Hraní s ohněm (Finanční nezávislost a předčasný důchod)

Stejně jako mnoho dnešních Američanů i Scott Rieckens od ukončení vysoké školy neustále pracoval přesčas, aby si mohl dovolit luxusní životní styl, o kterém si myslel, že ho potřebuje. Jednoho dne při cestě do práce slyšel v podcastu rozhovor s finančním guruem vystupujícím pod jménem Mr. Money Mustache, který mluvil o hnutí FIRE. To Rieckensovi změnilo život.

FIRE – zkratka pro finanční nezávislost a předčasný důchod – je komunita lidí, kteří kombinují agresivní spoření s nízkonákladovým investováním, aby si „koupili zpět“ svůj nejcennější zdroj: čas. Během pěti měsíců Rieckens dal výpověď, snížil rodinné výdaje na polovinu a rozhodl se o své cestě natočit dokument.

O dva roky později je od důchodu vzdálen už jen devět let, dokument Hraní s ohněm je hotový a v průběhu natáčení k němu přibyla i kniha. Tyto úryvky odhalují praktické postupy, jak co nejlépe využít své finance, abyste se mohli soustředit na to, na čem vám skutečně záleží.

Jak uvidíme, příznivci FIRE využívají nově nabytou finanční nezávislost k celé řadě věcí: k předčasnému odchodu do důchodu, flexibilnějším kariérním volbám, sledování svých vášní i k celkovému zjednodušení života. A co je nejdůležitější, životní styl FIRE není vyhrazený jen pro bohaté a nevyžaduje ani extrémní askezi – je pro každého, kdo chce žít záměrnější a smysluplnější život.

V těchto úryvcích se mimo jiné dozvíte:

• jaká je optimální cena za auto,
• proč není tak nebezpečné, jak se může zdát, investovat všechny úspory do akciového trhu,
• a proč přijetí principů FIRE nemusí znamenat, že se musíte vzdát vánočních nákupů.

Většina lidí pracuje až do svých šedesátých let. Považují to za normální, protože bez jistoty plného důchodu je představa předčasného odchodu do penze pro mnohé nepředstavitelná. Když se ale podíváme na to, za čím se vlastně honí, něco tu nehraje.

Zatímco spotřebitelská kultura tlačí lidi k tomu, aby se přepínali kvůli zbytečným luxusům, hnutí FIRE prosazuje střídmý životní styl, který uvolňuje cenný čas na věci, jež jsou v životě skutečně důležité.

V roce 2016 přijal autor Scott Rieckens práci kreativního ředitele, aby uživil „dokonalý“ životní styl své rodiny v přímořském městečku Coronado v Kalifornii. On i jeho manželka Taylor zároveň nabyli dojmu, že „potřebují“ různé luxusy – drahý mixér Vitamix, večeře v restauracích prakticky každý večer a podobně.

S kombinovaným ročním čistým příjmem 142 000 dolarů měli pocit, že jsou na tom finančně dost dobře, aby si tyto věci mohli dovolit. Navíc přece pravidelně přispívali na své penzijní účty 401(k), takže se zdálo, že dělají „to správné“.

Na obzoru se však rýsovaly další velké výdaje. Chtěli si pořídit dům a začít spořit na vysokoškolské vzdělání pro svou novorozenou dceru. Když si autor uvědomil, jak nedostatečných je jejich ročních 10 000 dolarů úspor, začal propadat beznaději. Znamená to, že bude muset zůstat v nové, dobře placené, ale náročné pozici až do konce kariéry, jen aby si mohli dovolit tyto „nezbytnosti“? To by zároveň znamenalo vzdát se jeho podnikatelských snů.

Bez jasného plánu by on i jeho žena potřebovali doslova zázrak, aby svou situaci změnili.

