Jasněji, blíž, lépe

Žijeme své životy, jako bychom viděli svět takový, jaký skutečně je, ale naše oči nám nikdy neukazují celou pravdu. Poskytují jen nedokonalý obraz a naše mysl doplňuje chybějící kousky – často nepřesně. Většinou si své percepční omyly ani neuvědomujeme, a ty pak vedou k chybám v rozhodování.

A teď dobrá zpráva: právě tento rozdíl mezi vizuálním vnímáním a realitou v sobě skrývá obrovskou sílu. Když pochopíme, jak nás naše oči klamou, můžeme své vnímání přerámovat a doslova se na překážky dívat jinak – tak, aby nás to připravovalo na úspěch.

Špičkoví výkonní lidé často právě tuto schopnost mají: jejich oči a mozek pracují v dokonalém tandemu a jejich vizuální návyky podporují jejich výsledky. V těchto úryvcích se s těmito návyky seznámíte.

Objevte, jak využít mezeru mezi vnímáním a realitou a jak se dívat na svět kreativnějším a účinnějším způsobem. V tomto shrnutí se dozvíte čtyři vizuální strategie, které patří k základní výbavě nejúspěšnějších lidí, jak souvisí vnímání s motivací a proč je tak důležité normalizovat selhání.

Uběhnout maraton není nic snadného. Vyhrát ho se podaří jen naprosté menšině. V roce 1984 se Joan Benoit Samuelson stala první olympijskou vítězkou v maratonu. Co jí k tomu pomohlo? Nebylo to ani tak o správných botách nebo o tom, co snídala. Sama svůj úspěch přičítá tomu, že si dokázala udržet velmi úzké soustředění.

Když Samuelson běží, nepřemýšlí o celých 26,2 mílích, které má před sebou. Dívá se na běžce před sebou, vybere si jednoho a předběhne ho. Jakmile ho má za sebou, vybere si dalšího – a tak pořád dokola. Díky tomu, že si cestu rozložila na malé, zvládnutelné cíle, doběhla až pro olympijské zlato.

Hlavní poselství zní: Zúžení zorného pole a soustředění na jeden konkrétní cíl vám pomůže dosahovat výsledků efektivněji.

První klíčová vizuální strategie – přijetí úzkého zaměření – vám může zlepšit nejen kvalitu fyzického tréninku, ale i jakéhokoli dlouhodobého cíle, který si stanovíte.

V jednom experimentu autorka se svým výzkumným týmem zkoumala, jak lidé vnímají cvičení v posilovně, a zjistila, že způsob, jakým se dívají na své okolí, má výrazný dopad na jejich výkon. Návštěvníkům posilovny připnuli na kotníky zátěžové manžety, které zvýšily jejich tělesnou hmotnost o 15 procent, a požádali je, aby co nejrychleji došli k cílové čáře.

Jedna skupina dostala pokyn soustředit se pouze na cílovou čáru a nerozhlížet se kolem. Druhá skupina se měla dívat kolem sebe tak, jak by to dělala běžně. Skupina, která se dívala výhradně na cíl, odhadovala, že je k němu o 30 procent blíž než druhá skupina. Zároveň uváděla, že vynaložila o 17 procent méně úsilí, a k cíli došla o 23 procent rychleji.

Výhody úzkého zaměření se přenášejí i do dalších oblastí života, například do finančního plánování. Vezměme si třeba spoření na důchod. Experiment sociálního psychologa Hala Hershfielda ukazuje, že když si lidé dokážou živě představit svůj život v důchodu, motivuje je to začít si odkládat peníze už v mladším věku.

Hershfield našel způsob, jak mladým lidem jejich budoucí já přiblížit. Vzal jejich fotografie a digitálně je upravil tak, aby vypadali o desítky let starší. Ti, kteří viděli svou „budoucí“ podobu za 45 let, plánovali odkládat na důchod v průměru 6,2 procenta své současné mzdy. Ti, kteří viděli jen svou aktuální podobu, chtěli spořit pouze 4,4 procenta.

Mít oči upřené na cíl je tedy pro dosažení vašich záměrů zásadní – ale je to jen jedna z vizuálních strategií, které úspěšní lidé používají.

Představte si, že se chystáte na letní dovolenou. Vyrazili byste, aniž byste měli vyřízené vízum, koupené letenky a zajištěné ubytování? Sotva. Stejně tak je příprava klíčová, když se vydáváte za jakýmkoli významným cílem.

Hlavní myšlenka zde je: Zkonkrétněte cíle, kterých chcete dosáhnout.

Druhá vizuální strategie – naučit se své cíle zhmotnit – spočívá v tom, že si jasně určíte kritéria nebo milníky, které pro vás budou znamenat úspěch.

Například trojnásobný olympijský vítěz v plavání Gary Hall Sr. dosáhl svých výsledků i díky tomu, že pracoval s velmi konkrétním plánem. Jeho trenér mu stanovil časy, které musí zaplavat, a tyto cílové hodnoty mu napsal na plaveckou destičku, s níž trénoval každý den. Při každém tréninku tak měl své cíle doslova před očima a jasně viděl, kam směřuje.

Pro zhmotnění cílů je zásadní také to, abyste se učili vizualizovat samotný postup, nikoli jen konečný výsledek. To ukázala studie psycholožky z UCLA Shelley E. Taylor z konce 90. let mezi vysokoškoláky, kteří se připravovali na svou první velkou zkoušku.

Ukázalo se, že studenti, kteří si každý den představovali konkrétní kroky, jež podniknou při přípravě na test – kdy a jak budou studovat – nejen že skutečně více času věnovali učení, ale také dosáhli lepších výsledků. Naopak ti, kteří si jen malovali, jak dostanou vysokou známku, studovali méně a dopadli výrazně hůř než průměr třídy.

Nakonec je potřeba přijmout i to, že cestou budete dělat chyby. Mnoho firem si tuto skutečnost uvědomuje a aktivně pracuje na tom, aby selhání ve své kultuře normalizovaly.

Například indický nadnárodní konglomerát Tata Group uděluje ocenění Dare to Try Award, které vyzdvihuje odvážné projekty, jež nakonec neuspěly. Během prvních pěti let existence této ceny se počet přihlášených projektů zvýšil více než sedminásobně. Tímto způsobem firma odbourává stud spojený s chybami a dává zaměstnancům sebedůvěru k inovacím.

Když přijmete, že věci nepůjdou vždy podle plánu, snáze se pustíte do aktivit mimo svou komfortní zónu a lépe se připravíte na možné překážky.

Jakmile máte svůj cíl zhmotněný, vyvstává otázka: jak ho nejlépe uvést v život? Tomu se budeme věnovat v další části.