Lykke

Meik Wiking je dánský spisovatel a zakladatel Institutu pro výzkum štěstí. Narodil se v roce 1978 v Roskilde a vystudoval sociální vědy na Kodaňské univerzitě.

Je autorem několika knih, včetně celosvětových bestsellerů Hygge a Lykke, které se zaměřují na dánský koncept štěstí a spokojenosti s životem

Meik se specializuje na výzkum štěstí a kvality života a jeho práce byla publikována v mnoha prestižních časopisech. Je také členem Mezinárodní asociace pro výzkum štěstí a spolupracuje s mnoha organizacemi, které se zabývají zlepšováním kvality života.

Meik žije v Kodani se svou rodinou a věnuje se psaní knih a přednáškám po celém světě.

Proč jsou lidé ve skandinávských zemích šťastní

Komu by se v životě nehodilo trochu víc štěstí? A kde jinde ho hledat než v Dánsku, které se trvale umisťuje na předních příčkách žebříčků nejšťastnějších zemí na světě.

Autor knihy Meik Wiking sesbíral všechny důvody dánského štěstí. Od dopravy, vzdělání, komunitního aktivismu až po charitativní činnost – to vše je zde shrnuto včetně spousty konkrétních dat a výzkumů, které to potvrzují.

Pokud jste tedy někdy uvažovali o tom, že se přestěhujete do Dánska, abyste žili dobrý život, proč si pro začátek nezjistit, co dělá Dánsko tak šťastným místem. Je docela možné, že můžete zůstat tam, kde jste, poučit se z těchto lekcí o životě a udělat svou současnou situaci o hodně šťastnější.

Pro štěstí je nezbytné trávit čas s ostatními a pěstovat komunitu

Vždy jednou za čas je zveřejněn žebříček zemí podle toho, jak šťastně se v nich žije, a jedna země se často umisťuje na předních příčkách – Dánsko. Čím to ale je, že jsou Dánové tak šťastní?

Podle zprávy OSN o míře štěstí ve světě je jedním z rozhodujících faktorů smysl pro komunitu v dané zemi a to, že lidé společně usilují o veřejné blaho. Když mají lidé pocit, že si jejich spoluobčané navzájem kryjí záda, umožňuje jim to lépe odpočívat a být šťastnější, zejména v těžkých dobách.

V roce 2014 ukázal průzkum Gallupova ústavu, že devět z deseti Dánů rádo platí daně, přestože průměrná sazba daně z příjmu v zemi činí 45 %. A pro ty, kteří vydělávají více než 61 500 eur, je tato sazba neuvěřitelných 52 %.

Důvodem, proč jsou Dánové tak ochotní platit, je to, že chápou, že peníze jdou na veřejné blaho. Funguje to jako záchranná síť; všichni daňoví poplatníci vědí, že o ně bude postaráno, pokud onemocní nebo ztratí práci.

A Dánsko bylo také prvním státem, který zavedl bofælleskaber, což v překladu znamená „živé komunity“. Jedná se o dobrovolné spolubydlení, v rámci něhož si obyvatelé a rodiny zakládají vlastní soběstačné čtvrti.

První bofællesskab se objevil poté, co spisovatelka Bodil Graaeová napsala vlivný úvodník s názvem „Děti by měly mít 100 rodičů“. Článek byl nadšenou podporou komunitního bydlení a inspiroval skupinu rodin k vytvoření komunity Sætterdammen v Hillerødu severně od Kodaně.

Teď přeskočíme do roku 2017, kdy už bylo zapojeno do komunitního spolubydlení přibližně 50 000 Dánů a stovky dalších lidí založili podobná společenství po celé Evropě a Americe.

Je prokázáno, že smysl pro komunitu zvyšuje štěstí, nicméně štěstí lze nalézt i v odpojení od virtuálního světa.

V roce 2015 provedl kodaňský Institut pro výzkum štěstí experiment, při němž se účastníci na celý týden zdrželi používání Facebooku. Potvrdilo se, že se účastníci experimentu cítili méně osamělí a výrazně se zvýšila míra jejich životní spokojenosti.

