Donald Trump proti Spojeným státům

Tyto úryvky vás provedou bouřlivou prezidentskou kampaní v USA v roce 2016 a prvními lety chaotické Trumpovy administrativy. Vašimi průvodci tímto drsným terénem jsou dvě klíčové postavy příběhu: ředitel FBI James Comey a právník Bílého domu Don McGahn. Uvidíte, jak údajně apolitický Comey přešel od zásahu do kampaně Hillary Clintonové k otevřeným střetům s prezidentem Trumpem. Zjistíte také, jak se McGahn velmi rychle stal klíčovým svědkem pro Muellerovo vyšetřování, když poskytl bezprecedentní množství informací o fungování Trumpovy administrativy.

Je to opravdu fascinující příběh – pojďme se do něj ponořit. V tomto shrnutí se dozvíte, jak nepříjemné může být pozvání na večeři od prezidenta, proč se McGahn cítil nucen spolupracovat s Muellerovým týmem a jak ministerstvo spravedlnosti omezilo rozsah Muellerova vyšetřování.

V mnoha ohledech byly prezidentské volby v USA v roce 2016 bezprecedentní. Žádný zvolený prezident dosud nevedl kampaň podobnou kampani Donalda Trumpa. U většiny kandidátů by absence jakýchkoli skutečných politických zkušeností, šest vyhlášených bankrotů a chlubení se na videu tím, jak osahává ženy, znamenaly politický konec. U Donalda Trumpa to ale neplatilo.

Trump nejenže ustál přešlapy, které by většinu kampaní zničily, ale navíc porazil kandidátku, kterou mnozí analytici považovali za nejkvalifikovanějšího člověka v politice. Existuje mnoho teorií, jak a proč se to stalo, ale nepochybně platí, že FBI sehrála v předvečer voleb neobvykle významnou roli.

Klíčové sdělení je: zásah FBI do voleb v roce 2016 měl kořeny v událostech, které se odehrály už o několik let dříve.

Vliv FBI na volby se soustředil především na pracovní e-maily Hillary Clintonové z doby, kdy působila jako ministryně zahraničí – konkrétně na e-maily související s útokem na americkou diplomatickou misi v Benghází v Libyi 11. září 2012. I tehdy probíhala prezidentská kampaň. Republikánský kandidát Mitt Romney incident rychle využil ve svůj prospěch, když vydal prohlášení kritizující Obamovu administrativu za údajnou měkkost vůči teroristům.

Do té doby se obecně respektovalo, že datum 11. září je tabu pro stranicky vyhrocené politické útoky. Mnozí republikáni, včetně vlivného senátora Johna McCaina, dali najevo nespokojenost s tím, že Romney tuto nepsanou normu porušil – zvlášť když tehdy ještě vůbec nebylo jasné, co se v Benghází skutečně stalo.

Autor se domnívá, že Romneyho agresivní postup po útoku v Benghází znamenal zlomový okamžik v americké politice. Uvolnil ruce těm, kdo zpochybňovali Obamovo vlastenectví a podezírali ho z přílišné vstřícnosti k teroristům. To platilo zejména pro členy Tea Party a další pravicové politiky, kteří nakonec v roce 2014 přiměli republikány k zahájení kongresního vyšetřování Benghází.

Právě v rámci tohoto vyšetřování byly podrobněji zkoumány e-maily Hillary Clintonové – a tehdy se zjistilo, že používala soukromou e-mailovou adresu. V té době tomuto detailu vyšetřovatelé nepřikládali zásadní význam. Nešlo ale o věc, která by jen tak zmizela z dohledu.

V březnu 2015 se objevily zprávy, že Hillary Clintonová nepoužívala soukromý e‑mailový účet jen občas, ale že na něm vyřizovala většinu své pracovní korespondence. Jakmile se to dostalo na veřejnost, znovu to oživilo republikánské snahy zaútočit na Clintonovou.

Pod tlakem republikánských senátorů byla záležitost v červenci 2015 předána FBI a dostala krycí název Midyear Exam.

Klíčové sdělení je: navzdory své snaze působit apoliticky se ředitel FBI cítil nucen veřejně promluvit.

Od chvíle, kdy se v roce 2013 stal ředitelem FBI, byl James Comey na vrcholu kariéry. Na rozdíl od svého předchůdce Roberta S. Muellera III. byl charismatičtější, rád se setkával a mluvil se svými agenty a nebál se svolat tiskovou konferenci, aby uzavřel kontroverzní téma.

Comey byl odhodlaný držet FBI mimo politiku. Koneckonců právě tak měla FBI fungovat. Dokonce se rozhodl přestat chodit k volbám, aby si zachoval odstup.

Když byl Comey informován o vyšetřování Clintonové, nijak ho to nenadchlo. Ať by výsledek dopadl jakkoli, věděl, že jedna či druhá strana využije vyšetřování jako politickou munici. Situaci navíc komplikovalo, že v době, kdy mělo být vyšetřování uzavřeno, už naplno běžela vyhrocená prezidentská kampaň mezi Clintonovou a Trumpem.

Standardní postup by byl prostý: uzavřít případ, stručně oznámit závěr a tím věc ukončit. FBI obvykle nemá povinnost své závěry veřejně rozvádět – a už vůbec ne na tiskové konferenci. Comey ale věřil, že v tomto případě by běžný postup nestačil. Obával se, že pokud FBI nic podrobněji nevysvětlí, otevře tím Kongresu prostor k vyžádání slyšení, na němž by stejně musela vše do detailu objasňovat.

Comey si řekl: „Nedělejme to složitější. Vysvětleme, co jsme zjistili, a jednou provždy to uzavřeme.“

A tak 6. července 2015 uspořádal patnáctiminutovou tiskovou konferenci. Prvních třináct minut věnoval vysvětlování všech důvodů, proč FBI dospěla k závěru, že Clintonová a její spolupracovníci byli při nakládání s citlivými informacemi nedbalí. Na závěr pak oznámil konečné stanovisko – že „v tomto případě není na místě žádné trestní obvinění“.

V jistém smyslu tisková konference neuspokojila nikoho. Demokraté měli pocit, že Comey překročil své pravomoci a vytvořil nebezpečný precedens tím, že takto veřejně hodnotil chování osoby, proti níž nebylo vzneseno obvinění. Republikáni se naopak nahlas ptali, jaký je rozdíl mezi „extrémní nedbalostí“ a „hrubou nedbalostí“, která by už vedla k obžalobě.

Navzdory kritice z obou stran se ale po červenci zdálo, že z pohledu FBI je kauza e‑mailů Hillary Clintonové uzavřená. Skutečnost však byla úplně jiná.