Ekonomie: uživatelská příručka

Prospali jste na vysoké škole hodinu ekonomie? Pravděpodobně nejste sami. Ekonomie ale není jen nudné počítání – hraje zásadní a velmi osobní roli v našem každodenním životě. Od oblečení, které máte na sobě, až po obrazovku, na níž čtete tento text – doslova vše, s čím přicházíme do styku, je výsledkem řady ekonomických transakcí, které nakonec vyústí v produkt ve vašich rukou.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak ekonomie formuje naše životy a jak se sama proměňovala v průběhu posledních několika století. Podrobnější pohled na dějiny ekonomie vám pomůže lépe pochopit, jak byla naše společnost utvářena jejími zákony a praktikami. Získáte také rychlokurz v konkrétních mechanismech, které ovlivňují ekonomické chování, a znalosti potřebné k posouzení ekonomického zdraví země.

V následujících kapitolách mimo jiné zjistíte:

• proč bychom se neměli příliš znepokojovat tím, že sumo zápasníci podvádějí, a proč to dělají,
• proč letadlo vyrobené z čistého zlata nemusí mít ve skutečnosti velkou hodnotu,
• a jak může menší útrata v supermarketu znamenat výpověď pro pokladní.

Pokud jste někdy četli knihu Freakonomics (což udělaly miliony lidí), viděli jste, jak lze ekonomii aplikovat na situace, které na první pohled s „ekonomikou“ vůbec nesouvisejí. Autoři se například snaží pomocí ekonomické teorie racionální volby vysvětlit, proč by sumo zápasníci mohli podvádět. Tato teorie předpokládá, že každý člověk svá rozhodnutí promýšlí tak, aby dosáhl co nejlepšího možného výsledku.

Proč by tedy sumo zápasník podváděl? Představte si dva zápasníky, kteří proti sobě nastoupí v ringu. Náhodou jsou to nejlepší přátelé. Jeden z nich už má jistou kvalifikaci na další turnaj, druhý ještě ne. Pro toho prvního je pak racionální, aby záměrně prohrál a zvýšil tak šanci, že jeho přítel postoupí také.

To je jen jeden příklad. Ve skutečnosti byly ekonomické teorie použity k popisu celé řady jevů. A i když je to zajímavé, neměli bychom zapomínat na nejdůležitější oblast, kde se ekonomie uplatňuje: na samotnou ekonomiku.

Mezi klíčové prvky ekonomie patří způsob, jakým peníze umožňují fungování ekonomických systémů. V zásadě představují peníze vyjádření toho, co vám společnost „dluží“, obvykle jako výsledek vaší práce.

Někdy se však peníze přerozdělují bez přímé protihodnoty – prostřednictvím tzv. transferů. V sociálních systémech se peníze typicky převádějí od těch, kteří je mají, k těm, kteří je nemají, aby se pokryly základní potřeby, jako je bydlení nebo jídlo.

Peníze lze použít ke spotřebě zboží a služeb, které produkují organizace se specifickou kombinací práce (pracovní síla) a kapitálu (stroje a nástroje potřebné k výrobě). Váš mobilní telefon například vznikl právě díky této kombinaci: jeho procesory navrhli lidé (práce) a vyrobily je stroje (kapitál).

Právě tyto typy vztahů – mnohem více než dilema sumo zápasníka – stojí v samotném jádru ekonomické teorie.

Výhody a nevýhody kapitalismu jsou dnes velmi diskutovaným tématem. V posledních letech se vede doslova ideologická válka, v níž se střídají výroky jako „Kapitalismus je v krizi“ a „Kapitalismus vytváří pracovní místa“.

Co ale vlastně kapitalismus je? Jednu z nejvlivnějších raných definic nabídl skotský ekonom Adam Smith ve svém zásadním díle Výzkum o povaze a příčinách bohatství národů z 18. století. Podle Smitha je kapitalismus systémem „přirozené svobody“, v němž je centrálním cílem politických a ekonomických struktur akumulace zisku.

Jedním z klíčových Smithových postřehů byla vazba mezi rostoucí produktivitou a dělbou práce. Aby to ilustroval, zkoumal výrobu špendlíků. Všiml si, že když je pracovníkovi přidělen omezený, ale jasně vymezený úkol v rámci výrobního procesu – například pouze kování drátu nebo pouze výroba hlaviček – jeho specializace mu umožňuje pracovat mnohem produktivněji, než kdyby se snažil vyrobit celý špendlík od začátku do konce sám.

Takové postřehy řadí Smithovu knihu mezi průkopnické popisy kapitalistické ekonomiky, jejíž vliv pociťujeme dodnes.

Od 18. století se však mnoho změnilo. Ekonomičtí aktéři i instituce se výrazně liší od těch ve Smithově době. Tehdy podniky vlastnili jednotlivci, kteří se skutečně podíleli na výrobním procesu – například vesnický kovář nebo řezník. Dnes vlastní řadu firem velké množství akcionářů, kteří jsou od každodenního řízení svých podniků téměř zcela odtrženi.

Změnily se i trhy. V Smithově době byla většina trhů regionální, maximálně celonárodní. Tomu odpovídala i velikost většiny firem. Dnes globalizace proměnila trhy v mezinárodní a umožnila vznik obrovských nadnárodních korporací.