Dům Rothschildů

Co pro vás znamená jméno Rothschild? Mnozí lidé si je spojí s bohatou židovskou rodinou nebo s prosperující investiční bankou, většina však pravděpodobně netuší, že Rothschildové vlastnili v devatenáctém století vůbec největší banku na světě.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak mezinárodní partnerství rodiny Rothschildů zajistilo její mimořádný finanční úspěch a jak její blízkost k politické elitě Evropy i židovský původ vedly ke vzniku celé řady rodinných mýtů. Postupným odhalováním mnoha vrstev příběhu Rothschildů lépe porozumíte historické realitě některých jejich nejzáhadnějších postav i dějinám jedné z nejúspěšnějších firem v historii kapitalismu.

Zároveň zjistíte, jak starožitnosti zaplavily kancelář Mayera Rothschilda pytli peněz, jak se úplatkářství stalo důležitou součástí rodinného podnikání a jaké iniciativy Rothschildové podnikli na podporu židovské emancipace.

Rodina Rothschildů patřila k nejbohatším a nejvlivnějším rodům devatenáctého století. Jak se však do tak výsadního postavení dostala? Všechno začalo u Mayera Amschela Rothschilda (1744–1812), otce slavných bratrů Rothschildů.

Jako Žid to však Mayer Amschel ve Frankfurtu na počátku své kariéry neměl vůbec snadné. V osmnáctém století čelili Židé ve Frankfurtu trvalé, systematické diskriminaci a intenzivnímu antisemitismu. Prakticky každý aspekt života frankfurtských Židů byl tímto antisemitismem poznamenán.

Židé byli omezeni na ghetto – jednu úzkou ulici zvanou Judengasse (Židovská ulička) s bránami na obou koncích. Bylo jim zakázáno žít mimo Judengasse a také přenocovat kdekoli jinde. Nesměli vstupovat na významná veřejná shromaždiště, jako byly parky, hostince, kavárny či městské promenády. Většinu života tak frankfurtští Židé trávili za vysokými zdmi a branami Judengasse.

Přesto se Mayeru Amschelovi Rothschildovi uprostřed frankfurtského antisemitismu podařilo vybudovat úspěšný bankovní podnik. Na rozdíl od většiny německých měst osmnáctého století byl Frankfurt významným obchodním centrem, a tedy i přirozeným prostředím pro rozvoj bankovnictví.

Mayer Amschelova cesta do světa financí začala poté, co se ve Frankfurtu prosadil jako přední obchodník s antikvitami. Z kapitálu, který nashromáždil obchodováním s těmito předměty, začal poskytovat úvěry své rostoucí síti dodavatelů a zákazníků a postupně se pevně usadil ve světě bankovnictví. Kolem roku 1800 už patřil k nejbohatším Židům ve Frankfurtu, a to především díky svému bankovnímu podnikání.

Jeho podnik generoval tolik hotovosti, že se v kanceláři Rothschildů často povalovaly pytle s penězi, plnily skříně a hromadily se na podlaze.

Mezi mnoha klienty Mayera Amschela Rothschilda byl nejdůležitější William IX., dědičný princ, lankrabě a kurfiřt někdejšího německého státu Hesensko-Kassel. Podle jednoho z rozšířených mýtů o Rothschildech byla právě tato vazba na Williama IX. skutečným základem rodinného bohatství.

Když Napoleon oznámil svůj záměr ukončit vládu rodu Hesensko-Kassel, William neměl na vybranou a musel uprchnout. Podle legendy se v této kritické chvíli obrátil na Rothschilda a ve spěchu mu svěřil celé své jmění. Ve skutečnosti však Rothschild Williamovi poskytl pouze jednu službu, která se ale ukázala jako klíčová pro budoucí úspěch rodiny: správu Williamových investic v Anglii.

Tyto investice byly jedním z důvodů, proč Nathan Rothschild, třetí syn Mayera Amschela, dokázal v zahraničí – konkrétně v Anglii – vybudovat úspěšný bankovní dům. Mayer Amschel poslal Nathana do Anglie kolem roku 1800. Stejně jako jeho otec i Nathan postupně přešel z obchodování s textilem k bankovnictví. Zpočátku pouze přebíral zakázky z Frankfurtu, ale postupně začal činit vlastní rozhodnutí a uzavírat samostatné obchodní dohody.

Správa Williamových investic v Anglii mu pomohla přejít z pozice obchodníka k postavení londýnského bankéře. Když se Nathan v Londýně pevně usadil, frankfurtská banka rodiny po Mayerově smrti fakticky přešla z rukou Mayera Amschela na jeho pět synů.

Mayer Amschel onemocněl 16. září 1812 a o tři dny později zemřel. Ve své závěti požadoval, aby jeho synové v bankovním podnikání zachovali přísnou jednotu. Jen málokdy bývá poslední vůle otce naplněna s takovou svědomitostí – a zároveň s takovým ziskem. Jak uvidíte v následujících kapitolách, Mayerovo poslední přání – udržet bratrskou jednotu – mělo na rodinu Rothschildů trvalý dopad.