Mince

Jak se zpívá ve známé písni: „Peníze hýbou světem.“ Téměř všechno, co denně děláme, nějakým způsobem zahrnuje předávání nebo přijímání peněz. Pracujeme, abychom je vydělali, nakupujeme, abychom je utratili, a zároveň se snažíme své úspory chránit. Proč ale vlastně trávíme život v područí peněz? Co je na nich tak zásadního?

Následující text vám nabídne jedinečný pohled na to, proč jsou peníze „králem“ – od jejich raných počátků až po podobu, jakou mají v jednadvacátém století. Dozvíte se, proč jsou peníze cennější než papír, na kterém jsou vytištěny, proč Němec jazykově téměř nerozlišuje mezi dluhem a vinou, a také proč jsou peníze pro člověka tím, čím je pyl pro včelu a květinu.

Peníze jsou klíčovým prvkem přežití ve společnosti, kterou jsme si vytvořili. Používáme je jako prostředek směny, abychom získali to, co chceme nebo potřebujeme. Chcete‑li však penězům opravdu porozumět, musíte nejprve pochopit, jak fungují v širším kontextu přírodních zákonů.

Podstata směny je pro všechny živé organismy zásadní. Živé bytosti spolupracují, aby přežily, a často vstupují do vzájemně výhodných, symbiotických vztahů. V takovém vztahu si dva různé organismy navzájem prospívají, a zvyšují tak své šance na přežití a rozmnožení.

Typickým příkladem jsou včely a květiny. Včely získávají energii z nektaru v květech a vyrábějí z něj med, který si ukládají na zimu. Na oplátku přenášejí pyl z květu na květ, čímž rostliny opylují a zajišťují jejich další existenci. Včely a květiny si dokonce vyměňují i elektrický náboj. Květiny nesou převážně záporný náboj, zatímco včely kladný – podobně jako magnety se proto navzájem přitahují. Včely jsou přitahovány k negativně nabitému pylu, který se na ně snadno přichytí, takže jej mohou přenášet na další květy. Oba druhy z této výměny stejně profitují.

Podobně si už dávní lidé uvědomili, že jako skupina mají větší šanci na přežití, pokud si navzájem pomáhají. Začali se proto specializovat na různé činnosti a vznikla dělba práce. Někteří jedinci lovili, jiní se starali o děti nebo o oheň.

Postupem času lidé začali vyrábět více potravin, než sami dokázali spotřebovat. Poprvé tak měli přebytek, který mohli vyměnit s jinými skupinami za to, co sami neměli. Tak se rozvinul obchod – nejprve se směňovaly přebytky potravin, později i nástroje, například ruční sekery nebo oštěpy.

Lidé brzy zjistili, že obchodování je mnohem snazší a efektivnější, pokud existuje obecně přijímaný prostředek směny, místo aby si zboží a služby vyměňovali přímo. A tak vznikly peníze.

Lidé se nechovají vždy logicky. Naše emoce nás často vedou k iracionálním rozhodnutím – a ekonomové na to ve svých modelech rádi zapomínají. Ekonomická teorie obvykle předpokládá, že člověk je racionální bytost, která zvažuje náklady a přínosy různých možností a vybírá tu, která je pro ni nejvýhodnější. Takový předpoklad je však zjednodušený a v mnoha situacích prostě neplatí.

Události, jako byla globální finanční krize v roce 2008, jasně ukazují, že lidské chování se neřídí pouze logikou. Jsme ovlivňováni kognitivními zkresleními – systematickými chybami v uvažování, které vedou k omylům a zaujatosti v úsudku.

Kognitivní zkreslení mají velkou sílu. Věděli jste například, že počasí ovlivňuje, kolik utrácíte? Bylo prokázáno, že zákazníci dávají vyšší spropitné, když svítí slunce. I to je jeden z důvodů, proč se finanční trhy v průměru chovají lépe za slunečných dnů.

Dalším významným faktorem je averze ke ztrátě. Ta způsobuje, že ztrátu vnímáme jako bolestivější, než jakou radost nám přináší stejně velký zisk. Ztráta tisíce korun nás obvykle zasáhne víc, než nás potěší jejich nečekané získání.

Jak tedy můžeme jako společnost porozumět finančním rozhodnutím, když ekonomické modely stojí na chybném předpokladu dokonale racionálního člověka?

Moderní zobrazovací metody navíc ukazují, že při rozhodování o penězích se v mozku aktivují oblasti spojené s nevědomými emocemi. Například nucleus accumbens souvisí s pocity potěšení a motivace – aktivuje se, když něco očekáváme, například výhru v loterii. Naproti tomu přední část ostrovního laloku (anterior insula) je spojena s negativními emocemi, jako je bolest, a aktivuje se, když očekáváme ztrátu. Proto tak nesnášíme prohrávat – skutečně nás to „bolí“.

Když tedy děláte finanční rozhodnutí, neovlivňují vás jen vědomé úvahy, ale i nevědomé procesy v mozku, kognitivní zkreslení a averze ke ztrátě. Emoce mají na naše utrácení mnohem větší vliv, než si připouštíme.