Jak víc přemýšlet o sexu

„Sex,“ poznamenal kdysi americký komik Swami X, „není odpověď. Sex je otázka. ‚Ano‘ je odpověď.“ Kéž by to bylo tak jednoduché! Sex je složité, zamotané téma a potíže často naplno začnou až ve chvíli, kdy ho skutečně zažijeme.

Není divu. Sexuální touha je místem, kde se tisícileté biologické programování potkává s freudovským nevědomím a jeho zdánlivě rozmarnými impulzy. Jakmile přeskočí jiskra, jsme vrženi do emocionálních extrémů. Náš sexuální život je definován širokou škálou emocí – některé jsou hořké, jiné sladké. Láska, palčivý pocit odmítnutí, zranitelnost, frustrace – to vše může vytvořit složitý labyrint, z něhož je těžké najít cestu ven, jakmile se ocitneme uprostřed.

Naštěstí je tu Alain de Botton, filozoficky založený polyhistor, který už osvětlil témata od štěstí a náboženství až po architekturu, a nyní nám podává klubko nití, jež nám má pomoci se v tomto labyrintu zorientovat. Tyto úryvky pokrývají vše od evolučních základů přitažlivosti až po to, jak naše dětství formuje naše touhy.

Nejde ale jen o teorii. De Botton nám na cestě nabízí i řadu praktických rad, které mají pomoci vést zdravější a spokojenější sexuální život. V následujících kapitolách se dozvíte, proč vás může vzrušovat něco zdánlivě banálního, jako je pár mokasín nebo náramkové hodinky; proč je tak důležité rozhodnout se – a nahlas říct – zda hledáte lásku, nebo sex; a také proč plameny vášně často vyhasnou ve chvíli, kdy si na něčí nahotu příliš zvykneme.

V šedesátých letech se způsob, jakým většina obyvatel Západu uvažovala o sexu, náhle změnil. Během této dekády se pohlavní styk stal tématem rozhovorů, o němž se dalo mluvit stejně neformálně jako o tenisu – a podobně jako tento raketový sport byl sex vnímán jako činnost prospěšná pro naši kondici.

Dalo by se čekat, že jakmile byl sex přijat jako přirozená biologická funkce, všechny pocity hanby a viny s ním spojené navždy zmizí. To se ale úplně nestalo. Sex je i dnes citlivé téma. Proč se tedy tolik z nás stále cítí nesví, jakmile na něj přijde řeč?

Dobré je začít otázkou, co vlastně sex je. Biologické vysvětlení sexu a přitažlivosti nás dovede jen kousek. Chceme‑li porozumět touze, musíme jít hlouběji.

Vezměme si evoluční biologii. Ta nabízí přesvědčivé vysvětlení, proč nás přitahuje inteligence, síla a krása. Inteligence například naznačuje schopnost rychle se přizpůsobit různým situacím – což je užitečná dovednost, pokud jde o zajištění přežití potomstva. Síla je další atraktivní vlastnost, která ukazuje na schopnost chránit novorozence před potenciálními predátory. Není divu, že projevy síly často působí tak okouzlujícím dojmem. Krása zase naznačuje další důležitou vlastnost – zdraví. Obrovské množství studií z celého světa ukazuje, že většina z nás považuje symetrii obličeje za atraktivní. Důvod? Rovnoměrně rozložené rysy svědčí o dobře fungujícím imunitním systému a absenci genetických chorob.

I když jsou tato vysvětlení přesvědčivá, nevysvětlují lidi, jejichž vkus se od „normy“ odchyluje. Ani čistě biologický výklad sexu nenabízí úplný obraz. Proč například čerpáme tolik fyzického potěšení z aktu soulože? Evoluční biolog by řekl, že potěšení pramení z nervových zakončení v našich genitáliích, která jsou během sexu stimulována. To, dodal by, je naše odměna za to, že se pouštíme do složité, ale životně důležité úlohy šíření druhu.

Zní to přesvědčivě, že? Jenže si všimněte, co všechno to pomíjí. Proč například není masturbace – pouhá mechanická stimulace nervových zakončení – nikdy tak uspokojivá jako sex s druhým člověkem? Nebo si vezměte impotenci. Jak vysvětlit, že někdo může tímto stavem trpět i s těmi nejatraktivnějšími a nejohleduplnějšími partnery?

Takové rozpory naznačují, že pokud chceme úplnější obraz, musíme se podívat jinam. Zajímá‑li nás, proč nás sex dokáže uvádět do rozpaků, musíme se obrátit k našemu psychickému vývoji.

Máme‑li štěstí, narodíme se do prostředí, v němž prožijeme krátké období bezpodmínečné lásky a oddané náklonnosti. Nic ale netrvá věčně. Brzy toto blažené období skončí a my se ocitneme odstřiženi od tohoto milujícího, ochranného přístavu. A tehdy začínají potíže.

Dospívání je proces vzdalování se. Jak stárneme, stáváme se osamělejšími.

Vezměme si fyzický kontakt. Jakmile přestaneme potřebovat pleny, začíná se měnit i náš vztah k vlastnímu tělu. Začíná to genitáliemi a pokračuje přes břicho, krk, podpaží a další části; stále více oblastí těla se stává tabu. Nakonec je jedinou společensky přijatelnou formou fyzického kontaktu s ostatními občasné potřesení rukou nebo letmé objetí.

S tím, jak tento proces probíhá, začínáme se na své tělo dívat s pocitem studu. Zamyslete se nad oblečením. Lidé ho nosí i v těch nejteplejších podnebných pásmech. Proč? Jeho účelem není jen ochrana před nepřízní počasí; má také skrývat naše tělo před pohledem ostatních.

Každodenní život je plný takových překážek a bariér – věcí, které, podobně jako oblečení, stojí mezi námi a intimitou s druhými. Sebeovládání a společenská slušnost regulují většinu našich interakcí. Většina lidí, s nimiž se během běžného dne setkáme, nejenže nemá o sex s námi zájem – samotná představa by je dokonce silně odpuzovala. Obvykle také velmi dbáme na osobní prostor. Většina z nás si nevědomky udržuje při kontaktu s ostatními určitý odstup (obvykle mezi dvěma a třemi stopami), aby se vyhnula nepříjemné blízkosti.

Naše těla jsou pro cizí lidi většinou přísně zapovězená. Ti, kterým dovolíme se k nám přiblížit – lékaři, zubaři – jsou výjimkami, které potvrzují pravidlo.

Proč ale sebeovládání brání intimitě? Sexuální touhy jsou v rozporu s tím, jak chceme, aby nás ostatní vnímali. Vezměme si dospívajícího chlapce. Fantazíruje o tom, že svléká svou učitelku nebo spolužačku. Ačkoli ho ta představa fascinuje, je v jasném konfliktu s formálností, která vládne ve třídě. Navíc touží po uznání učitelky a po respektu vrstevníků. Chce být „dobrým“ člověkem. Proto se ovládá a své touhy potlačuje.

„Dobrý“ člověk si může dovolit jednat podle svých tužeb – ale jen tehdy, jsou‑li považovány za společensky přijatelné. Proto může být držení se za ruce nebo líbání v pořádku. Ale co třeba někomu sát prsty na nohou, nebo ho plácat a tahat za vlasy? To už zní mnohem méně přijatelně.

Jak se vyvíjíme a stáváme se sexuálními bytostmi, dostáváme se stále častěji do konfliktu se společenskými očekáváními. Sex hledáme jako úlevu od těchto tlaků a jako cestu ven z osamělosti.