Každodenní milionáři

Když bylo autorovi něco přes třicet, začal spolupracovat s Daveem Ramseym, známým moderátorem rozhlasového pořadu a autorem bestsellerů o finanční disciplíně a budování majetku. Pod jeho vlivem se stal finančním koučem a začal se na peníze i život dívat úplně jinak. Zbavil se dluhů a začal budovat skutečné, trvalé bohatství.

Tento text vychází z jeho poznatků o milionářích – kým jsou, čemu věří a především, jaké konkrétní chování je dovedlo k úspěchu. Opírá se o výzkum, který autor se svým týmem provedl a který je dosud největší a nejkomplexnější studií milionářů. Oslovili více než 10 000 amerických milionářů a zjišťovali jejich návyky, přesvědčení a strategie.

Kolem milionářů koluje spousta mýtů a polopravd. Je čas uvést věci na pravou míru – a právě to je cílem tohoto shrnutí. Dozvíte se mimo jiné, proč byste nikdy neměli platit za „značkové“ vzdělání jen kvůli prestiži, jaké je tajemství olympijského úspěchu Michaela Phelpse a jak si nastavit vlastní finanční „GPS“.

Často slýcháme, že americký sen je mrtvý a že běžný Američan už dnes nemá šanci uspět. Není to pravda. Jde o nebezpečnou lež, která lidem bere víru v to, že mohou dosáhnout svých snů.

Hogan to poznal na vlastní kůži. Jako černoch vychovávaný svobodnou matkou v Kentucky považoval myšlenku, že by se jednou mohl stát milionářem, za stejně vzdálenou jako hvězdy na obloze. Postupně ale zjistil, že pokud máte neochvějnou víru, že se milionářem stát můžete, pak se jím skutečně stát dokážete.

Na cestě narazíte na lidi, kteří vás budou přesvědčovat, že to nedokážete. Nemusíte s nimi diskutovat – existuje jednoduchý způsob, jak je „umlčet“: prostě jim dokázat, že se mýlí.

Skvělým příkladem je britský vytrvalostní běžec Roger Bannister. V jeho době panoval všeobecný názor, že člověk není fyzicky schopen uběhnout míli pod čtyři minuty. Někteří se dokonce domnívali, že by taková námaha mohla běžci způsobit prasknutí srdce. Bannister však 6. května 1954 uběhl míli za tři minuty a 59 sekund a všem ukázal, že to možné je. A jakmile jednou dokázal, že hranice čtyř minut není nepřekročitelná, začali ji brzy překonávat i další. O šest týdnů později už jeho čas někdo vylepšil.

Se stát se milionářem je to podobné. Když se rozhlédnete kolem sebe, uvidíte, že to jiní dokázali – a tím pádem je to možné i pro vás. Podle CNBC Money bylo v roce 2017 v USA téměř jedenáct milionů milionářů.

Až se k nim jednou přidáte, rozhodně se za to nestyďte. Milionáři vědí, že finančně uspěli díky tvrdé práci, a jsou na to hrdí. Hoganův výzkum to jasně ukazuje: milionáři vnímají vítězství jako něco dobrého, ne jako něco, za co by se měli omlouvat.

To samozřejmě neznamená, že vyhrají pokaždé, když se do něčeho pustí. Rozdíl je v tom, že je neúspěchy neodradí – naopak je využívají jako motivaci pro další, větší úspěch.

V dalších kapitolách se proto podíváme na nejrozšířenější mýty o tom, kdo milionáři jsou a jací ve skutečnosti bývají.

Snad každý už někdy slyšel poznámku typu: „Vsadím se, že ten chlap v životě pořádně nepracoval.“ Z nějakého důvodu lidé často předpokládají, že bohatí museli mít buď neuvěřitelné štěstí, nebo se narodili se stříbrnou lžičkou v ústech.

Skutečnost je jiná. Většina milionářů své peníze nezdědila. Ve výzkumu, který autor vedl, 79 procent dotázaných uvedlo, že nedostali žádné dědictví. Tam, kde dnes jsou, je dovedla tvrdá práce, oběti a důsledné dodržování plánu.

Příkladem může být Thomas. Vyrůstal v chudobě, v rodině poznamenané alkoholismem a celkovou dysfunkcí. Oba rodiče mu zemřeli mladí a když přišel čas jít na vysokou školu, věděl, že jsou dvě věci, kterým se chce v životě za každou cenu vyhnout – alkoholu a chudobě.

Thomas získal doktorát, ale nevrhl se do okázalé, vysoce placené kariéry. Místo toho 37 let učil matematiku. Když odešel do důchodu, jeho čisté jmění činilo 2,6 milionu dolarů. Milionářem se stal vlastními silami – ne díky dědictví. Dlouhodobě spořil, vyhýbal se dluhům, platil v hotovosti, kdykoli to šlo, bral si přesčasy a rozumně investoval.

Lidé si často myslí, že za milionovým majetkem musí stát štěstí. Ve skutečnosti si jen nedokážou představit, kolik práce a disciplíny je za takovým výsledkem skryto.

Uvažujme třeba o plavci Michaelu Phelpsovi. Je nejúspěšnějším olympionikem v historii a má tělesné dispozice, které jsou pro plavání téměř ideální. Mnozí jeho úspěch přičítají štěstí a dobrým genům. V době své největší slávy ale Phelps trénoval až šest hodin denně a měl jen jeden den volna v týdnu. Každý týden uplaval téměř padesát mil a k tomu absolvoval náročný silový trénink. Věděl, že bez tvrdé práce by mu genetické předpoklady byly k ničemu.

U milionářů je to podobné. Když si jejich úspěch vysvětlujete jen štěstím, sami sobě bráníte, abyste se jednou zařadili mezi ně. Příležitostí je totiž dost pro každého – bez ohledu na to, zda máte „štěstí“, nebo ne, a zda něco zdědíte, či nikoli. Musíte ale věřit, že jsou pro vás dostupné.

Každý milionář, s nímž Hogan mluvil, tuto víru měl. Vidí kolem sebe příležitosti a mají dost rozumu i disciplíny, aby si vybrali ty správné – jak uvidíme v další kapitole.