Konec chudoby

Proč chudoba stále existuje? Na světě je tolik bohatství – zjevně dost na to, aby se o něj dalo podělit – a přesto mnoho rozvojových zemí zůstává neuvěřitelně chudých. Mnozí tuto podivnou situaci jednoduše přijímají. Myslí si, že je přirozené, aby někteří měli hodně a jiní velmi málo. Jiní se snaží problém řešit, ale neúčinným způsobem.

Stačí se podívat na množství pomoci, které proudí z bohatých zemí do těch chudších. Rok co rok se posílají miliardy v rozvojové pomoci, a přesto chudoba přetrvává. Měli bychom se tedy vzdát? Nebo jen utrácet víc? Ne.

Následující kapitoly ukazují, proč chudoba přetrvává a jak ji můžeme překonat. Vysvětlují, jak se zemím jako Čína a Indie podařilo vymanit z chudoby, jak málo skutečné pomoci se ve skutečnosti dostává k lidem, kteří ji potřebují, a proč je mnoho chudých zemí znevýhodněno tím, že nemají přístup k moři.

Míra nerovnosti se v jednotlivých zemích výrazně liší. Zatímco lidé v bohatých státech mají k dispozici obrovské zdroje a konzumují mnohem víc, než potřebují, obyvatelé nejchudších zemí se každý den potýkají s tím, aby si vůbec naplnili žaludek potravinami nezbytnými k přežití.

Důsledkem je, že každý den umírá na podvýživu přibližně 18 000 dětí. To znamená jedno dítě každých pět sekund.

Takto obrovské rozdíly v bohatství však neexistovaly vždy. Ve skutečnosti jsou produktem posledních zhruba 200 let. Před dvěma sty lety byla většina lidí, bez ohledu na místo, kde žili, poměrně chudá. Rozdíly v životní úrovni mezi Evropou a Afrikou byly tehdy relativně malé.

Situace se změnila s průmyslovou revolucí. Některé země se začaly rychle rozvíjet a ostatní nechaly daleko za sebou. Parní stroj umožnil hromadnou výrobu zboží, parní lokomotivy a lodě zase podpořily obchod. Pozdější nástup elektřiny a telekomunikací otevřel cestu dalšímu pokroku a vedl k nepřetržitému růstu světové ekonomiky.

Z tohoto rozvoje však těžily mnohem víc některé státy – především západní země. Mnoho jiných oblastí světa zůstalo pozadu a dodnes jsou chudé.

Dnes žije přibližně jedna miliarda lidí v extrémní chudobě, tedy s méně než jedním dolarem na den. Dalších 1,5 miliardy lidí žije v mírné chudobě, což znamená, že mají k dispozici 1–2 dolary denně. To stačí na základní přežití, ale ne na „luxus“ typu splachovací toalety nebo přístupu k nezávadné pitné vodě.

Zhruba 2,5 miliardy lidí patří do střední třídy. Ti si mohou dovolit střechu nad hlavou, televizi a možná i motocykl.

Proč tedy některé země zůstávají chudé dodnes?

Průmyslová revoluce učinila mnoho západních zemí bohatými, ale na světě stále existuje řada velmi chudých států. Jak je to možné?

Chudoba má mnoho příčin, většina chudých zemí však čelí jednomu společnému problému: jsou uvězněny v takzvané pasti chudoby – začarovaném kruhu, který jim brání se z chudoby vymanit. V podstatě to znamená, že nemají k dispozici nástroje potřebné pro ekonomický růst a dlouhodobou prosperitu.

Pasti chudoby mají i konkrétnější podoby. Významnou roli často hraje geografická poloha. Mnoha rozvojovým zemím chybějí základní předpoklady pro ekonomický rozvoj. Může jít například o klima příliš horké pro stabilní zemědělskou produkci nebo o území rozdělené pouštěmi a horskými pásmy, což zhoršuje podmínky pro zemědělství a výrazně zvyšuje náklady na dopravu.

Dalším problémem je kvalita státní správy. Pokud vláda neklade důraz na ekonomický růst, nevytváří potřebnou infrastrukturu – a bez ní nevznikají ani dobré podmínky pro podnikání. Bez kvalitních silnic, školství, zdravotnictví a komunikačních sítí je udržitelný rozvoj prakticky nemožný.

Malé a chudé země navíc často trpí nedostatkem inovací a odlivem mozků. Každý, kdo získá kvalitní vzdělání, obvykle co nejdříve odejde do bohatší země, protože domácí trh je příliš malý nebo není dostatečně chráněno duševní vlastnictví.

Obrovským problémem je také demografický vývoj. Mnoho rozvojových zemí má velmi vysokou porodnost – a čím je porodnost vyšší, tím pomaleji obvykle roste ekonomika. Proč? Protože velká rodina zpravidla nemůže poslat všechny děti do školy. Bez vzdělání však nová generace nemá nástroje k tomu, aby byla úspěšnější než ta předchozí.

Existuje tedy celá řada důvodů, proč některé země zůstávají uvězněny v chudobě. Jakákoli strategie boje s chudobou se proto musí zaměřit na více problémů současně.