Konec pracovních míst

Od dětství nám bylo vštěpováno, že máme chodit do školy, abychom jednou získali dobrou práci. Tento pocit v nás přetrvává dodnes. Má ale ještě opodstatnění? V době, kdy má vysokoškolský diplom více lidí než kdy dřív a celý svět je na dosah několika kliknutí, může být načase tento předpoklad přehodnotit.

Něco se totiž skutečně změnilo. V našem globalizovaném, moderním světě už zaměstnání není nejjistější cestou k finančnímu zabezpečení. Od outsourcingu až po nezaměstnané vysokoškoláky – na první pohled to vypadá, jako bychom byli v recesi. Ve skutečnosti ale možná sledujeme rozpad stávajícího systému a zrod nového paradigmatu: konce pracovních míst v podobě, jak je známe.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jak anglický král Jindřich VIII. způsobil, že se kapitál stal důležitějším než půda,
• proč velcí podnikatelé uvažují podobně jako hráči pokeru,
• a jak růst populace v USA přispěl ke zvýšení nezaměstnanosti.

Existuje mnoho proměnných, které určují, jak se společnost vyvíjí. Jednou z nich, která stojí za podrobnější zkoumání, je hranice systémů, v nichž žijeme a pracujeme.

Softwarový podnikatel Eli Goldratt v 80. letech formuloval teorii omezení. Podle něj má každý systém, který sleduje určitý cíl, také své omezení – část systému, která brzdí jeho další růst.

Pokud má například vaše továrna dvě montážní linky, které vyrobí 100 jednotek produktu, a jednu, která zvládne jen 50, právě tato třetí linka je oním omezením. Chcete‑li se posunout dál, musíte se zaměřit právě na ni.

Podobně: máte‑li skvělý produkt, o kterém ale nikdo neví, prodeje nezvýšíte tím, že ho budete dál vylepšovat. V takovém případě je omezením vaše marketingová strategie – a na té je potřeba pracovat.

Podle systémového myslitele Rona Davidsona proběhly poslední tři zásadní změny v západní ekonomice právě ve chvílích, kdy se tato hranice posunula.

V Anglii ve 14. století byla zemědělská ekonomika založená na půdě. Většinu půdy vlastnila katolická církev, a tím ovládala i ekonomiku. Hranicí tedy byla půda – až do 16. století, kdy se Jindřich VIII. prohlásil hlavou anglikánské církve a zbavil ji římské kontroly.

Na prahu průmyslové éry v 18. století se pak bankéři stali mocnějšími než králové. Hranice se posunula od půdy ke kapitálu a vlastníci půdy – včetně pruského krále Fridricha Viléma III. – museli žádat bankéře o půjčky na financování svých válek.

Později, ve 20. století, jsme se přesunuli z kapitálové ekonomiky ke znalostní ekonomice. Znalosti, šířené novými technologiemi, se staly novým omezením růstu a učinily firmy jako IBM nesmírně mocnými. Ukázalo se to například v roce 1975, kdy IBM úspěšně vydala dluhopisy v hodnotě jedné miliardy dolarů, přestože s ní její bankéři z Morgan Stanley odmítli spolupracovat.

Od počátku 21. století však sledujeme, jak význam čistě znalostní ekonomiky slábne a na síle nabírá nově se formující podnikatelská ekonomika. V dalších kapitolách uvidíte proč.

Získat práci je stále obtížnější – ať se vám to líbí, nebo ne, část viny nesou i dnešní padesátníci.

Po druhé světové válce nastal hospodářský boom, který znalostní ekonomiku dotlačil na její hranice a postupně ji začal proměňovat v nový systém. Lidé narození v USA v prvních dvaceti letech po válce – takzvaní baby boomers – zažívali období ekonomické prosperity a hojnosti kariérních příležitostí.

Podle amerického Úřadu pro sčítání lidu rostla zaměstnanost v letech 1948–2000 1,7krát rychleji než populace. Pro baby boomery to znamenalo, že stačilo vystudovat vysokou školu, získat správný diplom – a dobré zaměstnání na ně v podstatě čekalo.

Další generace tento vzorec převzaly a věřily, že to tak zůstane. Nikdy ale nebylo zaručeno, že ekonomika zůstane stejná. A také nezůstala.

Od roku 2000 rostla populace 2,4krát rychleji než počet pracovních míst. To vysvětluje, proč je tolik dobře vzdělaných absolventů bez práce. V USA je více než polovina čerstvých vysokoškoláků buď nezaměstnaná, nebo pracuje na pozici, která vysokoškolské vzdělání vůbec nevyžaduje.

Z toho plyne, že znalosti ve formě diplomů už nejsou hlavním omezením. Dosáhli jsme vrcholu klasického zaměstnání „od devíti do pěti“ a nyní sledujeme nástup podnikání.

Zajímavé je, že jediným typem práce, který od 80. let dlouhodobě roste, jsou tzv. nekonvenční kognitivní profese: kreativní, nepředvídatelná činnost, nikoli práce založená na každodenním opakování stejného úkolu.

Naše ekonomika se dnes rozvíjí díky kreativitě a inovacím. Jinými slovy: novým omezením je kreativita a novými klíčovými hráči jsou podnikatelé, kteří zakládají firmy a přicházejí s inovativními nápady.

Výmluvným příkladem je platforma pro krátkodobý pronájem ubytování Airbnb. Její zakladatelé zpočátku inzerovali byty na externím serveru Craigslist jako neotřelý způsob, jak přivést zákazníky ke své vlastní službě.