všímá „ideálního jarního dne“ a „čerstvé a krásné“ krajiny. Místo aby byl bdělý a obezřetný, nechává převzít kontrolu svůj impulzivní systém – a s ním i emoce. Výsledkem je, že vidí vše v pozitivním světle, což je pro vyšetřování vraždy krajně nevhodný postoj.

Dobrou zprávou ale je, že mozek má i druhý systém – „systém Holmes“ –, o kterém bude řeč v následující kapitole.

Kromě systému Watson má mozek i druhý systém, který je racionálnější, logičtější a rozvážnější. V podstatě odpovídá tomu, co psychologové nazývají všímavostí či uvědomělostí: jde o schopnost být plně přítomen v daném okamžiku a udržovat si jasné povědomí o svých myšlenkách a činech.

Jinými slovy, tento „systém Holmes“ je pravým opakem rychlého, emocionálního autopilota systému Watson.

Zapojení systému Holmes však vyžaduje vědomé duševní úsilí: místo automatické reakce je potřeba vynaložit více mentální energie než u systému Watson. Například správné vyřešení úlohy s pálkou a míčkem z předchozí kapitoly vyžaduje, abyste odolali automatickému impulsu a vědomě aktivovali druhý systém.

Systém Holmes ztělesňuje specifický Holmesův styl myšlení a může nám pomoci činit lepší rozhodnutí. Podobně jako jeho literární předobraz je racionální, logický a nenechá emoce, aby stály v cestě rozumu. Představuje čistý rozum – a co je důležité, není užitečný jen při vyšetřování zločinů, ale umožňuje jasnější a logičtější myšlení obecně.

Uveďme si příklad: při prvním setkání Holmese a Watsona Holmes, aniž by Watson pronesl jediné slovo, z jeho vzhledu vyvodí, že je armádní lékař, který se právě vrátil ze služby v Afghánistánu. Jak k tomu dospěje? Kombinuje pozorování s logickým uvažováním: Watsonova neobvykle tmavá pleť naznačuje nedávný pobyt v horké zemi; jeho vystupování odpovídá vojenskému chování; vyčerpaný obličej prozrazuje prožité útrapy; a zraněná ruka ukazuje na bojové zranění. Pro Holmese tato pozorování dohromady skládají jediný smysluplný obraz: armádní lékař sloužící v Afghánistánu.