Držte se toho

Každý rok je to stejné – chcete se dostat do formy, začít se zdravěji stravovat, přestat kouřit nebo konečně dokončit ten projekt, o kterém už věčně mluvíte. A můžete si gratulovat, pokud se vám podaří vydržet aspoň do konce února, než se všechno rozpadne.

Je čas rozhodnout se, že tentokrát to tak nenecháte. Všichni máme určité zvyky a tendence, které jdou proti našim nejlepším úmyslům. Dobrou zprávou je, že v posledních letech jsme udělali značný pokrok v porozumění tomu, jak funguje naše mysl – a jak ji můžeme „přechytračit“, abychom dělali to, co doopravdy chceme.

Tyto úryvky představují souhrn některých nejzajímavějších výzkumů o tom, jak začít s dobrými návyky, a také technik, které vám pomohou udržet se na cestě ke svým cílům. Pusťte se do toho, začněte si odškrtávat splněné úkoly a vytvářejte si předsevzetí, která skutečně vydrží.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• co vás o dosahování cílů může naučit program Weight Watchers,
• jaký je rozdíl mezi „neurohackem“ a „life hackem“,
• a jak může terapie PTSD pomoci přerušit špatný návyk.

Ať je váš cíl jakkoli velký, pamatujte na jedno: Řím také nepostavili za den.

První rada pro dosažení cílů zní: uvědomte si, že vaše mysl lépe reaguje na malé kroky než na obrovské skoky.

Ukažme si to na studii z roku 2012, která sledovala pokrok 126 obézních žen snažících se zhubnout. Výzkumníci zjistili, že ty, které se soustředily na krátkodobé cíle – například každý den dodržet nízkokalorickou stravu – měly výrazně vyšší pravděpodobnost, že skutečně zhubnou. A nejen to: ženy, které se zaměřily hlavně na dlouhodobý cíl, třeba zhubnout určité množství kilogramů do konce měsíce, ve skutečnosti naopak přibraly.

Krátkodobé cíle fungují proto, že využívají způsob, jakým pracuje náš mozek. Radost z odměny je spojená s dopaminem, který se uvolňuje už ve chvíli, kdy odměnu očekáváme. Už samotná představa, že si budeme moci odškrtnout splněný úkol, je pro mozek odměnou.

Proto je příjemnější a motivující stanovovat si malé, časté denní cíle a pravidelně zažívat pocit úspěchu, než se upínat k jednomu vzdálenému cíli v budoucnosti.

Když si tedy stanovujete nový cíl, zkuste si svou velkou ambici rozdělit do tří úrovní: kroky, cíle a sny.

• Kroky jsou drobné úkoly, které lze splnit zhruba do dvou dnů. Pokud je vaším cílem naučit se nový jazyk, může mezi takové kroky patřit přihlášení se do kurzu nebo zakoupení pracovního sešitu.
• Cíle zahrnují jak krátkodobé, tak dlouhodobé cíle. Krátkodobé cíle (zhruba na týden) by měly přispívat k dosažení dlouhodobých cílů (zhruba na měsíc).
• Sny jsou konečné, velké cíle, jejichž dosažení trvá tři měsíce a déle.

Pokud je například vaším snem napsat knihu, mohou kroky zahrnovat napsání jedné stránky denně, krátkodobým cílem může být 2 000 slov týdně a dlouhodobým cílem dokončení jedné kapitoly každý měsíc.

Jestliže prvním krokem k dosažení cíle je rozdělit si velký sen na zvládnutelné kroky, druhým krokem je najít si vnější oporu.

Další rada se proto týká budování pevného podpůrného systému. Skvělým způsobem, jak zvýšit své šance na úspěch, je obklopit se lidmi, kteří mají podobné cíle. Organizace jako Anonymní alkoholici, Weight Watchers nebo CrossFit jsou výbornými příklady toho, jaké výsledky může přinést, když lidé spojí síly a jdou za společným cílem.

Za tím vším stojí obrovský potenciál ke změně, který vzniká, když si lidé navzájem pomáhají. Existuje dokonce pojem pro specifický druh síly, který z takových organizací vychází – sociální magnet. Označuje magnetickou přitažlivost, kterou může mít komunita na jednotlivce: snižuje pravděpodobnost, že se „utrhnou“ a svůj cíl vzdají.

Komunity navíc obvykle nabízejí bezpečné prostředí, kde se lidé mohou postavit problémům, o nichž by jinak mluvili jen velmi neradi. A tato komunita nemusí být ani fyzická.

Autor například pomohl výzkumnému týmu vytvořit HOPE, online fórum pro muže ohrožené nákazou HIV. HOPE umožňovalo lidem připojit se anonymně, což jim dodávalo pocit bezpečí při sdílení zkušeností a zbavovalo je obav ze sociálního stigmatu, které homosexualitu stále často provází. Na HOPE působili také online mentoři, kteří členy povzbuzovali, aby otevřeně mluvili o svých obavách a výzvách, jimž čelí.

Statistiky ukázaly, že ti, kdo se k HOPE připojili, měli dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se nechají otestovat na HIV, než lidé mimo tuto komunitu. Dobře vypadala i čísla týkající se setrvání v programu: po 15 měsících bylo stále 82 procent členů v online komunitě aktivních.

HOPE a podobné komunity či podpůrné skupiny naplňují základní lidskou potřebu cítit se povzbuzeni, posíleni a přijímáni. Pokud se tedy cítíte bezradní, nebo jen potřebujete malý impuls správným směrem, je velmi pravděpodobné, že existuje komunita podobně smýšlejících lidí, kteří vám rádi nabídnou svou podporu.