Lidskost v akci

Žijeme ve světě, který se rychle mění. Nové technologie i společenské normy přetvářejí strukturu každodenního života – a pracoviště není výjimkou. Od nových aplikací, které narušují tradiční smluvní vztahy, až po nástup mladších generací do manažerských rolí, stojí každý aspekt profesního světa na prahu zásadní proměny.

Jak tedy bude práce vypadat například v roce 2030? V tomto shrnutí se podíváme na to, co můžeme od pracovního prostředí v příštích desetiletích očekávat. Vycházíme z demografických a kulturních trendů, nejnovějších poznatků z oblasti managementu i z konkrétních příkladů z praxe. Text tak může sloužit jako ideální průvodce pro každého, kdo chce zůstat konkurenceschopný v proměnlivém podnikatelském prostředí.

Dozvíte se mimo jiné, kdy nám digitální automatizace může pomoci a kdy je stále nenahraditelná lidská kreativita, jak se kariéry stávají méně liniárními a proč dnes už téměř nic z toho, co se děje ve firmě, nezůstává jen uvnitř jejích zdí.

V posledních několika desetiletích proběhla revoluce nejen v tom, jak pracujeme, ale také v tom, kdo pracuje. Stejně jako osobní počítače a tablety nahradily v kancelářích psací stroje a pevné linky, i složení pracovní síly prošlo zásadní proměnou.

Proč k tomu dochází? Důvodů je hned několik. Klesající porodnost, vyšší míra migrace a nové ekonomické podmínky vedou k odlišným životním drahám. Tyto trendy jsou dobře viditelné v demografických statistikách.

Začněme porodností. V industrializovaných zemích dlouhodobě klesá. Například ve Spojených státech byla v roce 2016 zaznamenána nejnižší porodnost za celé století; podobný vývoj sledujeme i v západní Evropě. Úbytek obyvatelstva je částečně kompenzován migrací. V roce 1965 tvořili lidé narození v zahraničí ve Spojených státech zhruba pět procent populace, dnes je to přibližně 14 procent.

Změny životního stylu tyto demografické posuny dále umocňují. Mileniálové – lidé narození mezi lety 1980 a 1995 – tvoří od roku 2015 většinu pracovní síly. Současně generace baby boomers, tedy lidé ve věku 65 a více let, zůstává v zaměstnání déle. Podle Transamerica Center for Retirement Studies je to dáno kombinací silnějšího ekonomického tlaku (výše důchodů, náklady na zdravotní péči) a také obecnou touhou zůstat aktivní i v pozdějším věku.

Výsledkem je, že se pracoviště často potýkají s naplňováním očekávání dvou velmi odlišných generací. Vzhledem k těmto trendům budou organizace a firmy čelit novým výzvám při získávání a udržení nejlepších talentů. Některá odvětví, jako je zdravotnictví, řemeslné profese nebo obory STEM, mohou čelit výraznému nedostatku pracovníků, protože se firmy jen pomalu přizpůsobují novým podmínkám na trhu práce.

Například studie Světové zdravotnické organizace (WHO) z databáze Global Health Observatory předpovídá, že zdravotnictví bude do roku 2030 postrádat asi 15 milionů pracovníků. Aby firmy tyto potřeby pokryly, budou muset zásadně změnit svůj přístup k náboru a více se otevřít mezinárodnímu trhu práce. To znamená hledat talenty v globálním „zásobníku“ pracovní síly a přizpůsobit se flexibilnějším, často vzdáleným formám spolupráce.

V další kapitole se podíváme na to, jak nové technologie tyto výzvy zároveň komplikují i pomáhají řešit.

Představte si továrnu na přelomu devatenáctého století: obrovskou halu, v níž stovky pracovníků stojí u montážních linek. Takto rozsáhlou výrobu umožnil vynález parního stroje a dalších technologií, které proměnily prakticky všechna odvětví.

Dnes probíhá podobná revoluce – nové inovace zásadně mění způsob, jakým se práce vykonává. Co tedy následuje po průmyslové revoluci devatenáctého století a informační revoluci století dvacátého? Podle odborníků, například z Boston Consulting Group, stojíme na prahu éry označované jako Průmysl 4.0.

Stejně jako parní stroj dramaticky rozšířil naši kontrolu nad fyzickou silou, technologie Průmyslu 4.0 výrazně posilují naše mentální schopnosti a otevírají nové možnosti pro výrobu i řízení firem.

Příkladem je internet věcí (Internet of Things, IoT). Tento dnes už běžně používaný pojem označuje rostoucí schopnost strojů a dalších zařízení komunikovat a koordinovat své činnosti bez přímého zásahu člověka. V příštím desetiletí má být prostřednictvím IoT propojeno více než 50 miliard zařízení. V kombinaci s analytickou silou velkých dat a cloudovým úložištěm to umožní obrovské zisky v efektivitě, například ve výrobě: představte si plně automatizované továrny, logistiku typu just-in-time nebo decentralizované výrobní linky, které se dokážou samy organizovat.

Podle globální poradenské společnosti McKinsey může ekonomický dopad těchto inovací do roku 2025 přesáhnout 10 bilionů dolarů. Tak dramatický skok v technologických možnostech se nevyhnutelně projeví v celé pracovní sféře.

Jedna z hlavních změn se bude týkat struktury dovedností, které budou zaměstnavatelé v éře Průmyslu 4.0 potřebovat. Jak stroje přebírají stále více prvků výroby, poptávka po nízkokvalifikované manuální práci bude pravděpodobně dále klesat. Naopak potřeba vysoce kvalifikovaných činností – analytického myšlení, strategického plánování či systémového uvažování – poroste.

Tento trend se bude ještě prohlubovat s dalším rozvojem umělé inteligence, která umožní počítačům přebírat i některé dosud „lidské“ role. Například koncem dvacátých let by se v pracovním prostředí mohli běžně objevovat robotičtí asistenti s prvky emoční inteligence – oblast někdy označovaná jako afektivní výpočetní technika.

S nástupem celé vlny chytrých technologií vyvstává otázka: kde bude mít lidský dotek stále zásadní hodnotu? V následující kapitole se zaměříme na to, proč zůstanou lidská inteligence a dovednosti i nadále nepostradatelné.