Kreativní sebevědomí

Pamatujete si, jak vás učitelé napomínali, když jste si v hodinách kreslili nebo si pobrukovali písničky, a nabádali vás, abyste se soustředili a dělali nějakou „pořádnou“ práci? Samozřejmě, že matematika a dějepis jsou důležité. I dobře míněný důraz učitelů na to, že osvojování faktů je důležitější než rozvíjení kreativity, však může naši vynalézavost výrazně oslabit.

Tento nedostatek uznání pro kreativitu je dnes už přežitý. Současné firmy aktivně vyhledávají kreativní lidi a navíc – kreativita je klíčová i při „designování“ vlastního života tak, aby odpovídal vašim hodnotám a ambicím.

Naštěstí o svou kreativitu nikdy nepřijdete úplně. Pořád je ve vás, jen ji potřebujete znovu probudit a posílit. Kniha Creative Confidence (česky často uváděná jako Kreativní sebevědomí) vám pomůže znovuobjevit vlastní kreativitu a ukáže, jak systematicky trénovat inovační schopnosti. Vychází přitom ze zkušeností autorů z designérské a inovační firmy IDEO a z lekcí, které vyučují na d.school na Stanfordově univerzitě.

Dozvíte se, jak může každý – nejen lidé v „kreativních“ profesích – těžit z pravidelného procvičování představivosti. V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné, který člen Beatles málem promarnil šanci na slávu a bohatství, když se nechal zlákat do průmyslu, proč je mnohem lepší neuspět hned napoprvé a jak přístup „hlavně něco udělej“ pomohl jedné starší paní, aby nemusela stát v mrazivém dešti.

Co je to kreativita? Je to malování ohromujících obrazů, tesání řeckých ikon z mramoru nebo psaní strhující hudby? Velká kreativita se někdy projevuje ve výtvarném umění, ve skutečnosti má ale mnohem širší uplatnění.

Kreativita v podstatě znamená používat svou představivost k vytváření něčeho nového. Takto pojatá definice zahrnuje mnoho podob tvůrčí práce, které jinak zůstávají nepovšimnuté. Nejde jen o práci umělců, ale také o činnost analyticky zaměřených lidí, jako jsou generální ředitelé nebo programátoři.

I tito „analytici“ projevují kreativitu pokaždé, když vytvářejí něco nového – například když programátor navrhuje nové webové rozhraní nebo generální ředitel připravuje novou obchodní strategii.

Přijmeme‑li tuto širší definici kreativity, zjistíme, že jsme se všichni narodili jako kreativní bytosti. Jako malé děti jsme malovali prsty a tancovali po pokoji. Stavěli jsme si vlastními silami bunkry a domečky na stromech a vymýšleli neotřelá řešení problémů, na které jsme naráželi.

Bohužel, jak stárneme, mnoho z nás přestane svou kreativitu otevřeně projevovat. Schopnost tvořit však nikdy úplně nezmizí. Můžete si ji představit jako sval, který lze trénovat a využívat k hledání inovativních řešení. I když jste tento sval delší dobu nepoužívali, stačí trochu tréninku a úsilí a znovu zesílí.

Podívejme se například na technika magnetické rezonance (MRI) Douga Dietze – člověka spíše analytického ražení. Snažil se najít způsob, jak děti uklidnit při vyšetření v těchto impozantně působících přístrojích. S pomocí autorů dokázal „procvičit“ svůj kreativní sval a přišel s nápaditým řešením: kompletně změnil vzhled a prostředí těchto klinicky působících strojů tak, aby připomínaly pirátskou loď, vesmírnou raketu nebo UFO. Děti pak vnímaly vyšetření jako dobrodružství, ne jako děsivý zážitek.

„Kreativita je jen pro umělce.“ Kolikrát jste to slyšeli – nebo dokonce sami řekli? V naší společnosti přetrvává mýtus, že kreativní jsou jen ti, kdo malují krajiny, hrají v jazzových klubech nebo píší romány, zatímco právníci, lékaři či generální ředitelé za kreativitu placeni nejsou.

Mnoho lidí se domnívá, že v tradičních profesích není pro kreativitu místo. Například ti, kdo pracují v medicíně nebo právu, často slýchají, že ke zvládnutí jejich práce není kreativita potřeba a že je dokonce nezodpovědné „improvizovat“.

Po desetiletí byli umělecky založení lidé – designéři, hudebníci či malíři – symbolicky odsouváni „k dětskému stolu“, zatímco „dospělí“, tedy analyticky orientovaní profesionálové, vedli důležité porady v zasedačkách. Tento společenský odstup vidíme už ve škole, kde je kreativita potlačována ve prospěch racionality a děti jsou nabádány, aby dodržovaly pravidla a vybarvovaly jen „uvnitř čar“.

Představte si například Paula McCartneyho. Ve škole mu radili, aby se vzdal hudby a zvolil „bezpečnou kariéru“ v liverpoolském průmyslu výroby a dopravy. Naštěstí se těmito absurdními radami neřídil a stal se členem nejúspěšnější kapely v historii.

Tento protikreativní přístup se však mění. Dnešní firmy si stále víc uvědomují, že nejlepším způsobem, jak nacházet nová řešení složitých problémů, je investovat čas i peníze do rozvoje inovačních schopností svých zaměstnanců. Například nedávný průzkum IBM mezi více než 1 500 generálními řediteli ukázal, že kreativita je považována za nejdůležitější vůdčí dovednost v komplexním světě globálního byznysu, kde jsou inovativní řešení nezbytná pro nalezení co nejlepší cesty k úspěchu.

Abyste mohli z kreativity těžit, musíte nejprve znovuobjevit tu svou. Následující části ukážou, jak na to.