Mikromistrovství

Chtěli jste se někdy naučit hrát na housle? Nebo třeba tančit balet? Nebo se stát dobrými debatéry? Když jde o osvojování nové dovednosti nebo o ponoření se do nového koníčku, většinu z nás odradí množství času a úsilí, které to vyžaduje. A právě tady přichází ke slovu mikromistrovství.

Mikromistrovství si klade za cíl odstranit demotivaci, která nám často brání v úspěchu. Tím, že velký cíl rozdělí na malé, dosažitelné etapy, povzbuzuje vás, abyste se vždy soustředili na jednu konkrétní dílčí dovednost a teprve poté přešli k další. Pocit úspěchu, který zažijete po dokončení každé etapy, vás motivuje pokračovat, až nakonec dosáhnete i svého velkého cíle.

Autor popisuje šest snadno pochopitelných kroků, které vás uvedou na cestu k mikromistrovství jakékoli dovednosti nebo úkolu, kterému se chcete věnovat. Nezůstává přitom u teorie – uvádí řadu konkrétních příkladů, na nichž ukazuje, jak můžete tuto metodu učení uplatnit ve vlastním životě.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak vypadá šest kroků mikromistrovství na příkladu surfování,
• proč je mikromistrovství pro náš mozek výhodnější než klasický přístup k učení,
• a co přesně znamená tzv. „rub–pat bariéra“.

Od chvíle, kdy se první lidé objevili na Zemi, je učení klíčovým předpokladem přežití. Každá generace se musí naučit, jak obstát v podmínkách, v nichž žije. Děti se učí od rodičů, ti zase od svých rodičů a tak dále.

Abychom dokázali procházet životem a zvládat výzvy, které se před nás staví, musíme svůj mozek trénovat v samotném umění učení. Mikromistrovství je v tomto smyslu mentální cvičení.

Náš mozek se neustále mění a pokud mu nedáváme příležitost k tréninku prostřednictvím nových podnětů, nedokáže vytvářet nová neuronová spojení, která jsou pro vykonávání úkolů nezbytná. Opravdu se může stát, že zapomeneme, jak něco dělat, pokud necháme své neuronové dráhy bez užívání ochabnout.

Vzpomeňte si třeba na telefonní číslo, které jste kdysi znali nazpaměť a dnes si na něj nevzpomenete. Neuronové spojení, které tuto informaci dříve spolehlivě vyvolávalo, se časem oslabovalo – pravděpodobně proto, že na toto číslo už pravidelně nevoláte.

Protože se mikromistrovství zaměřuje na rychlé osvojování menších dílčích dovedností, představuje skvělý způsob, jak mozek pravidelně procvičovat, dodávat mu „neurologický impulz“ a podporovat jeho růst.

Mikromistrovství také usnadňuje tzv. polymatický životní styl – tedy způsob života založený na neustálém učení se mnoha různým dovednostem. A to je skvělé, protože být polymatem má i neurologické výhody.

Pokud životem procházíme na autopilota, přestaneme se učit a vystavovat se rozmanitým mentálním podnětům, naše kognitivní schopnosti začnou slábnout. V dlouhodobém horizontu to může přispět až k senilitě. Když však uplatňujeme principy mikromistrovství, mozek dostává pestré, multisenzorické podněty, které ho udržují v dobré kondici.

Mnoho neuronů v mozku je multisenzorických – zpracovávají podněty z více smyslů najednou, například čichu, sluchu a chuti. Čím více smyslů zapojíme, tím silnější neuronová spojení vznikají a tím efektivněji se mozek učí.

Příklad: připravujete se na zkoušku z amerických dějin. Své poznámky z přednášek si pravděpodobně lépe zapamatujete, pokud si k tématu pustíte video, než kdybyste si jen znovu četli učebnici. Video totiž poskytuje jak vizuální, tak zvukové podněty, což mozku pomáhá vytvářet pevnější spojení.

Teď, když známe základní principy, na nichž mikromistrovství stojí, se podívejme, jak konkrétně funguje.

Prvním prvkem každého mikromistrovství je tzv. vstupní trik – chytrý způsob, jak rychle zlepšit svůj výkon a hned na začátku zažít úspěch.

Představme si například vyvažování kamenů na sobě. Vstupním trikem v tomto případě může být hledání kamenů se třemi drobnými výstupky blízko sebe, uspořádanými do trojúhelníku. Tyto tři hrbolky vytvoří malou stabilní plošinku, na kterou lze snadno postavit další kámen tak, aby zůstal na místě.

Druhým prvkem mikromistrovství je tzv. rub–pat bariéra – překážka, která vzniká tehdy, když je třeba zkombinovat dvě nezbytné, ale vzájemně nesladěné dovednosti. Název vychází z dětské hry, při níž si současně třete břicho a plácáte se po hlavě. Když si to zkusíte, zjistíte, že je to napoprvé překvapivě obtížné – právě proto mluvíme o bariéře.

Vrátíme-li se k příkladu vyvažování kamenů, musíte zvládnout dvě dovednosti najednou: najít správný bod rovnováhy každého kamene a zároveň si vizualizovat tvar celé věže. Řekněme, že máte pět kamenů ideálního tvaru, ale u třetího zjistíte, že nemá tři malé výstupky potřebné k tomu, aby na něm stabilně spočinul další kámen. Abyste tuto bariéru překonali, je nutné trénovat obě dovednosti odděleně; časem se obě činnosti zautomatizují a jejich kombinace bude mnohem snazší.

Třetím prvkem mikromistrovství je zázemí – vše, co vám uvolňuje cestu a odstraňuje zbytečné překážky. Položte si otázky: Co mi pomůže být úspěšný? Mám k dispozici správné vybavení, abych se mohl tuto dovednost učit? Mám na to čas? Jak si ho mohu vytvořit?

Ukažme si to na příkladu kreslení. Řekněme, že se chcete naučit kreslit dokonalé zenové kruhy – speciální japonskou techniku kreslení kruhu jedním, maximálně dvěma tahy štětce. Co vám v tom nejvíc pomůže? Kvalitní pero nebo štětec, se kterým je radost pracovat – může to být fix, štětcové pero nebo jiný nástroj, který umožňuje plynulé, čisté tahy.

Tím jsme prošli první tři prvky mikromistrovství. V následující části se podíváme na zbývající tři.