Lepší spolu

Učitelé jsou pod obrovským tlakem, aby připravili žáky na zkoušky. Ve snaze dostat každého úspěšně přes cílovou čáru jsou pedagogové nuceni obětovat klíčové aspekty učení – zapojení, diferenciaci i všechny mezilidské dovednosti, které z žáků dělají úspěšné a samostatné občany.

Učitelé v hloubi duše vědí, že současný systém nikomu neprospívá. Jsou ve stresu. Jejich žáci nejsou zaujatí učením. Ředitel školy panikaří kvůli nízké míře úspěšnosti a hrozícím sankcím. Všichni se cítí jako křečci uvěznění v běhacím kole.

Existuje však způsob, jak tento začarovaný kruh prolomit. Může proměnit jakoukoli školu v energické vzdělávací prostředí, kde má sbor silnou podporu, individuální potřeby žáků jsou naplňovány a děti jsou motivované přebírat odpovědnost za vlastní učení.

Co je tímto „metamorfním“ zdrojem změny? Jsou jím vzdělávací sítě. Těch existuje celá řada – liší se zaměřením i mírou podpory a reagují na různé potřeby škol. Stačí jen zjistit, která je pro vás ta pravá.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• jaké nečekané tajemství stojí za úspěšným online učením,
• proč by učení nemělo vždy probíhat jen ve třídě a
• jak vás oceňování štědrosti může posunout k tomu, abyste byli lepším učitelem.

Představte si, že jste učitel, který se snaží zvýšit zapojení žáků. Těžko hledáte rovnováhu mezi tím, jak je během hodin skutečně zaujmout, a přípravou na zkoušky. A protože se všichni na vaší škole soustředí na výsledky testů, nikdo nemá prostor zastavit se a přemýšlet o možných řešeních.

Kéž by existovala komunita, která by vám poskytla potřebnou podporu…

Školní sítě patří k nejcennějším zdrojům pro pedagogy. Členským školám dávají přístup k uceleným vzdělávacím modelům, knihovnám materiálů, příležitostem k profesnímu rozvoji i k technologickým nástrojům. Stejně důležité je, že učitelům nabízejí společnou vizi vzdělávání a propojení s kolegy z jiných škol.

Klíčové poselství zní: Propojení pedagogů prostřednictvím školních sítí vede k lepším vzdělávacím výsledkům žáků.

V USA existuje přibližně 7 000 charterových škol. Třetina z nich je zapojena do školních sítí, jako jsou New Tech Network, Big Picture Learning nebo National Academy Foundation. Podle výzkumu Stanfordovy univerzity dosahují tyto školy lepších výsledků než ty, které nejsou součástí žádné sítě.

Podívejme se proč.

Za prvé: sítě se neopírají o jediného lídra, a proto poskytují dlouhodobou stabilitu. Každá síť má vlastní vzdělávací vizi – například využívání Montessori metody. Není podstatné, kdo je právě v čele; vize přetrvá nevyhnutelné příchody a odchody vedení. Na rozdíl od škol, jejichž programy se mohou měnit pokaždé, když je zvolen nový školský výbor, členské školy těží z konzistence. Méně otřesů znamená, že pedagogové mají stabilitu, kterou potřebují k plnému zavedení změn v kurikulu a výukových modelech.

Za druhé: sítě jsou centry výměny myšlenek. Učitelé, kteří čelí podobným výzvám – například jak lépe podpořit žáky se speciálními vzdělávacími potřebami – mohou těžit ze sdílených zkušeností kolegů. Mohou také čerpat z rozsáhlých knihoven výukových nástrojů a přizpůsobovat je svým podmínkám. To vede k neustálému zlepšování: pokud učitel nějaký nástroj vylepší, může novou verzi přidat do knihovny sítě a zpřístupnit ji všem.

Učitelská profese je náročná a často frustrující. Podpůrná a inspirující komunita však může zásadně přispět k tomu, aby byla dlouhodobě udržitelná. Představte si, jak moc by vám pomohlo, kdyby se vaše profesní komunita rozšířila z několika desítek kolegů na několik stovek, nebo dokonce tisíc. To může skutečně proměnit způsob, jakým učíte.

Když se přihlásíte na jakoukoli sociální síť, okamžitě vás zaplaví návrhy: Znáte tuto osobu? Nechcete sledovat tuto skupinu? Tady jsou kalhoty, které se hodí k tričku, jež jste si koupili minulý týden. Velká část našich online zážitků je personalizovaná díky algoritmům, které sledují naše chování.

Představte si, jaké by to bylo, kdybychom dokázali podobně přizpůsobit i výuku. Algoritmy by mohly předvídat, co žáci potřebují, a nabízet jim individuální vzdělávací plány. Pokud to umíme při online nakupování, proč to nedokážeme ve vzdělávání?

Klíčové poselství zní: Online vzdělávání má velký potenciál, samo o sobě však není efektivním způsobem výuky školních dětí.

Mezi podnikáním a vzděláváním je zásadní rozdíl. Učitelé i žáci budou chodit do školy bez ohledu na to, zda je jejich třída moderně vybavená, nebo se rozpadá. Pro vývojáře technologií tedy není velkou motivací pomáhat právě jim. Byznys je naproti tomu „sexy“ – je v něm vzrušení z dobývání trhu. Není proto divu, že vzdělávací technologie zaostávají za sociálními médii zhruba o pět let.

Dalším problémem online vzdělávání je, že často vychází z tradičního pojetí školy, které upřednostňuje výkon v dílčích dovednostech před celkovým růstem žáka. To znevýhodňuje děti, jako je José.

Po stěhování a šikaně, která narušila jeho docházku na prvním stupni, se José zapsal do online školy. V té době zaostával v čtenářské gramotnosti o dva roky a v matematice o tři. Online matematický program měl rád, protože mohl postupovat vlastním tempem. Když však přišlo jarní testování, byl stále o rok pozadu – a v oblasti čtení se propadl o další rok. Online přístup školy ho zkrátka nedokázal dostatečně zaujmout.

Joséva zkušenost ukazuje zásadní aspekt učení: nejefektivnější je tehdy, když probíhá v komunitě. Vztah mezi učitelem a žákem je klíčový, protože je zdrojem motivace k učení. Proto děti, které se učí pouze online, ve skutečnosti potřebují více podpory než ty v běžné třídě.

Vzdělávací platformy však mohou být mimořádně silným nástrojem, pokud se kombinují s prezenční výukou. Podporují plynulý pokrok v učení a dávají učitelům průběžný přehled o vývoji dítěte bez nutnosti častého testování – data totiž sbírají při každé lekci.

Vývoj a zavádění kvalitních vzdělávacích platforem je ale nákladné. A právě zde vstupují do hry sítě. Některé z nich poskytují vlastní platformy svým členským školám – což je další silný argument pro zapojení do sítě.