Jak se stát Stevem Jobsem

Steve Jobs zosobňuje odvahu a kreativitu průkopnických podnikatelů v technologickém průmyslu. Mnozí ho idolizují, stal se téměř mytologickou postavou – rytířem, který bojuje za inovace a dokonalý design. Jako generální ředitel Applu vybudoval jednu z nejcennějších a nejuznávanějších společností na světě a spolu s ní řadu výjimečných produktů, včetně iPhonu.

Kdo ale byl muž za tímto mýtem? O Jobsovi koluje nespočet příběhů. Někteří ho viděli jako génia a vizionářského lídra, jiní ho považovali za arogantního blázna, jednostranného perfekcionistu nebo tvrdohlavého „pologénia, poloblázna“. Tato kniha vypráví, jak se ze Steva Jobse stal ten Steve Jobs, kterého dnes známe.

Dozvíte se mimo jiné, jak Apple získal své jméno, jakou roli sehrál Pixar při Jobsově návratu do Applu a jak Jobs vytvářel některé ze svých posledních velkých produktů v době, kdy už bojoval se smrtelnou nemocí.

Steve Jobs se narodil 24. února 1955 v San Francisku a krátce poté ho jeho biologická matka Joanne Schieble dala k adopci. Vyrůstal tak jako syn Paula a Clary Jobsových, pracujícího páru z dělnické třídy.

To, že se dostal právě k nim, výrazně ovlivnilo jeho pozdější práci: Jobs si velmi brzy vyvinul bystrý cit pro technologie. Jeho otec byl automechanik a zručný řemeslník, který vyráběl nábytek a v rodinné garáži měl vlastní dílnu. Naučil syna věci rozebírat, znovu je skládat a přemýšlet o tom, jak fungují. Toto „vzdělání v garáži“ se Jobsovi nesmírně hodilo. Když autorovi knihy o mnoho let později ukazoval iPod, vzpomněl si, jak mu otec říkal, že má pracovat stejně pečlivě na spodní straně skříně jako na jejším viditelném povrchu.

Jobs byl také mimořádně inteligentní. Přeskočil šestou třídu a přirozeně ho přitahovaly matematika a přírodní vědy. Díky svým schopnostem byl přijat do Klubu objevitelů – skupiny dětí, které na kampusu Hewlett-Packard pracovaly na elektronických projektech. Právě tam Jobs poprvé pracoval s počítačem.

Bylo zřejmé, že má výjimečné předpoklady, a tak není divu, že ve 21 letech založil spolu se Stephenem Wozniakem společnost Apple. Jak k tomu došlo? Dvojice se seznámila v roce 1969 díky společnému příteli. Wozniak, přezdívaný „Woz“, byl inženýrský génius a syn konstruktéra z firmy Lockheed. V té době nebyly počítače vůbec „osobní“ – neměly klávesnice ani monitory.

Wozniak si uvědomoval tyto nedostatky a Jobs viděl příležitost: mohli vytvořit lepší počítač pro domácnosti. Usadili se v garáži Jobsových rodičů a začali pracovat na svém prvním modelu, Apple I. Pozvali několik dětí z okolí, aby jim pomáhaly s montáží, a brzy měli malou montážní linku.

Novou firmu pojmenovali Apple – jako odkaz na biblickou Rajskou zahradu, ale také na jabloňový sad a komunitu v Oregonu, kterou Jobs po střední škole navštěvoval.

Založením vlastní firmy a návrhem Apple I Jobs objevil svůj životní cíl. On a Wozniak dokonce přesvědčili místního majitele obchodu s elektronikou, aby jejich stroje prodával. Brzy začali prodávat zhruba tucet počítačů každých pár týdnů. Celkem se prodalo méně než dvě stě kusů tohoto prvního modelu, přesto je tento úspěch nesmírně povzbudil.

Na vlně prvního úspěchu a s Wozniakovým ujištěním, že dokáže postavit mnohem lepší stroj, se pustili do práce na druhém počítači – Apple II. Aby však mohli Wozniakovu vizi plně realizovat, potřebovali značný kapitál. Ten získali, když Jobs přivedl A. C. „Mikea“ Markkulu, bývalého manažera Intelu. Tento andělský investor vložil do firmy tehdy ohromujících 92 000 dolarů z vlastních prostředků a navíc pro mladou společnost zajistil úvěrovou linku ve výši 250 000 dolarů.

Markkula také najal Michaela „Scottyho“ Scotta, který se stal prvním profesionálním generálním ředitelem Applu, a firma se přestěhovala z garáže Jobsových do skutečné kanceláře v Cupertinu. Tam se s novým profesionálním zázemím a startovním kapitálem soustředili na svou vizi: vybudovat skutečně osobní počítač.

V roce 1977 se jejich úsilí zúročilo a Apple II byl uveden na trh. Nový model měl výrazně rychlejší mikroprocesor, který zvýšil výkon, dále vestavěný audiozesilovač a reproduktor a také vstupy pro herní joystick. Co však bylo nejdůležitější: protože byl navržen jako osobní počítač, nepůsobil jako hlučný průmyslový stroj a byl zabalen v jedné kompaktní, snadno ovladatelné skříni.

Souhra těchto vlastností z Apple II udělala obrovský maloobchodní úspěch. Apple se brzy stal jedním z nejrychleji rostoucích start-upů v historii. Krátce po uvedení Apple II na trh, v dubnu 1977, firma prodávala přibližně 500 počítačů měsíčně. Odtud se tržby zvýšily ze 7,8 milionu dolarů v roce 1978 na neuvěřitelných 48 milionů dolarů v roce 1979.

Za touto růžovou finanční bilancí se však skrývala řada problémů, o nichž bude řeč v následující kapitole.