Malé sázky

Proč vkládat veškeré úsilí do obrovských a nákladných projektů, které vyžadují spoustu času a peněz, když můžete zkoušet malé sázky, aniž byste zanedbávali svůj hlavní projekt? Postupem času se tyto drobné nápady mohou zakořenit a dokonce se vyvinout v plnohodnotný obchodní model.

Hewlett-Packard využil přístup malých sázek při vývoji svých vědeckých kalkulaček, Pixar si na cestě k pozici animační velmoci také dovolil několik malých sázek a mnoho dalších firem uspělo podobným způsobem.

Existuje řada postupů a strategií, které vám mohou pomoci přístup malých sázek zavést a vytěžit z něj maximum. Tyto strategie zároveň podpoří vaši kreativitu, pomohou vám stát se inovativnějšími a odhalí nové poznatky, na něž můžete své malé sázky navázat.

Po přečtení této knihy budete vědět, proč není improvizace užitečnou dovedností jen pro vystupující umělce, co vás může o kreativitě naučit zakotvený (embedded) novinář a jak být tím správným typem perfekcionisty.

Běžnou lekcí, kterou se studenti MBA učí na obchodních školách, je, že nemá smysl zakládat nový podnik, dokud nemají „skvělý nápad“. Omyl. Výjimeční podnikatelé takto nepostupují. Místo toho skvělé nápady objevují až ve chvíli, kdy už pracují na menším konceptu.

Google se původně nesnažil ovládnout internet. Chtěl „jen“ zlepšit vyhledávání na webu. Aby se z vaší malé myšlenky mohl stát úspěch velikosti Googlu, měli byste se vyhnout těžkopádnému plánování, protože to snižuje šanci objevovat nové nápady a příležitosti.

Spoluzakladatel Hewlett-Packard Bill Hewlett to pochopil a posílil štěstí své firmy tím, že učinil brilantní „malou sázku“. HP potřebovalo expandovat, ale bylo obklopeno zavedenými trhy, které už byly plné konkurentů. Proto v roce 1972, pod Hewlettovým vedením, uvedlo na trh první vědeckou kalkulačku, přestože výzkumy před tímto krokem varovaly kvůli vysoké ceně 400 dolarů. Šlo o specializovaný produkt a firma kvůli němu nemusela „vsadit farmu“, když spouštěla výrobu. Kalkulačka byla úspěšná a HP získalo volnost prozkoumávat nový trh, aniž by muselo čelit přímé konkurenci.

„Malá sázka“ má tu výhodu, že je levná, rychlá a umožňuje vám procházet obdobím nejistoty. Tržní trendy i technologie mohou být nepředvídatelné, ale protože malé kroky jsou nízkonákladové a lze je rychle realizovat, firmy se nezhroutí, pokud některá sázka nevyjde.

Kdyby se HP pokusilo změnit celou firmu od základů a svůj další krok příliš dopředu naplánovalo, tlak na všechny, aby nezkrachovali, by byl ohromující. Nikdo by pak nechtěl podstupovat rizika potřebná k tomu, aby byl skutečně inovativní.

Další skvělou vlastností malých sázek je, že i když nevyjdou, umožňují nám rychle selhat a poučit se z výsledku. Neústupný přístup shora dolů naopak často vede k pomalu se rozvíjejícím, ale o to škodlivějším selháním.

Jak uvidíte, přístup malých sázek podporuje růstové myšlení, které vede k novým nápadům. Co je to růstové myšlení? A jak můžete přicházet s malými sázkami? Další kapitola vám to ukáže.

Usilovat o ambiciózní cíle je zdravé a žádoucí. To, co skutečně dělá podnikatele úspěšnými, je však jejich schopnost opustit nápady, které se kdysi mohly zdát skvělé, místo aby se tvrdohlavě drželi jediné vize. Znamená to být zaměřený na růst, zůstat flexibilní a nenechat se odradit selháním.

Chyby a omyly nejsou nevýhodou – naopak vám pomáhají proniknout k novým kreativním nápadům a získat z těchto zkušeností cenné poznatky. Abychom mohli být kreativní, musíme si vytvořit přátelský vztah k selhání a chybám.

Pixar například najal režiséra Brada Birda pro film Úžasňákovi, přestože jeho předchozí film byl komerční propadák. Vedení Pixaru se nenechalo jeho minulým neúspěchem odradit. Naopak, Birda najali právě proto, aby do studia přinesl novou energii. Poučeni z jeho dřívější negativní zkušenosti, Bird a jeho tým vytvořili propracovanější storyboardy, které napodobovaly pohyb kamery. Díky tomu si animátoři mohli vybrat scény, které vyžadovaly nejvíce práce. Tento nový přístup nakonec umožnil Pixaru vyrobit film s nižšími náklady na minutu než u jejich předchozího snímku.

To je jasný příklad toho, že lidé s růstovým myšlením obvykle dosahují více než ti s myšlením fixním. Podle výzkumu, který provedla Dr. Carol Dweck na Stanfordově univerzitě, se obecně přikláníme buď k fixnímu, nebo k růstovému myšlení. Fixní myšlení znamená, že věříme, že inteligence a schopnosti jsou neměnné, zatímco růstové myšlení vychází z přesvědčení, že schopnosti lze zlepšovat praxí a úsilím.

Zatímco lidé s fixním myšlením vnímají překážky jako hrozby, růstové myšlení vám umožňuje jít vpřed a udržet si sebeúctu, aniž by vás selhání odradilo. Dr. Dweck uvádí jako příklad růstového myšlení Michaela Jordana: místo aby svůj úspěch vysvětloval vrozeným talentem, přisuzuje ho především úsilí a tvrdé práci.