Konec vysoké školy

Snili jste někdy o tom, že studujete na univerzitě, kde můžete během výuky volně konverzovat s ostatními nebo si u učení vychutnat oběd? Co třeba probírat biologii na pláži nebo se učit o právu v kavárně místo toho, abyste trávili osamělé hodiny v zaprášených knihovnách? Pokud vás to láká, možná jste ideálním studentem pro univerzitu budoucnosti – Univerzitu Všude.

Online zdroje už dnes umožňují přístup k většímu množství znalostí přes obrazovku počítače, než kolik jich najdete i v největších knihovnách a na nejprestižnějších univerzitách světa. A samotné instituce začínají nabízet stále více online kurzů. Jak se tento objem znalostí rozrůstá, vzdělání se bude stávat čím dál dostupnějším a levnějším – v ostrém kontrastu k současnému elitářskému systému vysokoškolského vzdělávání ve Spojených státech.

V těchto kapitolách se dozvíte, kde vznikla první univerzita, proč by nebylo velkou ztrátou, kdyby řada dnešních univerzit zavřela, a jak se v budoucnu stanou znalosti mnohem dostupnější pro všechny.

Přiznejme si to: americký systém vysokého školství neplní dobře svůj účel. Produkuje příliš mnoho neúspěšných studentů, studium se zbytečně protahuje a nabídka oborů je omezená. A existují studie, které to potvrzují.

Bylo prokázáno, že ani dvě pětiny zapsaných studentů nestihnou dokončit čtyřletý bakalářský program v řádném termínu. A co hůř, dvě třetiny z nich nemají titul ani po šesti letech. Potvrzují to i údaje z amerického sčítání lidu. Podle sčítání z roku 2014 má neuvěřitelných 35 milionů lidí starších 25 let nedokončené vysokoškolské vzdělání.

A co dovednosti, které by se studenti měli během studia naučit? Sociologové Richard Arum a Josipa Roksa provedli průzkum mezi studenty z různých amerických vysokých škol. Zjistili, že po dvou letech studia 45 procent studentů neprokázalo žádný pokrok v základních dovednostech, jako je kritické myšlení, komunikace a analytické uvažování. A ani po plných čtyřech letech studia nedosáhlo 46 procent studentů žádného statisticky významného zlepšení.

Existuje však řešení – to, čemu autor říká Univerzita Všude. Jde o nový způsob vzdělávání. Bezplatné online kurzy budou k dispozici každému, kdekoli a kdykoli – 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Systém bude také mnohem spravedlivější. Nebude to škola jen pro bohaté nebo pro ty, kteří jsou ochotni se zadlužit na desítky let. Dluhy jednoduše nebudou vznikat, protože v online prostředí odpadají vysoké režijní náklady.

Nejde o žádnou bláznivou vizi vzdálené budoucnosti. Univerzita Všude už existuje. Sám autor absolvoval úvodní kurz biologie vedený profesorem z Massachusetts Institute of Technology (MIT). Kurz byl uspořádán platformou edX, online vzdělávací organizací založenou MIT a Harvard University.

Pokud tedy jsou online kurzy budoucností, co se vlastně pokazilo na začátku?

Přemýšleli jste někdy o tom, kdy a kde vznikly první univerzity? A jaké hodnoty vyznávaly? Původně byly totiž zaměřené především na studenty.

První univerzita byla založena v Boloni v roce 1088 – samotnými studenty. Ti si najímali učitele na smlouvy, které by dnešní profesoři s největší pravděpodobností odmítli. Podmínky byly přísné a pravidla jasná. Učitelé nemohli jen tak zrušit hodinu, když se jim nechtělo, a dochvilnost byla naprostou samozřejmostí. Navíc byli pokutováni, pokud byla účast studentů příliš nízká – to byl jasný signál, že učitel neodvádí dobrou práci a nedokáže studenty svými přednáškami zaujmout.

Během renesance a osvícenství se však situace začala měnit. Znalosti se staly kapitálem, se kterým bylo možné obchodovat. Brzy se univerzity naučily využívat touhu studentů po vzdělání a společenském vzestupu. Kdo se chtěl vzdělávat, musel buď navštěvovat přednášky profesora, nebo si sám kupovat knihy. Tím vznikl vzdělávací trh řízený nabídkou a poptávkou. Výsledkem bylo, že univerzity začaly růst jako houby po dešti a tržní logika způsobila, že se těžiště přesunulo od studentů k profesorům.

Uvažujme například o Univerzitě v Paříži, druhé nejstarší univerzitě na světě. Tamní profesoři se dokonce organizovali do fakult podle oborů, jako bylo kanonické právo, teologie či medicína. Po celou tuto dobu byla univerzitní studia velmi žádaná. A profesoři, jakožto nositelé intelektuálního kapitálu, se stali strážci brány – rozhodovali o tom, kdo bude přijat a kdo ne.

Postupem času se univerzity začaly prezentovat jako stále hodnotnější „produkty“, mimo jiné proto, že shromažďovaly rozsáhlé knižní fondy. Knihy byly tehdy vzácné a velmi drahé, protože jejich ruční opisování bylo nesmírně pracné. Dychtiví studenti po nich toužili, protože v nich hledali znalosti, k nimž by se jinak nedostali. A tak se stalo, že studenti postupně ztratili kontrolu nad vlastním vzděláváním.