Fyzika budoucnosti

Když meteorologové říkají, že zítra bude pršet, dělají předpověď na základě současných povětrnostních vzorců, které berou jako výchozí bod. Podobně se můžeme podívat na dnešní technologické trendy a pokusit se z nich odvodit, jak bude vypadat zítřek.

Některé technologie se vyvíjejí podle velmi výrazného a předvídatelného vzorce. Ve světě počítačů například pozorujeme, že výpočetní výkon roste v čase stále stejným násobkem – sleduje tedy trend zvaný exponenciální růst. Přesněji řečeno, od vynálezu mikroprocesoru se výpočetní výkon zhruba každých 18 měsíců zdvojnásobí. Tuto empirickou zákonitost nazývají vědci Mooreovým zákonem.

Jedním z důsledků exponenciálního růstu výpočetního výkonu je trvalý pokles výrobních nákladů. Výrobci totiž mohou stále znovu využívat v podstatě stejný výrobní proces. Dnes jsou počítačové čipy tak levné, že se z nich v některých případech stalo doslova jednorázové zboží. Jak dramatický tento růst je, ukazuje následující srovnání: ta zpívající narozeninová karta, kterou jste vyhodili, měla větší výpočetní výkon než celé spojenecké síly během druhé světové války – a stála jen zlomek tehdejších nákladů.

Protože víme, jak rychle roste výpočetní výkon a klesají výrobní náklady, můžeme – podobně jako meteorologové – využít dnešní trendy k předpovědím budoucího vývoje technologií. Mooreův zákon nám poskytuje vodítko, kdy budou počítače dostatečně výkonné na to, aby umožnily vznik určitých budoucích zařízení.

Chceme‑li například odhadnout, kdy bude možné sestrojit univerzální překladač, který nám dovolí mluvit s kýmkoli v jakémkoli jazyce, musíme si ho nejprve rozložit na jednotlivé dílčí technologie – například na optický skener textu a jazykový procesor. Pomocí Mooreova zákona pak můžeme odhadnout, kdy bude každá z těchto komponent dostatečně vyspělá a kdy bude možné je integrovat do jednoho funkčního celku, který bude možné uvést na trh.

Tímto způsobem lze na základě dnešních technologických trendů alespoň rámcově předvídat, jaké technologie nás v budoucnu čekají.

Od počátků lidského druhu, před téměř 200 000 lety, prošel člověk jen velmi malými evolučními změnami. Kdybyste oblékli pravěkého člověka do obleku a kravaty, na první pohled by nebyl k nerozeznání od ostatních moderních lidí. Jeho mozek – a tedy i jeho psychika – by se příliš nelišily; dnešní lidé mají v zásadě stejné psychologické motivace jako naši dávní předkové.

Tuto podobnost mezi touhami moderního člověka a našich předků žijících v jeskyních můžeme nazvat „principem jeskynního muže“. Vychází z faktu, že naším primárním cílem vždy bylo a stále je rozmnožit se a předat svou DNA. Protože jsme vysoce sociální bytosti, je náš reprodukční úspěch úzce spjat se společenským postavením: toužíme přitahovat partnery s vysokým statusem.

Tato touha výrazně ovlivňuje, jaké produkty si kupujeme, protože druh zboží, které volíme, vysílá ostatním signál o našem společenském postavení. Stejně jako zvířata předvádějí různé „exhibice“ nebo si zdobí svá obydlí, aby přilákala partnery, lidé ukazují svou vynalézavost a status tím, že si pořizují spotřební zboží s vysokou symbolickou hodnotou.

Technologie, které jsou sice užitečné, ale mají malou nebo dokonce negativní společenskou hodnotu, se proto jen zřídka stanou masovým produktem. Příkladem může být ochrana do kapsy – plastový návlek určený k ochraně kapsy košile před protékajícími plnicími pery. Ačkoli je tento vynález sám o sobě chytrý a praktický, brzy se začal spojovat s „nerdovstvím“, což vedlo k jeho nepopularitě. Sociální stigma spojené s vlastnictvím takového předmětu snižovalo společenské postavení jeho majitele, a tím i jeho šance najít si partnera. Není proto divu, že se ochrany do kapsy dnes častěji objevují jako součást halloweenských kostýmů „šprta“ než v běžné kanceláři.

Poučení z toho je zřejmé: prozíraví vývojáři se budou snažit, aby jejich produkty měly i společenskou hodnotu, protože pak mají mnohem větší šanci na úspěch u zákazníků. Neměnná povaha lidských tužeb nám navíc umožňuje činit rozumné předpovědi o budoucích technologiích: ty, které pomáhají zvyšovat společenský status, budou na trhu úspěšné, zatímco ty, které to nedokážou, pravděpodobně zaniknou.

Jak se technologie prosazují, obvykle se proměňují z vzácného luxusu v levné a všudypřítomné předměty denní potřeby. Skvělým historickým příkladem je papír, jedna z nejstarších technologií. Když byl papír poprvé vynalezen, byl kvůli své vzácnosti pečlivě střežen. Po vynálezu knihtisku se však knihy začaly rychle šířit a postupně se přesunuly z knihoven i do běžných domácností. Knihy se začaly vyrábět ve velkých nákladech a papír se nakonec stal univerzálním spotřebním materiálem, používaným mimo jiné na balení či tapety.

Moderním produktem, který zjevně prochází podobným vývojem jako papír, je počítačový čip. Ten se už proměnil z pečlivě střeženého technologického zázraku v prvních počítačích na jednorázovou součástku, kterou dnes najdeme třeba ve zpívajících narozeninových přáních. A jak budou počítačové čipy stále výkonnější a levnější na výrobu, tento trend se bude jen prohlubovat. Čipy se stanou skutečně všudypřítomnými.

V budoucnu se masové rozšíření počítačových čipů spojí s neutuchající poptávkou po „chytrých“ zařízeních, která aktivně reagují na své uživatele. Výsledkem bude svět, v němž nebude počítačová technologie jen ve vašem telefonu a osobním počítači, ale prakticky ve všem kolem vás.

Mohli bychom například „zpočítačovat“ stěny pomocí chytré tapety, která rozpozná vaši přítomnost v místnosti a automaticky upraví teplotu vzduchu na optimální hodnotu. Nebo si představte chytrou pračku, kterou spustíte prostým hlasovým příkazem.

Protože tato počítačová zařízení budou doslova všude, budeme potřebovat jednotné rozhraní, abychom s nimi mohli pohodlně komunikovat. Jednou z možností by mohla být počítačová kontaktní čočka, která vám umožní ovládat nastavení všech chytrých zařízení ve vašem okolí.