Malý krok, velká změna

Všichni jsme to zažili. Probudíte se s příšernou bolestí hlavy po bujaré noci a říkáte si: „Už nikdy nebudu pít.“ Nebo jste se po měsících poprvé postavili na váhu a uviděli číslo tak děsivé, že jste se rozhodli konečně „dostat se do formy“. Ale kolikrát jste svá předsevzetí skutečně dodrželi? Stejně jako většina z nás byste se to asi zdráhali vůbec přiznat.

Ve skutečnosti většina lidí svá předsevzetí nedodrží. Kvůli tomu si udržujeme špatné návyky, o kterých víme, že je chceme – a potřebujeme – změnit.

Tato kniha ukazuje, proč máme s dodržováním slibů sami sobě takové potíže a co s tím můžeme dělat. A nejen to: zjistíte, že změna je ve skutečnosti poměrně snadná, pokud dokážete své cíle formulovat způsobem, který dává smysl.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč je většina našich předsevzetí ve skutečnosti jen „na oko“,
• jak využít lásku k jídlu ve svůj prospěch při hubnutí,
• a jak se vyhnout „spadnutí z vozu“ a své sliby opravdu dodržet.

K silvestrovské noci neodmyslitelně patří nejen popíjení šampaňského a odpočítávání sekund do půlnoci, ale i sdílení předsevzetí s blízkými přáteli. Slibujete, že zhubnete čtyři kilogramy nebo přestanete kouřit. A pokaždé říkáte, že tentokrát – na rozdíl od loňska – to opravdu dokážete.

Přesto rok co rok nevyhnutelně selháváte. Některé odhady dokonce uvádějí, že lidé nedokážou dodržet zhruba 88 procent svých předsevzetí. Proč tomu tak je?

Jedním z důvodů je, že si dáváme příliš ambiciózní cíle. Na Silvestra je snadné cítit vinu za to, že jste sváteční dny strávili lenošením a přejídáním. Abychom to „odčinili“, slibujeme si obrovské, rozsáhlé změny. Ty jsou ale obvykle tak široce formulované, že je velmi snadné je vzdát.

Představte si, že jedním z vašich slibů je „dostat se do formy a chodit do posilovny“. Takové předsevzetí je příliš vágní a nechává bez odpovědi spoustu otázek. Kdy přesně budete chodit? Jak poznáte, že jste „dost ve formě“? Široká a neurčitá předsevzetí vás snadno dovedou k tomu, že se na ně vykašlete – s výmluvami typu: „Dnes posilovnu vynechám, půjdu zítra.“

Jindy předsevzetí selhávají proto, že chcete, aby se něco změnilo, ale nemáte konkrétní představu, jak toho dosáhnout. Jsou to spíš zbožná přání než skutečné plány změny – obecné pokyny „jak být lepším člověkem“.

Například pokud jste si někdy řekli, že „chcete být víc organizovaní“, vyslovili jste právě takové přací předsevzetí. Jistě, můžete si to přát – ale jak toho dosáhnete? V takto formulovaném cíli není nic, co by vám nabídlo jasný začátek. A když je už samotný začátek obtížný, je nepravděpodobné, že budete pokračovat a svého cíle dosáhnete.

Když se vám nepodaří nějaké předsevzetí dodržet, je snadné obviňovat se z nedostatku sebekontroly. Takové vysvětlení je ale příliš zjednodušené.

Skutečným důvodem našeho selhávání jsou naše návyky a rutiny – věci, které děláme automaticky, bez přemýšlení. Jinými slovy: velkou část času trávíme na autopilota.

Když jedete autem do práce, je to právě autopilot, kdo vás nechá zastavit na červenou, aniž byste si vědomě říkali: „Vidím červené světlo, musím brzdit.“ Tento „režim autopilota“ nám pomáhá šetřit mentální energii na důležitější úkoly, které vyžadují plnou pozornost.

Zároveň je ale i zdrojem našich špatných návyků. Autopilot vás třeba vede k tomu, že v práci automaticky zamíříte k automatu a koupíte si balíček slaných vepřových kůrek, aniž byste se vůbec zeptali, jestli máte hlad.

Naše automatické návyky jsou velmi silné a odolné vůči změně. Proto je tak těžké je prolomit. Ve skutečnosti je jediným způsobem, jak se špatného návyku zbavit, pěstovat opak autopilota – tedy být si plně vědomi toho, co děláme, a trénovat všímavost (mindfulness).

Na rozdíl od autopilota vyžaduje všímavost značné množství mentální energie a vůle. A vůle je vzácný zdroj. Když se snažíte prolomit špatné návyky, můžete svou vůli snadno vyčerpat a pak se vrátit ke starým rutinám, kterých jste se chtěli zbavit.

Pouze ve výjimečných situacích – například po špatné zdravotní zprávě nebo během dramatického rozchodu – dokážeme shromáždit tolik vůle a energie, že provedeme zásadní změnu v chování. Pokud ale chybí takto silné vnější podněty, musíte sáhnout po jiných nástrojích.

Chcete-li přerušit začarovaný kruh a skutečně se zlepšovat, musíte svému autopilotu vyhlásit válku. Následující kapitoly vám ukážou, jaké zbraně k tomu můžete použít.