Falešná ekonomika

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč některé země prosperují, zatímco jiné selhávají? Je to dáno klimatem, přírodními zdroji a „národní mentalitou“ obyvatel? Nebo je hlavní příčina v rozhodnutích, která činí jejich vlády? Proč se Spojené státy a Argentina vydaly zcela odlišnými cestami, přestože na začátku měly podobné ekonomické podmínky?

Následující kapitoly se zaměří na tyto otázky a představí vám ekonomické dějiny několika klíčových zemí světa. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• co jsou „parazitická“ města,
• proč se v Peru pěstuje tolik chřestu,
• a jak může ropa učinit společnost mimořádně nestabilní.

Přemýšleli jste někdy o tom, proč jsou Spojené státy hospodářským obrem, zatímco země jako Argentina neustále zápasí s problémy? Nejde o náhodu.

Ve skutečnosti vstupovaly Argentina a Spojené státy do novodobých dějin za velmi podobných podmínek. Spojené státy se oficiálně staly nezávislým státem v roce 1789, kdy vstoupila v platnost jejich ústava. Argentina, silně inspirovaná americkou revolucí, vyhlásila nezávislost v roce 1816, kdy povstalci převzali kontrolu nad vládou.

Na počátku měly obě země srovnatelné ekonomické vyhlídky: bohatý zemědělský potenciál a dostatek úrodné půdy. Jejich cesty se však rozešly ve chvíli, kdy se rozhodovaly, jak s půdou naložit.

Spojené státy se rozhodly rozdělit půdu mezi schopné jednotlivce a rodiny. Z Evropy přicházeli zdatní farmáři, kteří využili příležitosti, osidlovali západní území a rozvíjeli zemědělství.

Argentina naopak rozdělila velkou část půdy mezi úzkou skupinu bohatých a vlivných vlastníků. Tím sama omezila svůj zemědělský potenciál: tato politika nedokázala přilákat dostatek kvalifikovaných pracovníků a farmářů, kteří by půdu skutečně rozvíjeli.

Rozdíly se dále prohloubily ve 20. století s nástupem industrializace. Zatímco Spojené státy přijaly průmyslovou výrobu a otevřely se zahraničnímu obchodu, Argentina se snažila stát soběstačnou a před vnějším světem se spíše uzavírala. Odmítala zahraniční investory i rizika spojená s globalizací a dávala přednost ochraně státních monopolů.

Zatímco americká ekonomika ve 20. století vzkvétala, Argentina postupně dusila vlastní průmysl: bránila dovozu a silně zdaňovala vývoz. V roce 2001 pak v důsledku dlouhodobě chybných rozhodnutí a snahy o izolovanou soběstačnost zažila jeden z největších státních bankrotů v dějinách.

Možná jste si všimli, že velká města často dobře odrážejí ekonomický úspěch či neúspěch celé země. Je to proto, že složitý proces rozvoje a urbanizace hraje v hospodářské prosperitě klíčovou roli.

Státy s nestabilními vládami mívají často přelidněná hlavní města, která jejich problémy zrcadlí. Už v době římské říše byl Řím městem, které současně symbolizovalo bohatství a růst i politickou nestabilitu. Byl nejen centrem obchodu a řemesel, ale také místem, kde žily masy obyvatel závislých na státních dávkách, práci a sociální podpoře. Aby bylo možné takové město uživit, byly okolní oblasti silně zdaněny a trpěly neustálými válkami.

Dnes podobnou roli hrají přelidněná města jako Buenos Aires nebo Mexico City, která odrážejí nedostatek příležitostí v ostatních částech země. V Buenos Aires žije přibližně 35 procent veškerého obyvatelstva Argentiny. To ukazuje, jak neúspěšná zemědělská politika lidem mimo hlavní město téměř neumožnila prosperovat jinak než odchodem do města za prací.

Podobnou situaci vidíme i v mnoha afrických městech. Rychlá urbanizace často probíhá na úkor venkova. Rozvoj hlavního města Zambie, Lusaky, byl financován vysokým zdaněním venkovských oblastí. Mnoho farmářů tak zkrachovalo a bylo nuceno přestěhovat se do města, kde skončili ve slumech – v provizorních chatrčích na okraji společnosti.

Úspěšné město naopak přispívá k rozmanité národní ekonomice více než jedním způsobem. Města jako Madrid nebo Chicago prosperovala a zůstala relativně zdravá, protože jejich rozvoj nestál na jediném odvětví či technologii. To ostře kontrastuje například s Detroitem, který se příliš spoléhal na automobilový průmysl a po jeho úpadku se ocitl v hluboké ekonomické krizi.