Kde končí právo

Je pravděpodobné, že jste slyšeli o Muellerově vyšetřování a o zprávě, která z něj vzešla. Mnoho lidí si však kvůli tomu, jak byla zpráva původně prezentována veřejnosti, vytvořilo mylný obraz o tom, co vyšetřování skutečně odhalilo. Nebyla to náhoda. Jak uvidíte, zamlčování faktů a závěrů 22měsíčního vyšetřování bylo záměrné.

Andrew Weissmann, jeden z hlavních vyšetřovatelů, kteří pracovali po boku Roberta Muellera, chce uvést věci na pravou míru a seznámit širší veřejnost s tím, k jakým zjištěním dospěli. Patří k nim i to, že vyšetřování v žádném případě prezidenta Trumpa z ničeho neomluvilo.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, kolik Paul Manafort utrácel za zahradnické služby a oblečení, jak vláda selhala v přípravě na volby v roce 2020 a jak ministr spravedlnosti William Barr zkreslil obsah Muellerovy zprávy.

Cesta Andrewa Weissmanna do kanceláře zvláštního vyšetřovatele byla dlouhá a vedla přes působení federálního prokurátora ve východním okrese státu New York (Eastern District of New York, EDNY) i dvacet let práce na ministerstvu spravedlnosti. Jako prokurátor EDNY se v devadesátých letech zabýval případy týkajícími se nechvalně proslulých mafiánských rodin ve městě. Patřila k nim i obžaloba Vincenta „The Chin“ Giganteho z rodiny Genovese a Johna Gottiho, šéfa rodiny Gambino.

Později se Weissmann zapojil do dalšího významného případu jako člen vyšetřovací skupiny Enron Task Force, která rozkryla jeden z nejskandálnějších korupčních případů v dějinách USA. Tehdy ještě netušil, že právě tyto kauzy pro něj budou výborným tréninkem na to, co přijde v roce 2017.

Klíčové poselství zní: Andrew Weissmann měl za sebou bohatou kariéru dávno předtím, než nastoupil k týmu zvláštního vyšetřovatele.

Po úspěchu Enron Task Force přešel Weissmann k FBI, kde se poprvé setkal s Robertem Muellerem, tehdejším ředitelem úřadu. Mueller byl Weissmannovi už tehdy známý jako člověk bez iluzí, chladně analytický a pozorný posluchač. Zároveň však dokázal i odlehčit atmosféru.

Když Weissmann poprvé usedl ve své nové kanceláři, Mueller si prohlédl jeho životopis a s předstíraným povzdechem poznamenal, že má před sebou dalšího „neřiditelného prokurátora z Eastern District of New York“. Vzápětí se ale zasmál – ukázalo se, že má pro neústupné prokurátory z EDNY slabost.

Během působení ve FBI Weissmannův obdiv k Muellerovi rostl. Po útocích z 11. září 2001 viděl, jak Mueller den co den zpracovává zpravodajské briefingy, probírá se obrovským množstvím dat a systematicky vyhodnocuje hrozby pro národní bezpečnost. Zároveň neustále tlačil úřad k lepším výkonům – a šel příkladem.

V roce 2013 Weissmann FBI opustil a postavil se do čela sekce pro boj s podvody na ministerstvu spravedlnosti. Ve stejném roce odešel z FBI i Mueller – oba se však znovu setkali o několik let později, týden poté, co Mueller přijal funkci zvláštního vyšetřovatele pověřeného vyšetřováním událostí kolem prezidentských voleb v roce 2016.

Telefonát z kanceláře zvláštního vyšetřovatele přišel koncem května 2017. Weissmann usedl ke schůzce s Muellerem a dvěma kolegy, kteří už byli v týmu. Jim Quarles pracoval na kauze Watergate, která v 70. letech vedla k pádu Richarda Nixona. Aaron Zebley, s nímž Weissmann spolupracoval ve FBI, byl známý tím, že vždy zvažoval všechny možnosti a hledal kompromis – představoval tak protiváhu Muellerovu rozhodnějšímu temperamentu.

Během této schůzky se Weissmann dozvěděl, jaké jsou pravomoci zvláštního vyšetřovatele a jak je práce rozdělena do jednotlivých týmů. Nemusel dlouho váhat – rychle se rozhodl nabídku přijmout.

Klíčové sdělení: Weissmann se stal vedoucím týmu M, jednoho ze tří týmů zvláštního vyšetřovatele.

Kancelář zvláštního vyšetřovatele měla několik úkolů. Vyšetřovala ruské zasahování do amerických prezidentských voleb v roce 2016 a zjišťovala, zda Rusko jednalo v koordinaci s Trumpovou kampaní. Zároveň se snažila objasnit, zda došlo k maření spravedlnosti v souvislosti s odvoláním ředitele FBI Jamese Comeyho a vyšetřováním generála Michaela Flynna.

Aby bylo možné tyto úkoly zvládnout, Mueller zřídil tři týmy. Tým R se zaměřil na vše související s Ruskem. Tým 600 se zabýval možným mařením spravedlnosti. A tým M se soustředil na Paula Manaforta. Ten byl mimořádně zajímavý: nejenže po určitou dobu působil jako šéf Trumpovy kampaně, ale měl také rozsáhlé finanční a politické vazby na Rusko a Ukrajinu.

S Weissmannovou zkušeností z vyšetřování finančních podvodů byl pro vedení týmu M logickou volbou. Čas se neplýtval. K 5. červnu 2017 už měl Weissmann novou kancelář a začal se detailně seznamovat s Manafortovou minulostí.

Ukázalo se, že Manafort byl už delší dobu v hledáčku úřadů kvůli podezřelým finančním aktivitám a politickému lobbingu v USA i na Ukrajině, zčásti ve prospěch ruských zájmů. Probíhala už čtyři federální vyšetřování. Zaměřit se na Manaforta byl Muellerův instinkt – a ukázalo se, že jeho instinkty jsou stále velmi přesné.

Manafort byl obecně známý jako konzultant a lobbista pro některé z nejznámějších diktátorů a oligarchů světa. Vydělal jmění a financoval okázalý životní styl spoluprací s korupčními režimy v zemích jako Angola či Filipíny, ale také v Rusku a na Ukrajině.