Konec moci

Kdo je dnes nejmocnější osobou na světě? Ještě donedávna by většina lidí odpověděla: prezident Spojených států. Platí to ale stále? Vlády po celém světě přicházejí o svou moc už několik desetiletí. Od pádu Berlínské zdi po Arabské jaro jsme byli svědky zásadní proměny moci – už není tak všemocná. A to neplatí jen pro vlády. Média, církve, armády, ale i charitativní organizace zažily posun moci způsoby, které jsou vlivné a často nečekané.

To, co bývalo impozantními baštami moci, je dnes spíše jen jedním z mnoha silových center, obklopeným dalšími aktéry, kteří jsou také mocní. Výsledkem je jakýsi „konec“ tradičně chápané moci. Následující kapitoly podrobně vysvětlují, jak se moc změnila a jaké důsledky bude její úpadek mít pro nás všechny.

Po přečtení této knihy pochopíte, proč mohou být dříve nedotknutelné značky, jako BP nebo Tiger Woods, během několika dní zničeny; proč v arabských státech dramaticky klesá sňatečnost; a proč mají dnes vojenskí outsideři větší šanci než kdykoli dříve přelstít své nepřátele.

Protestující zaplnili Wall Street i další veřejná prostranství po celém světě, aby vyjádřili obavy z rostoucí koncentrace bohatství a moci v rukou „jednoho procenta“, které je podle nich stále vlivnější. Novináři a odborníci na mezinárodní vztahy už dlouho předpovídají úpadek Ameriky a vzestup Číny. Když se však na politické vztahy podíváme blíž, vidíme, že s rozdělením moci ve světě se děje něco mnohem zásadnějšího.

Nejprve si ale ujasněme: co vlastně moc je? V jádru je moc schopnost přimět ostatní, aby dělali to, co chcete. Rodiče uplatňují moc, když donutí své děti sníst zeleninu, než dostanou dezert. Moc se projevuje i tehdy, když Barack Obama dokázal během prezidentské kampaně v roce 2008 motivovat velké množství mladých lidí, aby se zapojili do stranické politiky.

Moc je však vždy vztahová. Tradiční bariéry, které posilovaly postavení mocných a bránily potenciálním rivalům stát se vážnými vyzyvateli, se rychle oslabují. Tyto bariéry prostupují celou společností: patří k nim vojenské arzenály, přístup ke zdrojům, dostupný kapitál, známost značky, morální autorita náboženských vůdců i volební pravidla. Každý, kdo chce moc zpochybnit, musí tyto překážky překonat.

Ačkoli tyto bariéry existovaly vždy, v posledních třech desetiletích se staly mnohem méně stabilními. Kapitál se pohybuje rychleji, vojenské zbraně a výcvik jsou dostupnější, znalosti se díky akademické sféře a internetu demokratizují a podobně. V důsledku toho mají tradiční mocní stále větší potíže udržet si svou pozici. Dnes mohou být i ti nejmocnější lidé a organizace během okamžiku smeteni ze scény.

Rupert Murdoch a jeho mediální impérium News Corporation se ocitli na pokraji zhroucení prakticky přes noc. Dříve obdivovaný Tiger Woods přišel o pověst podobně rychle. Stačí se podívat na délku asymetrických válek, jako byla válka ve Vietnamu nebo „válka proti teroru“, abychom viděli, jak křehká může být i tak zdánlivě jasná a jednoznačná věc, jako je vojenská síla.

Proč se tedy povaha a rozdělení moci změnily tak dramaticky?

Dnes dramaticky vzrostlo množství nejrůznějších „věcí“. Existuje čtyřikrát více států než ve 40. letech 20. století. Objem bohatství v rozvíjejících se zemích se enormně zvýšil a podobně vzrostl i počet produktů na světovém trhu.

Nejenže máme více všeho, ale také to, co je pro nás nejdůležitější, se výrazně zlepšilo. Lidé žijí déle a zdravěji než kdykoli dříve. Průměrná délka života vzrostla, zatímco úmrtnost na infekční nemoci a v ozbrojených konfliktech klesla. Lidé jsou lépe informovaní a vzdělanější, míra gramotnosti znatelně stoupla a lidé po celém světě jsou propojeni v bezprecedentním měřítku.

Jak roste počet obyvatel a naše životy se stávají plnějšími a bohatšími, jsme zároveň hůře ovladatelní. Jakmile lidé nemusí bojovat o každodenní přežití a získají vzdělání, mají tendenci klást na své vůdce vyšší nároky a méně se podřizovat nátlaku.

Kromě toho obrovské množství informací, zboží a možností prakticky znemožňuje uplatňovat přísnou kontrolu nad jakoukoli oblastí. Když mají lidé větší kontrolu nad tím, co kupují, jak volí, co čtou, s kým mluví, kam chodí a co si myslí, stávají se obtížněji ovladatelnými – a to bez ohledu na to, zda jsou voliči, vojáci, zákazníci nebo věřící.

Ti, kdo jsou u moci, tak čelí novým dilematům: Jak zajistit loajalitu, když je výběr tak široký? Jak někoho donutit, když je použití síly nákladné a riskantní? Jak uplatňovat autoritu, když jsou lidé méně závislí a méně zranitelní?