Jedno únorové ráno roku 2017, když jel Scott do práce, zaslechl v oblíbeném podcastu The Tim Ferriss Show rozhovor s Mr. Money Mustache. Tento kanadský bloger, vlastním jménem Pete Adeney, odešel do důchodu nedaleko Boulderu v Coloradu už ve svých třiceti letech. Od té doby si vybudoval téměř kultovní komunitu následovníků, kteří hledají finančně rozumné životní volby, aby i oni mohli odejít do důchodu dříve.

Tito „mustachiáni“ jsou součástí rostoucího hnutí FIRE – finanční nezávislost, předčasný důchod. Pomocí jednoduché online kalkulačky důchodu si Scott spočítal, že pokud s Taylor sníží své výdaje na polovinu a budou investovat veškeré úspory, mohli by skutečně odejít do důchodu už za deset let.

V ten den mu došlo, že nepotřebuje žádný velký zlom zvenčí – potřebuje zásadně změnit svůj životní styl.

Možná si říkáte, že předčasný důchod musí být nuda. Ve skutečnosti ale většina lidí, kteří dosáhli finanční nezávislosti díky FIRE, ve smyslu běžně chápaného „důchodu“ vůbec nepřestává pracovat.

Finanční nezávislost znamená mít tolik majetku, že už nemusíte pracovat proto, abyste pokryli své životní náklady. FIRE však otevírá prostor pro velmi flexibilní kariérní volby.

Vezměme si příklad Sylvie. V roce 2005 právě dokončila právnickou fakultu a nastoupila do právnické firmy v New Orleans, když město zasáhl hurikán Katrina. Po povodni se zbavila všeho, co se jí nevešlo do auta, a připravila se začít znovu někde jinde. Její výdajové návyky byly už tehdy podle běžných měřítek poměrně rozumné, ale tato zkušenost jí ukázala, jak rychle mohou materiální statky zmizet.

Rozhodla se proto přijmout výrazně úspornější životní styl: snížila výdaje na jídlo na 50 dolarů měsíčně a o víkendech pracovala jako rozvozová řidička, aby si přivydělala k platu právničky. Jakmile splatila studentskou půjčku, v těchto návycích pokračovala, i když její příjem postupně rostl.

Dnes je Sylvii 38 let a už šest let je finančně nezávislá. Přesto nepřestala pracovat – naopak, FIRE jí dalo svobodu založit si vlastní právnickou kancelář.

Jiní lidé využili FIRE k tomu, aby mohli cestovat, věnovat se charitě nebo naplno rozvíjet své kreativní vášně. Co se svou finanční nezávislostí uděláte vy, je nakonec jen na vás.

Možná se ale ptáte: kolik peněz je k tomu vlastně potřeba? Podívejme se na čísla.

Podle „vzorce FIRE“ dosáhnete finanční nezávislosti tehdy, když naspoříte a zainvestujete částku odpovídající přibližně pětadvacetinásobku vašich ročních výdajů. Rieckensovi si spočítali, že by mohli své roční náklady snížit na 60 000 dolarů. To znamená, že by potřebovali naspořit 1,5 milionu dolarů, aby mohli přestat pracovat.

Pokud by své úspory investovali, mohli by realisticky očekávat průměrný výnos alespoň pět procent ročně, tedy zhruba 75 000 dolarů. A podle tzv. Trinity studie by dokázali přečkat i tržní propady a inflaci, pokud by dodržovali tzv. „pravidlo čtyř procent“.

To říká, že pokud by každý rok vybírali maximálně čtyři procenta z oněch 1,5 milionu – tedy 60 000 dolarů, které si stanovili jako roční rozpočet – mohli by si vytvořit rezervu tím, že zbývající jedno procento výnosu ponechají v investicích. Tím by se v dlouhodobém horizontu neměla snižovat jejich původní jistina 1,5 milionu dolarů.

Jinými slovy, z těchto úspor by teoreticky mohli žít neomezeně dlouho.

Zbývalo „jen“ přijít na to, jak rodinné výdaje skutečně snížit na plánovaných 60 000 dolarů ročně.