Jak najít naplňující práci

Možná tenhle scénář znáte. (Konečně) jste dokončili vysokou školu – čekali jste na to celou věčnost. Všechno, co chcete, je začít pracovat, vydělávat peníze a užít si trochu volného času, který vám sebraly dlouhé večery nad učením – čas, který plánujete věnovat svým oblíbeným koníčkům.

Co se ale stane dál? Den co den jste zaseknutí v práci, cítíte se nedůležití a znudění. Každou volnou chvíli sníte o tropickém ostrově. Na odpočinek ani zábavu není čas. Máte pocit, že vám brzy začnou šedivět vlasy.

Najít práci, která člověka opravdu naplňuje, není vůbec snadné. Dnes už nejde jen o to zajistit obživu pro sebe a rodinu. Práce znamená mnohem víc. Jde o to najít takovou, která vám dává smysl a vnitřně vás uspokojuje.

V tomto shrnutí autor vysvětluje, co to naplňující práce je, a – možná ještě důležitější – představuje několik kroků, které můžete podniknout, abyste ji našli a skutečně dosáhli. Dozvíte se, co psychologové říkají o lítosti, kterou budete cítit, pokud neuděláte to, co je pro vás důležité; co má Benjamin Franklin společného s vaším kariérním rozhodováním; a jaké jsou výhody a nevýhody podnikání na vlastní pěst.

Věděli jste, že alespoň 50 procent pracovníků v západním světě je se svou prací nespokojeno? Průzkum napříč Evropou dokonce naznačuje, že kdyby lidé měli možnost začít znovu, 60 procent z nich by si zvolilo jinou kariérní dráhu.

Co je ale dělá tak nešťastnými? Nespokojenost v práci často pramení z toho, že naše očekávání jsou vyšší než kdy dřív. Moderní pracovníci neusilují jen o slušnou mzdu – očekávají, že jim práce dá i pocit smyslu.

Dříve tomu tak nebylo. Lidé byli spokojení, když měli střechu nad hlavou a jídlo na stole. Dnes, kdy většina z nás v západním světě žije relativně v dostatku a dokáže uspokojit své základní potřeby, hledáme víc než jen dobrý plat.

Zatímco vy byste se pravděpodobně brzy ocitli na pokraji vyhoření, kdybyste museli dřít na výrobní lince, vaši prarodiče byli s takovou prací často spokojení a dokonce vděční, že mohou platit účty. Dnes usilujeme o pocit smyslu, chceme následovat své osobní vášně, hodnoty a talenty. V podstatě chceme, aby naše práce byla naplňující.

Co s tím tedy můžeme dělat? Máte dvě možnosti. Buď snížíte svá očekávání (zastánci tohoto přístupu tvrdí, že práce byla vždycky nudná a nikdy ne radostná, a proto bychom měli hledat naplnění mimo ni), nebo se přidáte k těm, kteří věří, že najít naplňující práci je možné – i když to může být náročné.

Druhý přístup vás povzbuzuje, abyste šli za svými sny, místo abyste jednou litovali, že jste se nikdy nepokusili vymanit z okovů nenaplňujícího zaměstnání. V dalším výkladu se budeme držet právě tohoto druhého přístupu.

Než se ale podíváme na to, co dělá kariéru naplňující, zkusme lépe pochopit, proč je tak těžké smysluplnou práci vůbec najít.

V dnešním světě se mnozí z nás potýkají s krizí nejistoty a zmatku při volbě kariérní cesty. V jádru tohoto zmatku leží prostý fakt: existuje příliš mnoho možností, kudy se vydat. Tak ohromné množství voleb je v dějinách lidstva bezprecedentní, a proto na něj nejsme psychologicky dobře připraveni.

Ještě před několika desetiletími bylo kariérních možností, které přicházely v úvahu, jen pár.

Vezměme si mladého Benjamina Franklina. Ve dvanácti letech ho omrzela práce v otcově svíčkařské dílně, a tak se otec rozhodl pomoci mu najít nové zaměstnání. Společně se procházeli ulicemi a pozorovali různé řemeslníky při práci – truhláře, zedníky a další. Nakonec dorazili k tiskárně a otec usoudil, že pro syna, vášnivého čtenáře, by to byla ideální profese. Benjamin se tak stal na následujících devět let tiskařem.

Kéž by to bylo tak jednoduché i dnes. Když dnes navštívíte kariérní portál, například careerplanner.com, narazíte na zhruba 12 000 různých profesí. V takovém množství se dá jen těžko zorientovat, natož si vybrat.

Paradoxně za tuto záplavu možností necítíme vděčnost – nejsme totiž psychologicky vybaveni zvládat přetížení volbou.

Psycholog Barry Schwartz ve své knize Paradox volby píše, že důsledkem toho, když čelíme příliš mnoha možnostem, není pocit štěstí a svobody, ale spíše jakási paralýza – neschopnost udělat jakékoli rozhodnutí.

A i když se nakonec rozhodneme, často se stejně cítíme nespokojení. Proč? Protože i po volbě nám v hlavě zůstávají všechny odmítnuté možnosti. Je naše kariéra opravdu ta pravá? Co když jsme udělali hroznou chybu? A tak nás neustále pronásleduje pochybnost, že jsme si vybrali špatně.