Elegie pro vidláky

Americký sen se obvykle vypráví jako příběh o vymanění se z chudoby, úniku z nevýhodného dětství a cestě za hvězdami. Kdo ho dosáhne, dokazuje, že je možné cokoli – i když jsou šance proti němu. V tomto shrnutí je klasický příběh amerického snu podán z pohledu bývalého kluka z dělnického maloměsta, z něhož se stal úspěšný podnikatel.

J. D. Vance vyrostl v rodině, kde byly na denním pořádku hádky, nedostatek peněz a neustálé střídání „otců“, přesto se mu podařilo prosadit – nejprve u námořní pěchoty a později v přední investiční firmě v Silicon Valley.

Dozvíte se, odkud se vzalo označení „vidláci“, co stálo za úpadkem jeho rodného města a jak tři jednoduchá pravidla a milující babička pomohly problémovému chlapci vymanit se z jeho trápení.

J. D. Vance se narodil jako „hillbilly“ – vidlák. Vyrůstal v chudobě v ocelářském městě v Ohiu, které přišlo jak o pracovní místa, tak o naději. Proto se ztotožňuje s miliony bělochů z dělnické třídy skotsko‑irského původu – s lidmi, kteří jen zřídka mají vysokoškolské vzdělání a pro něž je chudoba téměř rodinnou tradicí.

Abychom tomuto dědictví porozuměli, musíme se vrátit k životům jeho prarodičů. I oni byli „hillbillies“ a jejich zkušenosti byly pro tuto skupinu typické. S láskou jim říkal Mamaw a Papaw. Narodili se kolem roku 1930 v Jacksonu v Kentucky. Byli to „lidé z hor“, obyvatelé Apalačských hor – často označovaní právě jako hillbillies, někdy s pohrdavým podtónem.

Za prací opustili Kentucky a zamířili do Middletownu v Ohiu, kde Papaw získal místo v Armcu, významné ocelářské společnosti. A nebyl sám. V 50. letech Armco agresivně nabíralo pracovníky z Kentucky, takže města a obce v Ohiu zaplavily rodiny, jako byli Vanceovi prarodiče. Díky tovární práci se pár pohodlně usadil ve střední třídě.

Dnes je ale situace pro hillbillies úplně jiná. Města jako Jackson v Kentucky zdevastovala chudoba. V mnoha případech se „lidé z hor“ stali prakticky synonymem pro „chudé lidi“. Téměř třetina obyvatel Jacksonu žije pod hranicí chudoby, včetně poloviny dětí. Veřejné školy jsou v tak špatném stavu, že nad nimi převzal kontrolu stát, přesto místní rodiče nemají jinou možnost než posílat své děti na střední školy, z nichž na vysokou odchází jen minimum studentů.

Obyvatelé Jacksonu jsou navíc obecně ve špatném fyzickém stavu. Dokument ABC News z roku 2009 o Apalačské Americe ukázal, že malé děti trpí bolestivými zubními problémy, často způsobenými nadměrnou konzumací slazených nápojů.

Jackson je sice typickým příkladem apalačské chudoby, podobná situace však panuje v mnoha městech a obcích napříč celým regionem, které vyčerpalo přesouvání pracovních míst do zahraničí. V následujících kapitolách uvidíte, jak tento průmyslový posun zasáhl osobní životy hillbillies, pro něž jsou Apalače domovem.

Strýc J. D. Vance popisuje dětství, které sdílel s Bev, J. D.ovou matkou, jako šťastný život střední třídy. Z vnějšího pohledu je ale jeho růžový popis hodně vzdálený realitě. Rodina byla ve skutečnosti neustále na pokraji zhroucení.

Bev se narodila v roce 1961 a v polovině 60. let se Papawovo pití zcela vymklo kontrole. Na Štědrý večer se vrátil domů opilý a dožadoval se čerstvě uvařené večeře. Když žádná nebyla, popadl rodinný vánoční stromek a vyhodil ho před dům. Při jedné z dalších obzvlášť násilných opileckých nocí mu Mamaw řekla, že jestli se ještě někdy vrátí domů opilý, zabije ho. A nemyslela to jako vtip.

O týden později, když Papaw usnul opilý, vzala v garáži kanystr s benzínem, polila ho a zapálila. Neuvěřitelně přežil jen s lehčími popáleninami, ale jejich manželství bylo, mírně řečeno, velmi problematické – a J. D.ova matka měla těžké dětství.

Vance se narodil v roce 1984 a vyrůstal v chudé čtvrti Middletownu v Ohiu. Když mu během jednoho týdne v sousedství ukradli dva bicykly, bylo mu jasné, že se oblast od dob, kdy byla jeho matka dítě, výrazně zhoršila.

Mezitím ocelářská společnost Armco, která byla kdysi ekonomickou oporou jeho prarodičů, rychle upadala. Americká výrobní pracovní místa se přesouvala do Asie a Armco je následovalo. Město se propadlo do chudoby. Bílí dělníci, kteří Middletown považovali za domov, neměli kam odejít a klesající hodnota jejich domů je uvěznila v čím dál chudších čtvrtích.

Middletown se s ekonomickými problémy potýká dodnes. Místních podniků, kterým se daří, je jen pár, mnoho jich zavřelo úplně. Hlavní ulice, která bývala zdrojem městské hrdosti, je dnes především místem, kde se scházejí lidé závislí na drogách.