Manifest checklistu

Představte si, že byste prodělali infarkt v 50. letech. Tehdejší lékařské poznatky o příčinách srdečních onemocnění byly natolik omezené, že byste dostali jen léky proti bolesti a doporučení klidového režimu na lůžku. A kdybyste si během rekonvalescence chtěli zapálit cigaretu, ani to by pravděpodobně nikomu nepřišlo zvlášť problematické.

Naštěstí se od té doby naše znalosti dramaticky rozšířily. Ještě před šedesáti lety byli lékaři při léčbě infarktů poměrně bezradní, zatímco dnes máme k dispozici celou škálu způsobů, jak s tímto problémem bojovat – od léků na snížení krevního tlaku přes kardiální katétry až po operace na otevřeném srdci. Zároveň známe řadu možností, jak srdečním onemocněním předcházet, od léků snižujících cholesterol až po zvýšenou fyzickou aktivitu.

V tak složitých oborech, jako je medicína, se však naše rozsáhlé znalosti staly dvousečnou zbraní. Podle Světové zdravotnické organizace dnes rozlišujeme více než 13 000 syndromů, nemocí a poranění. K tomu připočtěte tisíce léků a postupů, které lze při léčbě pacientů použít, a je zřejmé, že žádný lékař ani zdravotnický tým nemůže obsáhnout veškeré medicínské vědění, které jsme nashromáždili.

To s sebou přináší problém nekompetentnosti v tom smyslu, že se i odborníci potýkají s tím, jak si všechny potřebné informace soustavně pamatovat, jak je uspořádat a jak je v konkrétních situacích správně uplatnit. Chirurgové i sestry jsou pod obrovským tlakem: musí zvládat nejnovější technologie, starat se o více pacientů najednou a provádět nespočet kroků nutných k preciznímu provedení složitých zákroků. Zároveň se musejí vyrovnávat s nečekanými reakcemi a výsledky, které se při práci s nemocnými lidmi nevyhnutelně objevují.

Je tedy zřejmé, že pokud chceme své rozsáhlé medicínské znalosti skutečně využít a zároveň se vyhnout potenciálně smrtelným lidským chybám, potřebujeme nový typ nástroje. Pokrok v lidském poznání dospěl do fáze, kdy je natolik složitý a ohromující, že jej bez podpůrných mechanismů nedokážeme bezpečně zvládat.

Tým na operačním sále v San Francisku se ocitl v těžké situaci při ošetřování muže, u něhož se domnívali, že má jen mělkou bodnou ránu. Teprve po chirurgické incizi, když pacient začal masivně krvácet, si všimli, že rána je dlouhá téměř třicet centimetrů. Ve skutečnosti šlo o zranění bajonetem, které muž utrpěl na halloweenském kostýmovém večírku.

Před operací se však žádný z lékařů nezeptal, jaký typ zbraně byl použit. Muž sice přežil, ale chyby a dezinformace v medicíně se vyskytují s děsivou pravidelností a mohou vést k vážným komplikacím nebo úmrtí.

V USA se každoročně provede více než padesát milionů operací a přes 150 000 pacientů po nich zemře. Podle studií je přibližně polovině těchto komplikací a úmrtí možné předejít. Jak tedy snížit počet chyb, k nimž dochází?

Místo utrácení milionů za nejnovější technologie je odpověď překvapivě jednoduchá: používat checklist – kontrolní seznam. Kontrolní seznam je přesně to, jak zní: soupis kroků, které je třeba při určitém postupu splnit. Překvapivě právě ty samozřejmé kroky – věci, které „přece každý ví“ – bývají nejdůležitější, a přesto jsou často zapomenuty nebo vynechány.

Kontrolní seznam funguje jako bezpečnostní síť, která zajišťuje, že zachytíme právě tyto zjevné, ale kritické body – například otázku „Jaký typ zbraně byl použit?“ – ještě předtím, než postoupíme dál. Jakmile jsou základní věci odškrtnuty, jsme mentálně lépe vybaveni řešit složitější či nepředvídatelné problémy, které jsou u každého pacienta jedinečné.

Kdyby byl v případě zranění bajonetem použit kontrolní seznam, byl by tým lékařů na možná nepříjemná a krvavá překvapení mnohem lépe připraven. Kontrolní seznamy pomáhají předcházet závažným, ale přitom snadno odvratitelným chybám.

Kontrolním seznamům se snadno vysmíváme – mnozí z nás si pod nimi představí zmatené poznámky nebo jen trochu sofistikovanější seznam úkolů. Pokud jsou však úplné, stručné a dobře použitelné, stávají se z nich mimořádně účinné nástroje.

Jedním z klíčových prvků kontrolního seznamu je, že obsahuje „kritické položky“ daného postupu. Jde o kroky, na které se dá snadno zapomenout, ale jejichž vynechání může mít katastrofální následky. Typickým příkladem je připomínka ověřit před operací pacientovy alergie.

Ačkoli by checklist měl zahrnovat všechny nezbytné body, neměl by se z něj stát podrobný návod krok za krokem. Daniel Boorman, zkušený pilot, který pro Boeing vytváří letecké kontrolní seznamy, říká, že ideální je mít zhruba pět až devět položek a zároveň určit, jak dlouho má projití seznamu trvat. Po asi jedné minutě čtení se lidé začínají rozptylovat a důležité kroky mohou přeskočit.

Kontrolní seznam musí být také uživatelsky přívětivý. Když autor a chirurg Atul Gawande zavedl ranou verzi svého checklistu, těsně před jedním zákrokem zmátl sestru ve svém týmu: nebylo jasné, jak přesně má být seznam používán. Sestra odškrtala jednotlivé kroky ještě před začátkem operace, místo aby – jak Gawande zamýšlel – každý bod nahlas přečetla týmu a odškrtávala je postupně, jak budou splněny.

Aby se předešlo podobným nedorozuměním, musí být jasné, zda jde o seznam typu „PŘEČTI – UDĚLEJ“ (přečíst krok a poté ho splnit), nebo „UDĚLEJ – POTVRĎ“ (nejprve krok provést a následně potvrdit, že byl splněn). Seznamy by měly být psány jazykem, který je uživatelům vlastní – například v restauraci může být na lístku pro kuchaře poznámka „houbové požáry“, což je interní zkratka pro „uvařte houby hned teď“.

Až příště budete vytvářet kontrolní seznam, dbejte na to, aby byl přesný, přehledný a obsahoval pouze skutečně zásadní položky. Checklist by měl být co nejkratší, zahrnovat všechny nezbytné kroky a nenechávat prostor pro nejasnosti.