K Pixaru a ještě dál

V roce 1995 uvedl Pixar do kin nenápadný film s názvem Toy Story. Okamžitě se stal hitem u diváků i kritiků a studio si od té doby vybudovalo a udrželo pověst tvůrce magické, inspirativní zábavy. Pixar dál chrlil jeden hit za druhým – celosvětové tržby jeho filmů dnes přesahují 14 miliard dolarů.

Vraťme se ale na začátek. Když se Lawrence Levy v roce 1994 k Pixaru připojil, byl takový úspěch naprosto nepředstavitelný. Společnost už tehdy prodělala 50 milionů dolarů, které do ní investoval Steve Jobs, a přežívala jen díky měsíčním šekům z jeho osobního účtu.

Tyto úryvky vyprávějí příběh o tom, jak Levy a Jobs – tváří v tvář celé řadě překážek – postupně vytvořili a prosadili strategii, která obrátila osud Pixaru k lepšímu.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč měl Lawrence Levy zpočátku pochybnosti, zda se k Pixaru vůbec přidat,
• co spojuje Mozarta a hollywoodské blockbustery,
• a jaký vztah má Pixar k buddhismu.

V listopadu 1994 obdržel Lawrence Levy telefonát, který mu změnil život. V té době působil jako finanční ředitel startupu v oblasti počítačové sazby s názvem Electronics for Imaging. Jednoho dne mu oznámili, že na druhé straně linky je nikdo jiný než Steve Jobs, spoluzakladatel Applu.

Ačkoli Jobs opustil Apple už před deseti lety, stále patřil k nejvýraznějším osobnostem Silicon Valley – telefonát od něj byl velká věc. Jobs chtěl mluvit o Pixaru, malé společnosti zabývající se počítačovou grafikou a softwarem, kterou vlastnil. Chtěl, aby mu Levy pomohl firmu řídit, vytvořit strategii a nakonec ji dovést na burzu. Levy měl s podobnými úkoly v jiných startupech v Silicon Valley zkušenosti.

Háček? Pixaru se nedařilo. Přesto to pro Levye vypadalo jako neuvěřitelná příležitost.

Klíčové poselství: Vyhlídka práce v inspirativním prostředí přitáhla Lawrence Levye k Pixaru.

Aby si udělal lepší představu o tom, do čeho jde, začal si Levy o Pixaru zjišťovat informace. Nikdo z těch, s nimiž mluvil, nechápal, jak firma vůbec může přežívat. Brzy se ukázalo proč: Jobs každý měsíc posílal šeky, aby ji udržel v chodu. V té době do společnosti už nalil 50 milionů dolarů.

Budoucnost Pixaru vypadala velmi pochmurně a Levy se obával, že by přestup do firmy mohl ohrozit jeho kariéru. Všechno změnila až návštěva sídla společnosti.

Levy se setkal se spoluzakladatelem Pixaru Edem Catmullem, který mu pustil ukázku z nového filmového projektu Toy Story. Levy byl ohromen. Toy Story se měl stát prvním celovečerním počítačově animovaným filmem na světě – a nešlo jen o technicky působivý projekt. Příběh ho naprosto vtáhl, až se přistihl, že soucítí s hračkami na obrazovce.

Poté dostal možnost nahlédnout do zákulisí vzniku filmu. Seznámil se s Johnem Lasseterem, kreativním šéfem Pixaru, a viděl některé z interních nástrojů. Byla tam ručně sestrojená mašina, která převáděla počítačové snímky na film, tisíce detailních storyboardů a výkonné počítače, které generovaly každý jednotlivý záběr.

Všechno, co Levy viděl, ho přesvědčilo, že Catmull a Lasseter mají před sebou velkou budoucnost a že by pro něj bylo ctí s nimi pracovat. Přesto měl stále obavy z nástupu do Pixaru. Nebyl si jistý, jak by se firma mohla stát skutečně životaschopným podnikem. A i když si s Jobsem lidsky rozuměl, znepokojovala ho jeho pověst obtížného a nevyzpytatelného šéfa.

Nakonec ale byla příležitost příliš lákavá na to, aby ji odmítl. Levy přijal pozici výkonného viceprezidenta a finančního ředitele Pixaru.

Když Levy v únoru 1995 do Pixaru nastoupil, všichni se k němu chovali zdvořile, ale něco bylo zjevně v nepořádku. Lidé si ho drželi od těla – a brzy pochopil proč.

Zaměstnanci Pixaru neměli Steva Jobse v oblibě. Vnímali ho jako někoho zvenčí a báli se, že zničí firemní kulturu. Navíc nesplnil slib, že jim poskytne akciové opce. Levyho najal právě Jobs, a tak na něj automaticky dopadla část nedůvěry, kterou lidé chovali k němu.

Nebyl to zrovna vřelý start, v jaký mohl Levy doufat. Místo aby se tím trápil, rozhodl se situaci využít. Když ho lidé nezvali na porady ani na společenské akce, měl o to víc času pochopit, jak Pixar funguje, a hledat způsob, jak z něj udělat ziskovou firmu.

To se ale ukázalo jako mnohem těžší, než čekal.

Klíčové poselství: Když se Levy k Pixaru připojil, žádný z tehdejších projektů nevypadal jako jistý trhák.

Aby se v práci Pixaru zorientoval, prošel Levy jeden po druhém všechny hlavní projekty. První na řadě byl software RenderMan, určený k tvorbě fotorealistických počítačových obrázků. Trh pro takové snímky však nebyl dost velký na to, aby mohl generovat významné zisky.

Levy si ale všiml příležitosti v jedné klíčové funkci RenderManu – v tzv. motion blur, tedy pohybovém rozmazání, které dodávalo počítačovým obrázkům vzhled hraného filmu. Pixar vlastnil na tuto technologii patent, což ostatním výrazně ztěžovalo vývoj vlastního renderovacího softwaru bez porušení práv. V tom byla šance, jak vydělat peníze.

Pixar proto uzavřel licenční smlouvy s Microsoftem a Silicon Graphics, které firmě přinesly několik milionů dolarů. Tento příliv peněz byl vítaným krátkodobým úspěchem.

S ostatními projekty už Levy takové štěstí neměl. Animované reklamy a krátké filmy byly sice špičkové, ale jejich výroba byla drahá a časově náročná. Krátké filmy navíc vznikaly hlavně z nadšení a jako testovací projekty, na nichž Pixar předváděl své schopnosti – ekonomicky se ale nevyplácely.

Zbýval tedy jediný velký projekt: Toy Story. Celovečerní film byl součástí produkční smlouvy s Disney. Podle ní měl Pixar vytvořit tři filmy, které Disney zafinancuje a uvede do kin.

I kdyby byly pixarovské filmy stejně úspěšné jako největší disneyovské hity, smluvní podmínky omezovaly podíl Pixaru na ziscích zhruba na 4 miliony dolarů ročně – což bylo zoufale málo na to, aby firma mohla růst. Navíc Pixar nesměl točit filmy pro nikoho jiného, dokud smlouvu s Disney nesplní, což mohlo trvat téměř deset let.

Z Levyho pohledu se zdálo téměř nemožné vydělat peníze, které Pixar tak naléhavě potřeboval.