Gangsterem na den

V roce 1962 byl nově dokončený komplex veřejného bydlení Robert Taylor Homes jedním z největších v celých Spojených státech. O několik desetiletí později se však z jeho čtyř tisíc chátrajících bytů v Chicagu stala spíše válečná zóna než vítaný domov – místo, kde byly vraždy na denním pořádku a kriminalita bujela.

Navzdory bídě se však obyvatelé drželi při sobě a učili se žít ve světě, který na ně téměř zapomněl – přičemž neustále balancovali na tenké hranici mezi legálními a nelegálními aktivitami. Než byl komplex v roce 2007 zbořen, autor, sociolog, zdokumentoval sociální sítě, které ovládaly tyto věžové domy a pomáhaly jejich obyvatelům přežít.

Jeho úzké kontakty s Black Kings, místním gangem, který v komplexu obchodoval s drogami, ale zároveň vystupoval jako jakýsi místní dobrodinec, mu poskytly jedinečný vhled nejen do vnitřního fungování drogových sítí, ale také do složitých mocenských vztahů mezi obyvateli a členy gangu.

V tomto shrnutí se dozvíte, co mají společného vedení zločineckého gangu a řízení firmy; proč si v případě zranění v komplexu často nemůžete dovolit zavolat sanitku; a co se stalo, když byl autor na jeden den postaven do role vůdce gangu.

Podle oficiálních statistik je až 96 procent obyvatel komplexu veřejného bydlení Robert Taylor Homes na jihu Chicaga nezaměstnaných. Přímo na místě ale obraz vypadá jinak – domy jsou doslova plné podnikatelské aktivity.

Většina žen žijících v komplexu si vydělává tím, že nabízí různé služby ostatním obyvatelům: hlídání dětí, vyplňování daňových přiznání, věštění nebo třeba prodej sexu. Tyto práce však nejsou příliš výnosné – hlídání dětí může přinést zhruba 5 až 10 dolarů denně.

Ženy si navzájem doplňují a podporují své služby. Jedna může mít auto a vozit ostatní, zatímco druhá jí na oplátku hlídá děti; třetí pak vaří pro obě, protože během dne nemají čas chodit na nákupy. Nájemníci také dávají dohromady peníze na opravy toho, co je rozbité – což je běžný problém, protože Chicagská bytová správa se zdráhá opravovat nefunkční spotřebiče, jako jsou bojlery nebo ledničky. Někdy se peníze vybírají jako úplatek, aby se vůbec někoho podařilo přimět k opravě důležité věci. Výsledkem je, že alespoň jedna funkční sprcha nebo sporák slouží celé skupině rodin, které se o ně dělí.

Kde jsou ale muži? Kromě toho, co vydělají jako členové gangů, si obvykle obstarávají další nelegální příjmy. Pro muže bývá nejvýnosnější manuální práce, například opravy aut na parkovišti u domů, ale existují i jiné možnosti. Jeden muž prodává čísla sociálního zabezpečení a registrační značky z dodávky; jiný pomáhá nájemníkům nelegálně napojit byt na plyn a elektřinu. Ti, kteří nemají jiné dovednosti, prodávají šrot, kradené oblečení nebo cigarety.

Muži jsou na takovém příjmu závislí, protože vládní podpora je pouze dočasná a většinou se na ně nevztahuje – pokud se nestarají o nezletilé dítě, což je mezi muži v komplexu velmi vzácná situace.

Z televizních pořadů a filmů víme, že v bytových projektech je mnoho zločinu: ženy jsou znásilňovány, děti zastřeleny, muži biti. Ať je situace jakkoli špatná, pokud žijete v takovém komplexu, policii obvykle nezavoláte.

Proč? Za prvé, tísňové hovory na číslo 911 z těchto domů bývají jen zřídka vyřízeny. Volání z oblastí, které jsou známé vysokou kriminalitou, nejsou brána stejně vážně jako hovory z jiných čtvrtí – často jsou prostě ignorována. Pokud tedy žijete v komplexu, naučíte se řešit nouzové situace sami a číslo 911 voláte jen v těch nejkrajnějších případech.

Autor například viděl, jak muž fyzicky napadl ženu. Obyvatelé se seběhli a muže zbili, místo aby zavolali policii. A protože ani hovor na záchranku by pravděpodobně nikdo nevyřídil, odvezli ženu do nemocnice sami.

I kdyby policie přijela, v komplexu by ji často nečekalo vřelé přijetí. Obyvatelé po policistech házejí lahve, když reagují na volání; v horších případech po nich i střílejí. Policie navíc není zcela bez viny. Někteří policisté byli viděni, jak obyvatele zneužívají v rámci vyděračských schémat.

„Policista Jerry“ například provozuje vlastní výpalnický byznys. Autor jednou viděl, jak on a tři další policisté vstoupili do bytu, spoutali dospívajícího syna a brutálně zbili jeho otce, zatímco po něm požadovali peníze. Jakmile otec ukázal, kde má schovanou hotovost, policisté přestali, mladíka odemkli, sebrali papírovou tašku, na kterou otec ukázal, a odešli.

Autora před psaním o zkorumpovaných policistech dokonce varovali jiní, poctiví policisté, kteří se obávali o jeho bezpečnost. Řekli mu také, že někteří z těch zkorumpovaných se mu vloupali do auta s úmyslem ukrást jeho zápisník.