Jak číst literaturu jako profesor

Většina z nás čte knihy a nachází potěšení v prvcích, jako je děj, vykreslení postav nebo autorova schopnost popisu. Není na tom nic špatného. Co když je ale v četbě víc než jen porozumění tomu, co je napsáno na stránce? Často se ukazuje, že text v sobě skrývá hlubší význam, než si na první pohled uvědomujeme.

Romány, povídky, básně – to všechno patří do širšího literárního světa, v němž se rozvíjejí různá témata a texty se ironicky „poohlížejí“ po jiných, starších dílech. Některá literární díla měla dokonce takový dopad, že jejich obraty se staly součástí samotného jazyka.

V tomto shrnutí vás do tohoto světa uvedeme. Naučíte se číst jako literární profesor a pochopíte, co spojuje jeden text s druhým. Možná tak získáte nový pohled na některé ze svých oblíbených knih.

Dozvíte se mimo jiné, že mladá žena v románu Thomase Pynchona je ve skutečnosti rytíř; proč může blecha sehrát svůdnou a erotickou roli; a jak Ernest Hemingway využil ironii, aby vytvořil nový význam z klasické básně.

Jaká je vaše oblíbená kniha? Pravděpodobně jste ji četli víc než jednou. Možná dokonce přesně víte, kolikrát jste se k ní vrátili – ale dokážete vysvětlit, čím vás stále přitahuje?

Ne všichni čtenáři jsou si rovni. Někteří z nás se soustředí jen na základní úroveň příběhu. Sledujeme, co se děje s postavou, jaké dělá volby a jak tyto volby ovlivňují ostatní. Oblíbenou knihou se však nestává jen díky napínavému ději a sympatickým postavám.

Zkušenější čtenáři se dokážou naladit na to, co se děje na emoční úrovni knihy. Ptají se například: „Proč ve mně tenhle úryvek vyvolal právě takový pocit?“ nebo „Kde už jsem něco podobného viděl?“ Využíváním kódů a vzorců literatury můžeme odhalit prvky pod povrchem knih, které máme rádi.

Od archetypálních postav přes vypravěčské techniky, literární odkazy až po různé styly vyprávění – to všechno jsou prvky, které v textech působí. Kde tedy začít, pokud se chcete stát schopným a zkušeným čtenářem?

Pomůže rozdělit tyto prvky do tří hlavních kategorií: paměť, symboly a vzorce.

Paměť označuje způsob, jakým zkušení čtenáři hledají souvislosti mezi knihou, kterou právě čtou, a jinými texty, které už znají. Ptají se sami sebe: „Jak se tahle postava podobá jiným, s nimiž jsem se v literatuře setkal?“

Bystrý čtenář si také všímá symbolů – tedy situací, postav, předmětů či míst, které v příběhu představují něco víc než samy sebe. Ptá se: „Co v tomhle příběhu znamená tahle událost (nebo předmět, nebo místo)?“

Nakonec literárně poučený čtenář rozpoznává vzorce. Zdánlivě bezvýznamný detail, který se v příběhu znovu a znovu vrací, může mnohé vypovědět o hlavní postavě nebo o tématu knihy.

V další části se podíváme blíž na různé prvky, které nám pomáhají zkoumat paměť, symboly a vzorce v románu.

Proč jste tento týden šli do supermarketu? Pravděpodobně z nějakého zcela všedního důvodu, třeba proto, že došel chleba. Co když ale vaše nákupní výprava byla ve skutečnosti rytířským tažením za sebepoznáním?

Možná to zní přehnaně, ale autoři to dělají neustále: vezmou konvenční strukturu a změní jen detaily.

V příběhu o Siru Gawainovi a Zeleném rytíři putuje mladý rytíř do daleké země, aby nalezl Svatý grál. Na cestě bojuje s draky, překonává překážky a na konci se dozví něco zcela nečekaného. Tento příběh má klasickou strukturu výpravy: hrdina, cíl, jasně daný důvod cesty, zkoušky na cestě a závěrečné poznání.

Ve vašem případě by hrdinou mohla být hladová osoba místo rytíře a důvodem cesty bochník chleba místo Svatého grálu. Struktura příběhu by ale byla v zásadě stejná. V jádru totiž nejde o chleba, ale o to, co se vám na cestě za ním přihodí.

Struktura výpravy se objevuje v mnoha románech, pokaždé přizpůsobená jiným postavám, prostředím a situacím. Thomas Pynchon ji například využil k vystavění svého románu Křik Loty 49 z roku 1965. Hrdinkou je mladá žena, která pendlováním mezi San Franciskem a jižní Kalifornií plní poslední vůli svého zesnulého, bohatého milence – to je její jasně daný důvod cesty. Na své pouti se setkává s podivnými figurami, bizarními outsidery a zaplétá se do temné konspirace. To jsou její zkoušky na cestě.

Ačkoli pravda o konspiraci nikdy není zcela odhalena, hrdinka zjistí, že je schopná samostatnosti a soběstačnosti. To je nečekané poznání, k němuž výprava směřuje.

Struktura výpravy je však jen jednou z mnoha univerzálních struktur, které se v literatuře objevují – a rozhodně není jedinou věcí, kterou mají různé knihy společnou.