Faktor Eureka

Byli jste někdy ve sprše, zpívali si pro sebe a najednou vás – zdánlivě z ničeho nic – zasáhla inspirace? Ten problém v práci, se kterým jste si dlouho lámali hlavu, byl najednou vyřešen. Taková situace je ve skutečnosti poměrně běžná. Většina z nás zažije v určitém okamžiku náhlé záblesky kreativity, takzvané eureka momenty. Tyto okamžiky inspirace mohou vést k průlomovým řešením dlouhodobých problémů, a proto má smysl je cíleně podporovat.

Následující úryvky vám ukážou, jak vytvořit prostředí, ve kterém mohou eureka momenty vznikat. V tomto shrnutí zjistíte, proč byl ve starověku nejlepším způsobem měření zlata hodit ho do vany, proč je sprcha tak častým místem inspirace a proč vám šok silných emocí může pomoci být kreativnější.

Přibližně před 2 300 lety se král Hierón II. ze Syrakus ocitl v nepříjemné situaci. Chtěl zjistit, zda je jeho koruna z čistého zlata, ale nevěděl, jak to ověřit, aniž by ji roztavil a tím zničil. S prosbou o pomoc se obrátil na Archiméda.

Zpočátku byl slavný matematik a filozof v koncích. Později si však při koupeli všiml, že voda kolem něj stoupá. A tehdy ho napadlo: co kdyby do vany hodil kus zlata, změřil, o kolik se zvedne hladina, a pak do vody ponořil korunu? Pokud by voda stoupla o stejné množství, znamenalo by to, že je koruna z čistého zlata.

Jakmile ho tato myšlenka napadla, vyskočil z vany a křičel „Eureka!“, což v řečtině znamená „Našel jsem!“. Tento příběh symbolicky označuje zrod toho, čemu dnes říkáme aha moment – okamžik náhlého prozření.

Aha moment může být vyústěním let pozorování a zkušeností, ale je jedinečný tím, že se naše dosavadní zkušenosti náhle propojí a vytvoří nový vhled. Dějiny jsou plné takových okamžiků – stačí si vzpomenout na osudové jablko, které spadlo na hlavu Isaaca Newtona.

Naše vhlety se opravdu často zdají, jako by se vynořily z ničeho nic, všechny však mají jednu společnou vlastnost: přinášejí alternativní pohled. Když se snažíte vyřešit problém, často selháváte proto, že ho vidíte jen jedním způsobem. Aha moment přináší radikální změnu v tom, jak k problému přistupujete.

Přesně to se stalo Archimédovi. Před jeho objevem byli lidé ve starověkém Řecku přesvědčeni, že chcete-li zjistit složení nějakého předmětu, musíte ho zničit. Po jeho vhledu se zrodil nový přístup, který umožnil předmět ponechat neporušený.

Jistě jste i vy zažili své vlastní eureka momenty. Proč jsou ale tak důležité?

Pravděpodobně jste někdy viděli nějaký vynález a pomysleli si: „Tohle bych přece dokázal vymyslet taky!“ Jenže jste ho nevymysleli. Skvělé nápady se zpětně často nezdají nijak zvlášť působivé nebo originální, přesto jsou zásadní – představují totiž skutečný průlom.

Vždy se najdou lidé, kteří se nějakému nápadu posmívají a tvrdí, že je přece úplně samozřejmý. Jenže nápad je samozřejmý až ve chvíli, kdy vám ho někdo ukáže.

Uvažujme příběh Kryštofa Kolumba. Poté, co objevil Ameriku, někteří španělští šlechtici prohlásili, že o nic velkého nešlo. Z jejich pohledu by přece kdokoli s flotilou mohl vyplout na západ a také doplout na Hispaniolu.

Kolumbus na to zareagoval tak, že přinesl několik vařených vajec, položil je před šlechtice a zeptal se, zda dokážou postavit vejce na špičku. Všichni to zkusili a nikomu se to nepodařilo. Kolumbus pak vzal jedno vejce, ťukl jím o stůl, lehce narušil jeho spodní část a postavil ho na zploštělý konec. Pak se zeptal: pokud bylo řešení tak zřejmé, proč na něj nepřišli sami?

Jak vidíme z této anekdoty, vhled spočívá v překročení domnělých hranic. Když hledáme řešení, často se necháváme svazovat pravidly, která nás omezují – přestože tato pravidla existují jen v naší hlavě. Tento jev se nazývá funkční fixace a představuje silnou překážku v našem myšlení. Vhled je klíčem, který tuto mentální schránku odemyká.

Dobrým způsobem, jak si vhledové myšlení procvičit, je následující hra s papírem a tužkou: spojte devět teček uspořádaných ve třech řadách po třech pomocí pouhých čtyř přímek, aniž byste zvedli tužku z papíru. Většina lidí, kteří to zkusí, selže a tvrdí, že to není možné. Jakmile však prodloužíte čáry za okraj teček – což je zcela přípustné – řešení se stane zřejmým.

To je typický příklad vhledu, který vám umožní překročit to, co považujete za možné, a najít nové řešení.