Jsem jiný

Každý den svého života používáme a slyšíme metafory. Ať už mluvíme o vrcholu dne, nebo o tom, že nám „klesá nálada“, metafory nám pomáhají sdílet s ostatními živé popisy toho, co prožíváme. Metafora je však mnohem víc než jen jazykový prostředek či literární figura. Umožňuje nám komunikovat složité myšlenky a popisovat nové jevy. Široce ji využívají politici, ekonomové, vědci i marketéři – někdy i s pochybnými úmysly.

Po přečtení této knihy začnete metafory vidět všude – ve svém osobním i profesním životě – a lépe pochopíte, jak vás ovlivňují. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jak žraloci pomohli lodním společnostem ušetřit miliony dolarů ročně,
• jak může jedna metafora zcela změnit váš přístup k práci,
• a proč jediná konkrétní metafora dokáže manipulovat s našimi pocity ohledně migrace.

„Život je horská dráha“, „Amerika je tavicí kotel“ a jak prohlásil Shakespeare ústy zamilovaného Romea: „Julie je slunce.“ Všechny tyto výroky jsou metafory – popisují jednu věc tak, že tvrdí, že je totožná s něčím jiným.

Metafory sice často využívají básníci jako Shakespeare, jejich dosah je ale mnohem širší než jen svět literatury. Metafora je jedním z hlavních způsobů, jak chápeme svět kolem sebe. V našem psaném i mluveném projevu se objevuje zhruba každých 10 až 25 slov, tedy v průměru asi šestkrát za minutu.

Aristoteles kdysi definoval metaforu jako „přisouzení jména věci, které ve skutečnosti náleží něčemu jinému“. Autor tuto definici rozšiřuje tak, aby zahrnovala i přirovnání (použití slova „jako“ k porovnání dvou odlišných věcí) a další způsoby nečekaného srovnání.

Protože nám metafory umožňují popisovat věci jinými slovy, pomáhají nám vysvětlovat nové a neznámé zážitky, pro které ještě nemáme ustálená pojmenování. Například teenager, který se poprvé zamiloval (což je mimochodem samo o sobě metafora), může tuto vzrušující novou zkušenost popsat jako závan čerstvého vzduchu nebo třeba jako blesk.

Metafora je nezbytným nástrojem pro sdělování významů, které nejsme schopni hned přímo uchopit – a to v celé řadě různých a složitých oblastí. Když technologické produkty nefungují, říkáme, že „se chovají divně“, jako by to byli lidé. Meteorologové mluví o tom, že „prší kočky a psi“ nebo že město je „v sevření chřipky“. Biologové používají známé obrazy, aby nám pomohli porozumět fyzikálním a biologickým konceptům, které sami nevidíme, například buněčným stěnám rostlin.

Pokud tedy patříte k těm, kdo si mysleli, že metafory po střední škole už nikdy potřebovat nebudou, je čas to přehodnotit. Metafora je zásadním způsobem, jak si každý den vykládáme své zkušenosti.

Už jste někdy někomu dali kopačky nebo ukázali gesto „OK“ zvednutým palcem? I to jsou příklady toho, jak se metafora objevuje v mnoha našich fyzických gestech. Metafora není jen slovní popis – existuje také v neverbálních doprovodech naší řeči.

Určité fyzické projevy, například držení těla, propojují metaforu s tělem a vyjadřují skryté emoce. Právě díky této kombinaci ostatní lidé interpretují, co ve skutečnosti říkáme. Zkřížené paže a shrbená postava mohou naznačovat nezájem a nudu, zatímco otevřený postoj s rozpaženýma rukama a vzpřímenými zády vyjadřuje otevřenost a vážnost. Prostřednictvím těchto gest se metafora přenáší do našeho chování, odhaluje naši řeč jako upřímnou či neupřímnou a ovlivňuje komunikaci s ostatními stejně silně jako samotná slova.

Metafora navíc propojuje tělo a mysl i tehdy, když je naše chování ovlivněno určitými slovními či vizuálními podněty. Jedna studie například zjistila, že lidé mají tendenci se naklánět dopředu, když mluví o budoucnosti („budoucnost leží před námi“), a naopak se lehce zaklánět, když hovoří o minulosti („minulost je za námi“). Tento proces, kdy se naše chování mění v důsledku vizuálních, verbálních či metaforických podnětů, se označuje jako priming.

V jiné studii si výzkumníci všimli, že lidé čtou texty obsahující metafory rychlosti („práce je rychlé prostředí“) rychleji než texty s metaforami pomalosti („pokrok byl dosažen hlemýždím tempem“). I tímto způsobem metafora propojuje naše tělo s našimi slovy a záměry.

Vidíme to i na pojmu blízkosti. Přemýšleli jste někdy o tom, proč někoho nazýváme blízkým přítelem? Blízkost může znamenat jak emocionální, tak fyzickou intimitu. Lidi, které milujeme, proto označujeme za své blízké přátele. Nakonec tedy propojujeme mysl a tělo prostřednictvím verbálních i neverbálních metafor.