Hýbejte se rychle a bořte věci

Silicon Valley je často oslavováno jako kolébka moderních inovací, místo, kde může kdokoli se skvělým nápadem nejen narušit celá odvětví a vydělat jmění, ale také přispět k tomu, aby se svět stal lepším místem. Je to ale skutečně přesný obraz?

Příběhy o narušování soukromí, hromadění dat a rostoucích ziscích mediálních společností, zatímco umělci a producenti bojují o přežití, tuto idylu narušují. Podle autora Jonathana Taplina, pokud chceme dál prosperovat, musíme si tato varování připustit a přestat bez odporu přenechávat obrovským monopolům roli strážců našich informací.

Zdravější přístup pro naši společnost by znamenal respektovat umělce a nebrat jejich práci jako něco samozřejmého, co můžeme beztrestně konzumovat zdarma. Podívejme se tedy za oponu Silicon Valley a zjistěme, co se tam doopravdy děje.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• které vládou financované programy položily základy internetu,
• proč má Google zájem na rozšířeném online pirátství,
• a jak může skupina fotografů vytvořit vítězný distribuční model.

Co přináší do světa technologie a inovace? Je to vždy nějaký chytrý, kreativní a ziskuchtivý podnikatel, který se dře ve své garáži? Někdy jsou to naopak vládní dotace a veřejný sektor, kdo přichází s klíčovými inovacemi.

Vezměme si například internet. Technologie, které tento dnes nezbytný nástroj uvedly v život, vytvořil v roce 1968 americký inženýr Doug Engelbart. Tehdy představil svůj systém NLS – „oN-Line System“ – který už tehdy zahrnoval okna, grafiku, videokonference, myš, textový editor i kolaborativní editor v reálném čase.

Engelbart na tom ale nepracoval sám a bez podpory. Financovala ho agentura DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency – Agentura pro pokročilé výzkumné projekty v oblasti obrany), založená v USA za účelem rozvoje inovativních projektů s potenciálem pro budoucí vojenské využití.

Engelbartův NLS se stal základem pro ARPANET – první online síť pro odesílání a přijímání dat – a tedy ranou verzí internetu. ARPANET byl také první, kdo použil sadu protokolů TCP/IP, která vznikla rovněž díky financování z DARPA. TCP/IP se dodnes používá jako standardní způsob „balení“ a odesílání dat a umožňuje všem připojeným počítačům na síti, aby si navzájem rozuměly.

Mnoho základních technologií, které dnes používáme, nevzniklo z touhy po zisku, ale díky vládním pobídkám. Dalším příkladem je Bell Labs. Na začátku dvacátého století soupeřila o zákazníky řada telekomunikačních společností, každá se svým vlastním systémem. Výsledkem byl neuspořádaný chaos kabelů visících podél ulic mnoha amerických měst.

Federální komunikační komise (FCC) proto umožnila společnostem Bell System a Western Union sloučit se a pohltit menší firmy do jednoho sjednoceného systému. Měla však jednu zásadní podmínku: ceny za komunikaci budou regulovány a určité procento zisků musí být investováno do výzkumu a inovací, které budou prospěšné celé společnosti.

V roce 1925 tak vznikly Bell Labs s jasným cílem podporovat tento výzkum a inovace. Díky nim vznikl tranzistor, mikroprocesor, mobilní telefon a nespočet dalších technologií, které dnes používáme každý den – a to díky vládním programům financovaným z daní.

Jak jsme se tedy dostali k přesvědčení, že inovace nejlépe podporuje volný trh a na zisk orientovaný technologický průmysl, zatímco vlády jsou vnímány jako rušivý prvek, který podnikání škodí? Podívejme se na to blíž…

Představa „velkého zlého státu“ má své kořeny mimo jiné v generaci libertariánů narozených v USA v osmdesátých letech. Mnohé z nich inspirovala díla spisovatelky Ayn Rand a ekonomická filozofie Miltona Friedmana. Byli proto odhodlanými odpůrci státních regulací a zdanění, vycházejíce z Randina předpokladu, že sobectví a etika „přežití nejsilnějšího“ jsou pro společnost prospěšné.

Jednou z nejvýznamnějších osobností, které formovaly libertariánství v technologickém světě, je Peter Thiel, zakladatel PayPalu. Thiel se do libertariánství zamiloval už jako teenager, když znovu a znovu četl knihy Ayn Rand. Jako ústřední zásadu svého podnikání si vzal citát z jejího románu „Pramen“: „Kdo mě zastaví?“

Když Thiel v roce 1998 založil PayPal, bylo to v souladu s jeho libertariánskou filozofií: chtěl narušit pravidla bank a karetních společností, vyhnout se státním regulacím a minimalizovat daně. Thielovy principy se rychle rozšířily po Silicon Valley, zejména poté, co eBay v roce 2002 koupil PayPal za 1 miliardu dolarů.

Brzy se takzvaná „PayPal Mafia“ chopila moci: bývalí zaměstnanci PayPalu založili YouTube, LinkedIn či Yelp – firmy, které zásadně utvářely podobu internetu.

Jeff Bezos, generální ředitel Amazonu, se řídí podobnou filozofií a z libertariánských principů výrazně těží. Využil zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 1992, podle něhož firma nemusí platit státní daň z prodeje v tom státě, kde nemá kamennou prodejnu ani jinou fyzickou přítomnost.

Zatímco tedy lidé v Arkansasu mohou nakupovat zboží na Amazonu, protože tam firma nemá žádný obchod, Amazon v tomto státě neplatí daň z prodeje – a Bezos tak může podbízet místní konkurenci. To je jeden z hlavních důvodů, proč Amazon dokázal mezi lety 1992 a 2015 přivést v USA k bankrotu zhruba 5 400 místních knihkupectví a hudebnin.

Bezos ovšem není jediný, kdo se daním vyhýbá. Facebook a Google rovněž využívají absenci fyzické přítomnosti k minimalizaci daňových povinností v jednotlivých státech. Odhaduje se, že Spojené státy tak každoročně přicházejí zhruba o 60 miliard dolarů na daňových příjmech.

Jak uvidíme v následujících kapitolách, zrádná libertariánská etika technologického průmyslu vedla také ke vzniku škodlivých monopolů, které dnes ovládají internet.