Krize na Ukrajině

Evropská země ovládaná zločineckým vůdcem. Oligarchové a mafiánské špičky určují politická rozhodnutí. Vyjádříte‑li se proti těm, kdo jsou „u moci“, riskujete vězení. Tak vypadá moderní Ukrajina.

Po léta byla politika v této bývalé sovětské republice na prodej – a Rusko bylo tím, kdo nakupoval, a tím si postupně zajišťovalo stále větší vliv. Zbytek světa mezitím jen přihlížel, neschopen či neochotný změnit páchnoucí status quo.

Následující kapitoly ukazují, jak se Ukrajina do této situace dostala, a především vysvětlují, co je potřeba udělat, aby se z krize vymanila – a proč si svět už nemůže dovolit zůstávat lhostejný. Dozvíte se mimo jiné, jak měl prezident údajně uprchnout ze země s náklaďákem plným hotovosti, jak počítačový útok odstartoval Oranžovou revoluci a proč stačilo několik desítek maskovaných mužů k ovládnutí Krymu.

Dlouho předtím, než v roce 2014 propukly protesty, se Ukrajina potýkala s vážnými politickými a ekonomickými problémy. Mnohé z nich souvisejí s její geografickou polohou: Ukrajina leží mezi Ruskem a západní Evropou. Není proto divu, že Rusko má za sebou dlouhou historii zásahů do ukrajinských záležitostí.

V posledních desetiletích se Moskva snaží znovu upevnit svůj vliv v regionu po rozpadu Sovětského svazu. Ukrajina je přitom silně závislá na ruských dodávkách plynu a ropy. Rusko si této nerovnováhy dobře uvědomuje a může Ukrajinu kdykoli přivést na pokraj bankrotu prostým zvýšením cen fosilních paliv. Tato pozice mu dává značnou moc nad sousední zemí.

Rusko také finančně podporovalo některé ukrajinské politiky, kteří prosazovali agendu psanou v Moskvě – zdůrazňovali proruské a protizápadní kroky. Na druhé straně se i státy Evropské unie snažily dění na Ukrajině ovlivňovat.

V roce 2008 začala Ukrajina vyjednávat o asociační dohodě s Evropskou unií – smlouvě, která měla vytvořit rámec pro posílení politických a ekonomických vazeb se Západem. To bylo pro Rusko krajně nepříjemné. Vliv Evropské unie i Severoatlantické aliance (NATO) po pádu železné opony rostl a rozšiřoval se směrem na východ. Obě struktury postupně začlenily stále více bývalých ruských spojenců, například Polsko či pobaltské státy. Rusko se na oplátku snažilo svou někdejší sféru vlivu agresivně bránit.

Tím se Evropská unie dostala do nepříjemné situace. Její členské státy dlouhodobě omezovaly vojenské výdaje, zatímco Rusko zbrojilo – vyvolávání konfliktu se proto stalo nebezpečnou hrou. A stejně jako Ukrajina je i Evropská unie závislá na stabilních dodávkách ruských fosilních paliv.

Po určitou dobu byla strategií EU jednoduše ignorovat narůstající problémy Ukrajiny. To však situaci nakonec jen zhoršilo.

Po rozpadu Sovětského svazu západní státy předpokládaly, že Rusko přijme demokracii a západní politické myšlení i praxi. Skutečnost však byla zcela jiná. Je pravda, že Rusko formálně zavedlo demokratický systém, avšak nedemokratické praktiky, jako korupce, cenzura a potlačování politické opozice, nadále bujely.

Ruský prezident Vladimir Putin se od svého nástupu k moci v roce 2000 snaží soustředit co největší moc do svých rukou a zároveň se vyhnout mezinárodnímu tlaku. Jakékoli řeči o ruské demokracii bere s nadsázkou. Manipuloval volbami prostřednictvím volebních podvodů, například umělým navyšováním počtu hlasů v regionech, které ho podporují.

Známý je i tím, že používá jakékoli prostředky, které má k dispozici, aby umlčel každého, kdo se mu postaví. Peníze se staly jeho nejmocnějším nástrojem vnitřní politiky: omezuje finanční prostředky regionům, které kritizují jeho politiku, zatímco štědře investuje do oblastí a konzervativních skupin, které ho podporují.

Režim se také snaží pronásledovat či umlčet novináře, kteří se pokoušejí odhalovat jeho nepravosti. Při demonstracích bývají novináři napadáni častěji než samotní protestující, aby jim bylo znemožněno pracovat a informovat o projevech nesouhlasu.

Putin se snaží ovlivňovat Rusy jak doma, tak v zahraničí – včetně těch, kteří žijí na Ukrajině. V rámci jedné kampaně veřejných vztahů údajně během jediného roku utratil více než 8 miliard dolarů, aby přesvědčil Rusy žijící v sousedních zemích, že by se tyto státy měly znovu sjednotit s „vlastí“. Ukrajina byla jedním z hlavních terčů této kampaně.

Putin v zásadě využívá všechny dostupné prostředky, aby posílil moc sebe a svého režimu a bez zábran sahá k manipulaci i nátlaku, pokud to přispěje k upevnění jeho domácího i mezinárodního vlivu.