Samozřejmě, že přestat používat Facebook se snáze řekne, než udělá. Své šance na úspěšné odpoutání však můžete zvýšit tím, že do svého plánu zapojíte své přátele a rodinu. Když spojíte své síly a dohodnete se na tom, že nebudete používat technologie v určité dny v týdnu nebo v určitých denních hodinách, zajistíte tak, že lidé kolem vás také odloží své přístroje a budete si naplno užívat života – společně.

To, že se těšíme na zážitky, přímo ovlivňuje naše štěstí

Co myslíte – rovná se více peněz více štěstí? Ukazuje se, že bohatší země se ve zprávách o míře štěstí skutečně umisťují na vyšších příčkách. Nenechte se však mýlit, že mezi bohatstvím a štěstím existuje přímá souvislost.

Vezměme si například Jižní Koreu. Během pouhých dvou generací se z jedné z nejchudších zemí světa stala jednou z nejbohatších. Přesto má nejvyšší počet sebevražd na obyvatele a v žebříčku míry štěstí ve světě se umístila na 55. místě.

Studie ukazují, že to, co přímo ovlivňuje štěstí, jsou zážitky, které v životě prožíváme, přičemž rozhodujícím faktorem je očekávání, které tyto zážitky provází.

Důkladným výzkumem vědci Elizabeth Dunnová a Michael Norton zjistili, že 57 % lidí potřebuje k tomu, aby se cítili šťastnější, jak nákup vytouženého produktu, tak i očekávání tohoto nákupu. Pouze 34 % respondentů uvedlo, že je šťastnějšími učinil samotný produkt.

Tuto skutečnost můžete využít ve svůj prospěch tak, že nákupy spojíte s nějakou nadcházející příležitostí nebo s okamžikem, kdy dosáhnete určitého cíle.

Pokud si například chcete koupit nové polohovací křeslo do obývacího pokoje, neobjednávejte si ho hned. Místo toho použijte nákup jako odměnu za splnění důležité položky z vašeho seznamu úkolů. Tímto způsobem získáte nejen štěstí, které vám přinese vlastnictví pohodlného nového křesla, ale také odměnu v podobě uspokojení z dokončení tohoto úkolu, které si připomenete pokaždé, když se do něj posadíte.

Další možností je plánovat dopředu a využít potěšení, které přináší očekávání. Místo spontánního chování si tedy zábavu naplánujte předem a mezitím si užívejte vědomí, že příjemné zážitky jsou za rohem.

Na druhou stranu existují zabijáci štěstí, kterým byste se měli vyhnout, jako je například srovnávání svého majetku s majetkem ostatních.

To může být těžké, protože lidé se rádi chlubí svými penězi, což sociolog 19. století Thorstein Veblen kdysi nazval „demonstrativní spotřebou“. Jak Veblen popsal, lidé utrácejí více, než si mohou dovolit, aby vypadali bohatší a úspěšnější.

Když se všichni zapojí do demonstrativní spotřeby, je to jako závody ve zbrojení, kdy se jeden člověk snaží zastínit druhého. Jediné, čeho tím ale ve skutečnosti dosáhneme, je, že všichni budou na mizině a nešťastní.

Udělejte proto laskavost sami sobě a odolejte srovnávání svého majetku s majetkem ostatních.

Dalším faktorem je zdraví, jak tělesné, tak duševní

Čas od času by se nám všem hodil nový impuls, který by nás přinutil zajít do posilovny nebo jít si zaběhat. Tím impulsem může být třeba tento fakt – být fit není dobré jen pro vaše zdraví, vede to také k většímu štěstí.

Dalším důvodem, proč jsou Dánové šťastní, je jejich zdraví. K tomu přispívá i počet lidí, kteří jezdí na kole místo autem. Podle studie University of Glasgow z roku 2017 snižuje jízda do práce na kole riziko předčasného úmrtí o 41 %.

Řekli byste, že v Kodani jezdí do práce na kole 63 % lidí a v celém Dánsku se 17 % všech cest uskuteční na kole? Navíc za každý kilometr ujetý v Kodani na kole ušetří město přibližně sedm centů díky snížení dopravního zatížení, znečištění ovzduší a poškození silnic a další infrastruktury.

