Konzervativní mysl

Od starověké Mezopotámie až po rozlehlou římskou říši věřila řada dávných společností v božský řád, v jehož čele stáli bohové a vládci na vrcholu mocenské pyramidy. Ti odměňovali podřízené a trestali ty, kdo se vzbouřili. Pokud byl tento řád narušen, následovala nemravnost a společnost se hroutila.

Klíčové je, že ne každý je způsobilý tento řád chránit. K vedení jsou zapotřebí výjimečné osobnosti. Ať už jde o kmenové krále, císaře nebo moderní politiky, někteří lidé jsou prostě lépe vybaveni k tomu, aby byli vůdci, než jiní. Podstata tohoto společenského řádu? Nejsme si všichni rovni.

Konzervativní politické hnutí sdílí mnoho z těchto názorů. Příliš náhlé změny mohou vést k chaosu; pokud neexistuje Bůh, který by naše jednání udržoval v mezích, jak můžeme jednat morálně? A pokud jsme si všichni rovni, kdo má vést?

V těchto úryvcích se dozvíte, proč konzervativci považují demokratický systém za mylný, proč jsou podle nich vědecké studie předpovídající lidské chování vždy zavádějící a proč je pro konzervativce majetek zároveň mocí.

Konzervatismus jako svébytné hnutí se skutečně zformoval až roku 1790, kdy vyšla kniha Edmunda Burkea „Úvahy o revoluci ve Francii“. Burkeovo dílo bylo prvním, které soustavně představilo argumenty a přesvědčení konzervativců.

Ačkoli od té doby přispěla řada dalších myslitelů svými vlastními názory, konzervativní myslitelé mají jedno společné: silnou náboženskou víru. Konzervativci věří, že existuje vyšší moc, která se projevuje v nás a v našich činech. Pro většinu z nich je touto vyšší mocí křesťanský Bůh. Věří, že Boží přítomnost lze zakoušet v nitru každého jednotlivce.

Podle Burkea rozum, zjevení a jistota přesahující smyslové vnímání silně naznačují, že Bůh nejen existuje, ale je také vševědoucí. Koneckonců tolik lidí věří, že Bůh je skutečný – to přece musí znamenat, že existuje. Pokud ne, odkud by se tato víra vzala? Boží vůli lze podle konzervativců rozpoznat v lidských dějinách, které se vyvíjely pod Božím vlivem.

Protože Bůh významně ovlivňuje naše životy, je každá myšlenka či čin, který obstál ve zkoušce času (například společenské tradice), s velkou pravděpodobností výrazem Boží vůle. Jinak by takové myšlenky nebo činy nemohly přežít rychlé a násilné společenské proměny.

Bůh tedy nejen existuje, ale jeho vliv si musíme neustále připomínat. Pokud bychom jej ignorovali, ztratil by život svůj smysl. V konzervativním myšlení se Boží vliv vztahuje na všechny naše činy.

Představme si, že jste uzavřeli obchodní smlouvu. Najednou si uvědomíte, že byste ji mohli porušit, aniž by se to někdo dozvěděl. V takové situaci je jedinou věcí, která vás může od porušení smluvní povinnosti zadržet, víra, že tento dokument představuje vyšší formu slibu – něco, co je posvěceno Bohem. Porušit smlouvu by proto bylo hluboce a morálně špatné.

Burkeova kniha o francouzské revoluci se kriticky zabývá mnoha základními filozofiemi této historické události. Pro revolucionáře platí, že všichni lidé jsou si rovni; konzervativci však zastávají jiný názor.

Je pravda, že lidé se od sebe obecně liší. Nelze popřít, že máme mnoho odlišujících rysů, jako je pohlaví, věk, fyzická síla, morálka, intelekt či bohatství. Je snadné si představit, jak mohou tyto individuální vlastnosti zásadně ovlivnit život člověka. Například někdo, kdo je klidný a má pevnou ruku, bude mnohem lepším chirurgem než ten, kdo je nešikovný a snadno se stresuje.

Konzervativec je přesvědčen, že vědomí toho, jak dramaticky naše rozdíly ovlivňují každodenní život a životní dráhy, činí tvrzení typu „všichni jsou si rovni“ škodlivým a dokonce klamavým. Podle něj jen lidem dává falešné naděje a zakrývá realitu.

Představte si například, že máte přítele, který je průměrným hercem. Protože věříte, že všichni lidé jsou si rovni, říkáte mu, že určitě jednou vyhraje Oscara. Koneckonců každý má stejnou šanci na úspěch. Váš herecký přítel je povzbuzen, věnuje veškerý čas a peníze konkurzům a snaží se prosadit jako profesionální herec. Ať se však snaží sebevíc, nemá šanci, protože prostě neumí hrát.

Podíváme-li se na to z jiného úhlu: různé typy půdy jsou dobře přizpůsobeny určitým druhům rostlin a pro jiné jsou nevhodné, přestože jsou všechny „ze stejné země“. Tvrdit, že všechny půdy jsou si rovny a že jakákoli rostlina může růst kdekoli, znamená jednoduše ignorovat realitu.

To jsou základy konzervativního myšlení. Následující části se zaměří na to, jak tyto myšlenky ovlivňují postoj konzervativců k demokracii.