Metoda FALCON

Investice nejsou jen pár číslic na obrazovce – jde o vaše těžce vydělané peníze. Pokud jsou spravovány dobře, může se z vašeho portfolia stát vstupenka k finanční nezávislosti a klidně i k předčasnému důchodu; pokud špatně, promění se v černou díru, která pohlcuje vaše úspory. Jinými slovy, jde o hodně.

Nemusíte být finanční génius, abyste věděli, že nejdůležitější rozhodnutí je, co koupit – jenže to není tak jednoduché, jako prostě najít „výnosnou příležitost“. A právě tady přichází ke slovu metoda FALCON.

Metoda FALCON, pojmenovaná podle autorova příjmení, které v maďarštině znamená „jestřáb“, soustředí vaši pozornost na jednu mimořádně plodnou třídu aktiv: akcie firem. Pomáhá rozplést složitou finanční krajinu tím, že vám poskytuje objektivní soubor ukazatelů pro hodnocení různých podniků. Tím, že ty nejlepší z nich seřadíme podle sady rovnic, dokážeme odhalit, které jsou právě teď nejzajímavější pro investici.

V následujících kapitolách se dozvíte, proč akcie hrají v investičním světě klíčovou roli, proč se firma dá chápat jako „černá skříňka“ a jak byste měli své portfolio spravovat ve chvíli, kdy se rozhodnete do akcií skutečně vstoupit.

Akcie, opce, dluhopisy, podílové fondy, komodity… Šíře typů aktiv, které jsou dnes na finančních trzích k dispozici, může být doslova ohromující. Profesionálové věnují studiu investičního prostředí celý život – jak se v tom pak mají zorientovat běžní investoři a poznat, která aktiva jsou nejlepší?

Naštěstí nám někteří z těchto profesionálů podali pomocnou ruku. Jedním z nich je Warren Buffett, jeden z nejúspěšnějších investorů všech dob a stálý zdroj investiční moudrosti. V dopise akcionářům z roku 2011 vymezil tři hlavní třídy investic a prozradil, která z nich je jeho nejoblíbenější.

První skupinou jsou investice založené na měně. Ty jsou přímo navázány na určitou národní měnu; nejběžnějším příkladem jsou dluhopisy. Dluhopis je v podstatě forma půjčky. Emitent dluhopisu – obvykle korporace nebo vláda – prodá dluhopis investorovi a zároveň se zaváže, že ho v budoucnu odkoupí za stejnou částku plus úrok. Dluhopisy jsou investice založené na měně, protože jsou vydávány a spláceny v konkrétní měně – a ať se stane cokoli, zůstávají na ni vázány.

Jenže investice založené na měně mají zásadní slabinu: spoléhají na to, že daná měna nebude znehodnocena inflací. Pokud máte měnovou investici v hodnotě 10 dolarů a inflace vzroste o 10 procent, 1 dolar z reálné hodnoty vašich peněz zmizí.

Druhou třídou jsou podle Buffetta neproduktivní aktiva – tedy taková, která po svém pořízení negenerují žádný dodatečný příjem. Typickými příklady jsou komodity, jako je pšenice, ropa nebo zlato. Z pohledu investora jsou neatraktivní v tom, že z jejich držby neplyne žádný průběžný výnos; investor pouze doufá, že je jednou prodá dráž, než za kolik je koupil.

Třetí kategorií, kterou Buffett označuje za nejlepší pro budování majetku a stabilního dlouhodobého příjmu, jsou produktivní aktiva. Patří sem například firmy nebo nájemní nemovitosti. Nejsou pevně svázána s jednou národní měnou – jejich hodnotu lze vždy vyjádřit třeba ve zlatě nebo v jiné měně. Zároveň generují průběžný příjem, například formou nájemného.

Nejatraktivnějšími produktivními aktivy jsou akcie společností. Každá akcie představuje podíl na vlastnictví firmy. Koupíte-li si například akcie Coca-Coly, stáváte se spoluvlastníkem tohoto podniku – akcionářem – a máte nárok na podíl na jeho ziscích. Ty jsou obvykle vypláceny formou dividend, zpravidla jednou ročně.

Navíc vám zůstává i samotná hodnota akcií, které můžete kdykoli prodat na trhu. Kombinace potenciálu růstu ceny akcie a dividendového výnosu dělá z akcií mimořádně silný nástroj pro dlouhodobé budování majetku.

Zjistili jsme, že mezi různými typy aktiv mají akcie výsadní postavení. Samotná volba správné třídy aktiv vám ale předčasný důchod nezajistí. Chcete-li investovat rozumně, musíte pochopit, jak firmy fungují, a naučit se je hodnotit.

Velmi užitečnou metaforu nabízí David Van Knapp ve své knize Sensible Stock Investing. Podle něj je firma jako černá skříňka, ke které vedou vstupní a výstupní trubice. Jako externí pozorovatel nevidíte přesně, co se uvnitř děje, ale víte, že smyslem firmy je vydělávat peníze – takže z výstupních trubic musí vytékat více hotovosti, než kolik do těch vstupních přitéká.

Tento způsob uvažování nás vede k tomu, abychom se soustředili právě na tyto „trubice“. Mezi vstupy patří například tržby – tedy peníze, které firma získává prodejem svých výrobků či služeb – a také prodeje akcií. K prodeji akcií dochází nejčastěji tehdy, když společnost vydá a prodá nové akcie. Je důležité tento vstup sledovat, protože každé nové vydání akcií ředí hodnotu těch stávajících.

Neméně důležité je zkoumat i výstupy. Patří sem průběžné náklady, jako jsou mzdy zaměstnanců, výdaje na reklamu či splátky dluhů. Dále sem řadíme akvizice – tedy situace, kdy jedna firma kupuje jinou – a samozřejmě také daně ze zisku.

Nejdůležitější výstupní trubicí, na kterou by se investor měl zaměřit, je však zisk. Způsob, jakým firma se ziskem nakládá, je jedním z nejspolehlivějších signálů, zda jde o dobrou investiční příležitost.

Hledejte společnosti, které se zisky dělají tři věci:

1. Vyplácejí dividendy akcionářům. Aby byla firma pro investora zajímavá, musí akcionářům přinášet výnos – a dividendy jsou nejpřímější formou takového výnosu.
2. Provádějí zpětné odkupy akcií. Jde o běžnou praxi, kdy firma nakupuje své vlastní akcie na otevřeném trhu. Tím snižuje počet akcií v oběhu, čímž zvyšuje hodnotu každé zbývající akcie a zároveň i dividendu připadající na jednu akcii.
3. Reinvestují část zisku zpět do podnikání. Takzvaný nerozdělený zisk je kapitál, který firma používá na růst a expanzi. Dlouhodobě úspěšné firmy dokážou najít ziskové příležitosti, kam tyto peníze smysluplně umístit.

Síla metafory černé skříňky spočívá v její pragmatičnosti – nenutí vás spekulovat o tom, co nevidíte, ale soustředí vaši pozornost na to, co vidět můžete a co lze měřit.