Ale i když nemáte kolo, můžete cestovat spokojeněji. Studie vědců z montrealské McGill University prověřila všechny způsoby dopravy, aby zjistila, který z nich činí dojíždějící do práce nejšťastnějšími. Výsledky ukázaly, že největší spokojenost lidem přináší chůze, zatímco jízda autobusem přináší spokojenost nejmenší.

Pokud tedy chcete žít zdravěji a spokojeněji, nejlepší radou je začít chodit do práce pěšky nebo jezdit na kole, pokud to jde.

Dobré zdraví však nekončí jen u těla – klíčem k celkovému štěstí je také zdravá mysl.

V Japonsku je stále populárnější aktivita známá jako šinrin-joku neboli „lesní koupel“ spočívající ve vstřebávání bohaté škály pohledů, zvuků a vůní, které les nabízí. Bylo prokázáno, že takové pohroužení do přírody zlepšuje psychické i fyziologické zdraví.

Ačkoli se mnozí shodují, že duševní zdraví má velkou roli v pocitu štěstí, některé kultury se stále dívají přezíravě na ty, kteří vyhledávají psychiatrickou pomoc. Jižní Korea je jednou z nich. V důsledku toho se tato země řadí na nejnižší místa v počtu lidí léčených s depresí a na přední místa v počtu sebevražd na obyvatele.

Naštěstí se celosvětově přístup k duševnímu zdraví mění a mnoho populárních osobností ve společnosti otevřeně a upřímně hovoří o svých vlastních zkušenostech s duševními problémy. I britský princ Harry otevřeně promluvit o svých problémech a zároveň povzbudil ostatní, aby se nestyděli vyhledat pomoc, když se jim nedaří dobře.

Více volného času vás duševně povzbudí

Na libovolném seznamu věcí, které jsou důležité pro celkové štěstí, by se svoboda pravděpodobně umístila na nejvyšších příčkách. Ale i když si možná pod pojmem svoboda představujete svobodu rozhodování a plnění svých snů, existuje ještě jeden, často přehlížený aspekt svobody – volný čas.

Lidé potřebují volno a pokud jde o země se zdravou rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, Dánsko patří k nejlepším na světě.

Zatímco lidé ve Spojených státech a Velké Británii považují za normální pracovat minimálně do 17:00, Dánům by to připadalo dost přehnané. Průměrný Dán totiž odpracuje ročně o 300 hodin méně než průměrný americký pracovník – 1 457 hodin oproti 1 790 hodinám.

Jedním z typů lidí, kteří obvykle zoufale potřebují volný čas, jsou novopečení rodiče. I zde má Dánsko řešení, konkrétně 52 týdnů placené dovolené, kterou lze rozdělit mezi oba rodiče.

Rodiče však potřebují víc než jen volno v práci, potřebují pomocnou ruku. Je to zásadní kvůli rozdílu štěstí u rodičů, který ukazuje, že statisticky vzato jsou novopečení rodiče obvykle méně šťastní než jejich vrstevníci, kteří děti nemají.

Abychom to lépe pochopili, podívejme se na Portugalsko, kde žijí nejšťastnější rodiče.

Portugalsko je jedinečné tím, že 72 % novopečených rodičů uvádí, že prarodiče hrají klíčovou roli při výchově a vzdělávání jejich dětí. S takovou podporou mají rodiče samozřejmě více volného času a jsou šťastnější než rodiče, kteří takovou podporu nemají.

Z tohoto důvodu Dánsko vytvořilo program „bonusových prarodičů“ pro rodiny, jejichž prarodiče nemohou hrát aktivní roli při výchově dětí. Rodiny, které se do programu zapojí, se propojí se seniory ve své komunitě, čímž rodiče získají více volného času a senioři více aktivit ve svém životě – je to skutečná výhra pro všechny.

Na papíře by se mohlo zdát, že samostatně výdělečně činné osoby budou další skupinou prožívající méně štěstí. Podle zprávy OSN o míře štěstí ve světě pracují více za menší mzdu a mají jen malou jistotu zaměstnání.

Ale navzdory těmto skutečnostem jsou lidé na volné noze často šťastnější, a to jak z hlediska spokojenosti s prací, tak z hlediska celkové životní spokojenosti.

