Kvantový peněžní tok bohatého táty

Snili jste někdy o tom, že dáte výpověď, vystoupíte z kolotoče každodenního shonu a začnete žít život v hojnosti? Nejste sami. Pro mnohé z nás zůstanou tyto sny jen sny. Ne však pro Roberta T. Kiyosakiho. Ten tyto představy proměnil v bohatství a svobodu, kterou si dnes užívá.

Jeho vlastní otec byl přepracovaný státní úředník, který se nakonec zadlužil a finančně zhroutil. Když Kiyosaki viděl, jak dopadl, přísahal si, že něco podobného ve svém životě nikdy nepřipustí. Začal se proto učit, jak vytvářet bohatství bez ohledu na to, kde se zrovna nachází.

V tomto shrnutí se seznámíte se základními principy, které Kiyosaki uplatňoval během desetiletí úspěšného investování a podnikání. Místo konkrétních technik získáte přehled o obecných zásadách, které ho provázely celou jeho cestou k úspěchu – a které si s trochou štěstí osvojíte i vy.

Dozvíte se o čtyřech různých kategoriích peněžního toku, o tom, co pro naše zaměstnání a důchody znamená nástup informačního věku, a jak strach ovlivňuje náš vztah k penězům.

Představte si, že na kus papíru nakreslíte jednoduché znaménko plus. Co vidíte? Dvě čáry – jednu vodorovnou a jednu svislou. Tyto čáry rozdělují plochu na čtyři bílé části. Těmto čtyřem částem říkáme kvadranty.

Zásadní myšlenka zní: různé způsoby, jak vyděláváme peníze, lze rozdělit do čtyř kvadrantů.

Jaké jsou tyto čtyři kvadranty? Každý je označen písmenem: E, S, B a I. Na levé straně znaménka plus jsou kvadranty E a S. E znamená „employee“ – zaměstnanec, S „self-employed“ – osoba samostatně výdělečně činná nebo malý podnikatel. Na pravé straně jsou kvadranty B a I. B znamená „business owner“ – majitel velkého podniku, a I „investor“.

Podle toho, jak si vyděláváte na živobytí, spadáte do jednoho z těchto čtyř kvadrantů. V průběhu života můžete mít příjem jen z jednoho, z několika, nebo dokonce ze všech čtyř.

Uveďme si příklad lékařky, která dnes pracuje ve Spojených státech. Může se rozhodnout vydělávat jako E – zaměstnanec. Přijme místo ve velké nemocnici či pojišťovně, nastoupí do státní služby ve veřejném zdravotnictví, nebo se stane vojenskou lékařkou. Jinými slovy, vezme si klasické osmihodinové zaměstnání.

Stejná lékařka se ale může rozhodnout být S – OSVČ – a založit si soukromou praxi. Otevře si ordinaci, najme personál a vybuduje si vlastní okruh pacientů. Pořád je to tvrdá práce, ale má nad svým pracovním životem větší kontrolu.

Třetí možností je, že se tato lékařka stane B – majitelkou velkého podniku. Může vlastnit vlastní kliniku a zaměstnávat další lékaře. V takovém případě pravděpodobně najme manažera, který bude kliniku řídit. Ona ji bude vlastnit, ale nebude v ní muset sama pracovat. Stejně tak může dál působit jako zdravotnický profesionál a zároveň vlastnit podnik, který s medicínou vůbec nesouvisí.

Jako vysoce příjmová lékařka bude navíc pravděpodobně mít i investiční příjem. Zatímco tedy praktikuje medicínu, řídí svou kliniku nebo dohlíží na jiný podnik, může se zároveň stát I – investorem. Může investovat například do akcií nebo nemovitostí.

Zatím je to jednoduché, že? Tohle je základní struktura naší ekonomiky. Každý kvadrant vyžaduje jiné schopnosti a osobnostní nastavení. Někteří lidé najdou své místo v jakémkoli kvadrantu a jsou spokojení – neexistuje „správná“ nebo „špatná“ volba.

Co když ale chcete finanční svobodu? Co když chcete uniknout ze světa zaměstnání a každodenní dřiny? Pak se budete muset přesunout z kvadrantů E a S do kvadrantů B a I – z oblasti práce do oblasti vlastnictví. Proč tomu tak je, uvidíme v další části.

Když Robert Kiyosaki vyrůstal na Havaji, měl v životě dvě otcovské postavy. Jednou byl jeho biologický otec, který pracoval pro vládu. Druhým byl otec jeho kamaráda Mikea – samouk, úspěšný podnikatel a investor. Postupně je začal rozlišovat jako svého „chudého tátu“ a „bohatého tátu“.

Pozorováním jejich životů začal získávat základní lekce o práci a penězích.

Klíčové sdělení: samotné studium a tvrdá práce vás k finanční svobodě nedovedou.

Na první pohled byl Kiyosakiho biologický otec úspěšný – byl dobře vzdělaný, respektovaný a měl za sebou skvělý studijní prospěch. Vypracoval se až na vedoucího školství v havajské vládě. Jako státní úředník byl ale neustále přetížený – jeho kalendář byl plný schůzek, často cestoval a na rodinu i na svou další vášeň, čtení knih, mu zbývalo jen minimum času.

A přestože zastával prestižní vládní funkci, neměl mnoho peněz. Jako chytrý a vzdělaný muž věřil v ústřední mýtus naší doby: že mu tvrdá práce bez investování zajistí finanční bezpečí. Měl sice vynikající akademické vzdělání, ale velmi slabé finanční vzdělání. Dokonce ani nevěřil, že něco jako finanční vzdělání existuje, a otevřeně se posmíval každému, kdo chodil na kurzy investování či nemovitostí.

Mikeův otec, podnikatel a investor, na tom byl přesný opak. Zdálo se, že má jak čas, tak peníze – a pro autora měl ve výsledku víc času než jeho vlastní otec. Byl vším, čím „chudý táta“ pohrdal: neměl formální vzdělání, ale výborně se vyznal v pojmech jako „dividendy“ nebo „zhodnocení pozemků“.

Už dávno se rozhodl, že místo aby celý život strávil v kvadrantech E a S, pokusí se uniknout dřině od devíti do pěti. Co tedy udělal? Už v mladém věku začal postupně nakupovat nemovitosti. Časem vybudoval hotelové impérium. Zatímco vzdělaní lidé jím pohrdali, začal z hotelů pobírat pasivní příjem.

Možná se mu tehdy jiní smáli. Jenže on měl najednou všechen čas světa. Mohl si klidně číst všechny knihy, které by si jeho kritici rádi přečetli – kdyby na to měli čas.