Přestože mají méně volného času, mají samostatně výdělečně činní pracovníci obvykle více svobody v jiných oblastech, například se mohou věnovat svým zájmům, odmítat nežádoucí klienty a přizpůsobovat si rozvrh svým potřebám.

Ve šťastné společnosti hraje hlavní roli důvěra a empatie

Ano, nebo ne: kdybyste ztratili peněženku, myslíte si, že by vám ji cizí člověk vrátil i s všemi penězi, které v ní byly?

Canadian General Social Society položila tuto otázku lidem v Torontu a „ano“ odpovědělo méně než 25 % z nich. Když byl ale tento scénář otestován v praxi tak, že bylo po městě odhozeno dvacet peněženek, 80 % z nich bylo vráceno bez chybějících peněz.

To naznačuje, že lidé nedůvěřují svým sousedům tolik, kolik by měli, což je škoda, protože když více důvěřujeme druhým, prožíváme také více štěstí.

Vezměme si, jak štěstí snižuje mikromanagement. V Kodani bývali pracovníci sociální péče podrobováni přísnému pracovnímu režimu. Když přišli k staršímu klientovi, všechna práce byla naplánována do poslední vteřiny, takže se mohli věnovat jednomu úkolu pouze po určenou dobu.

V roce 2011 pak došlo ke změnám, v jejichž rámci pracovníci museli pouze zaregistrovat svůj příchod do domácnosti klienta a odchod, když ji opouštěli. Záleželo jen na nich, kolik času stráví jednotlivými úkoly. Jinými slovy, pracovníkům se více důvěřovalo; předpokládalo se, že odvedou dobrou práci, a oni nyní mohli svobodně naslouchat potřebám seniora a reagovat na ně tou nejlepší možnou péčí.

Jak se dalo očekávat, nový projekt byl velmi úspěšný: náklady zůstaly stejné, zatímco úroveň spokojenosti pracovníků prudce vzrostla. Brzy se „reforma důvěry“ rozšířila po celém kodaňském veřejném sektoru i mimo něj.

Jak tedy můžete ve svém životě více rozvíjet důvěru? Začněte s praxí empatie.

Studie z roku 2015, publikovaná v časopise American Journal of Public Health, ukázala, že předškoláci, kteří projevovali více empatie, měli vyšší míru úspěšnosti v budoucím vzdělávání a zaměstnání. Vykazovaly také lepší duševní zdraví a byla u nich zaznamenána nižší míra kriminality a zneužívání návykových látek.

Proto dánský školský systém klade důraz na rozvoj sociálních a emočních dovedností dítěte. Žákům ve třídě se například ukazují názorné obrázky tváří vyjadřujících různé emoce a následně se diskutuje o tom, proč člověk může takové pocity prožívat.

Podle newyorské New School for Social Research je dalším účinným způsobem, jak zlepšit vnímavost vůči lidským emocím, společné čtení příběhů. A to je samozřejmě ve skandinávských zemích další běžná činnost ve třídě. Předpokládá se také, že rozvoj empatie v dětství je důvodem, proč je v těchto zemích tak málo případů šikany.

Štěstí není tam, kde je nerovnost, ať už ekonomická, nebo pocitová

Zde je další otázka, která stojí za zvážení: věříte, že se většině lidí dá důvěřovat?

Na tuto otázku odpověděli kladně většinou lidé, kteří žijí v zemích nebo státech s větší ekonomickou rovností. Je to dáno tím, že ve společnosti, kde jsou si lidé rovni, se cítí bezpečně a vnímají ostatní jako spolupracovníky, nikoliv konkurenty.

Jak se mění míra nerovnosti, mění se i náš pocit důvěry. V současné době ve Spojených státech a Velké Británii sociální nerovnost roste, zatímco pocit důvěry klesá.

Jak si dokážete představit, má to vážné důsledky. Výzkumníci z University of Nottingham a University of York zjistili, že vysoká míra nerovnosti má na svědomí nejen menší důvěru, ale také pokles empatie a zdraví, a naopak nárůst násilí, kriminality, obezity a těhotenství mladistvých.

Dá se tedy říci, že pocit nerovnosti může výrazně ovlivnit naše štěstí.

Jak ukázal primatolog Frans de Waal, tyto pocity mohou být hluboce zakořeněné v naší přirozenosti. Při testu s opicí, malpou kapucínskou, Frans de Waal zavedl postup, kdy mu opice dávala kámen a dostávala za něj okurku.

Když však dal jedné opici místo okurky hroznové víno, kterému opice dávaly výrazně přednost, ostatní opice se kvůli této nespravedlnosti okamžitě rozzuřily a dokonce házely dříve oblíbené okurky zpět na de Waala.

Svědky podobné reakce jste mohli být u lidí, kteří zažívají „letecký vztek“, když během cestování letadlem není po jejich. V těchto případech dochází k výbuchu hněvu, který může vyústit až v násilí.

Výzkumníci Katherine DeCellesová z Harvard Business School a Michael Norton z University of Toronto zjistili, že pocit nespravedlnosti může zesílit „letecký vztek“ a že nejvíce k němu přispívá přítomnost oddílu první třídy. Díky němu je čtyřikrát pravděpodobnější, že se cestující rozzuří, což z něj činí silnější faktor než devítihodinové zpoždění.

To platí zejména v případě, že cestující z ekonomické třídy musí projít první třídou, aby se dostali na svá místa. To ještě zdvojnásobuje již tak zvýšenou pravděpodobnost, že někdo zažije „letecký vztek“.

Laskavost a charita se vám vrátí

Znáte ten hřejivý pocit, který vás může zaplavit, když uděláte bez nároku na odměnu něco hezkého pro někoho jiného? Tomuto pocitu se říká opojení pomáhajícího a můžete z něj snadno udělat běžnou součást svého života.

Když uděláte něco laskavého a velkorysého, tento příjemný pocit vychází z nucleus accumbens, oblasti mozku, která je zodpovědná také za dobré pocity doprovázející jídlo a sex. Vědci z National Institute of Health ve Spojených státech si totiž všimli, že když lidé myslí na svůj příspěvek na charitu, tato oblast mozku se rozsvítí stejně, jako kdyby dotyčný myslel na chutné jídlo nebo na sex.

Svým způsobem to dává evoluční smysl, protože přežití lidského rodu záviselo na tom, že si lidé navzájem pomáhali.

Takže i když si možná myslíte, že dobrovolnictví je zcela nezištné, ve skutečnosti je prospěšné jak pro vás, tak pro ostatní.

Jednoduše řečeno, lidé, kteří se věnují dobrovolnictví, jsou šťastnější než ti, kteří se mu nevěnují, a to i když vezmete v úvahu další faktory v životě člověka, které mají na štěstí vliv.

Možná si říkáte, že lidé věnující se dobrovolnictví jsou pravděpodobně šťastní už sami o sobě, ale je také pravděpodobné, že ti, kteří se věnují dobrovolnictví, cítí větší vděčnost za to, co mají, protože jsou často vystaveni kontaktu s lidmi, kteří mají v životě méně štěstí.

Kromě toho existuje řada studií, které také ukazují, že dobrovolníci mají více přátelských a společenských vztahů než ti, kteří dobrovolnictví neprovozují. A pokud tipujete, že Dánové jsou aktivní dobrovolníci, budete mít pravdu. Podle Dánského institutu pro dobrovolnictví se 70 % Dánů v posledních pěti letech nějakým způsobem zapojilo do dobrovolnické činnosti.

Proč tedy, když zvážíme všechny výhody, více z nás nepůsobí jako dobrovolníci?

Podle Jill Logaové z Norského institutu pro sociální výzkum je třeba více upozorňovat na osobní přínosy charitativní práce, včetně toho, že při ní můžeme získat nové přátele a užít si opojení pomáhajícího.

Pokud vám to zní už lákavěji, můžete se zapojit.

RAKtivists je název pro aktivisty, kteří praktikují náhodné skutky laskavosti a zároveň všechny povzbuzují, aby byli lepšími lidmi. Více informací najdete na randomactsofkindness.org.

Be My Eyes je bezplatná aplikace, která spojuje vidící uživatele se zrakově postiženými lidmi, kteří potřebují pomoc při čtení nebo rozpoznání něčeho.

Je také velká pravděpodobnost, že ve vaší komunitě existuje organizace, která hledá dobrovolníky, a možná se dokonce zabývá problémem, který je vám blízký.