Dále

Být učitelem není vždy snadné. Každý školní den může přinést nové výzvy – ať už jde o žáka, který se k vám chová neuctivě, rodiče, který nutně potřebuje mluvit právě ve chvíli, kdy se chystáte odejít, nebo kopírku, která se porouchá přesně tehdy, když ji nejvíc potřebujete.

Současné školství je bohužel tak stresující, že mnoho pedagogů odchází ze svého povolání kvůli syndromu vyhoření. Není ale důvod propadat beznaději – bouři lze přečkat a znovu objevit všechny důvody, proč jste se chtěli stát učitelem.

Myšlenky v této knize, vycházející ze zkušeností a poznatků učitelky a koučky Eleny Aguilar, ukazují, jak si budovat emoční odolnost a stát se lepším a spokojenějším učitelem. Najdete v nich řadu tipů a nástrojů, jak překonávat překážky a dělat promyšlenější rozhodnutí. Tato kniha je vaším průvodcem, jak v jednom z nejnáročnějších, ale zároveň nejodměňujících povolání na světě nejen přežít, ale i uspět.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jaké výhody má vděčnost,
• proč je péče o sebe v listopadu zásadní a
• jak můžete přesměrovat a lépe řídit své emoce.

Jako začínající učitelka byla Aguilarová přesvědčená, že je příliš zaneprázdněná na to, aby se zabývala vlastními emocemi. Kdykoli cítila smutek nebo hněv, potlačila je a jednoduše pokračovala dál. Dnes, jako zkušená pedagožka, už ví, že zkoumání a přijímání emocí je klíčovým krokem k budování odolnosti.

Zkuste si vybavit poslední situaci, kdy jste prožili silnou emoci. Jak byste ji popsali? Byla to myšlenka, prožitek, nebo jen náhlý impuls? Podle autorky je to všechno dohromady. Každá emoce, kterou zažíváme, je ve skutečnosti sledem událostí a reakcí, které dohromady tvoří šestičlenný cyklus.

Podívejme se, jak může takový emoční cyklus vypadat. Vždy začíná spouštěcí událostí – něčím, co se odehraje ve vašem vnějším světě. Jste‑li učitel, může to být například požární cvičení, které přeruší vaši hodinu.

Další fází je interpretace: v hlavě si událost vysvětlujete na základě svých předchozích zkušeností, přesvědčení a domněnek. Můžete si třeba říct, že požární cvičení je důkazem naprosté neúcty ředitele k vašemu času ve třídě.

Tato interpretace vede k fyzické reakci – už jen pomyšlení na ředitelovu neúctu spustí v těle vyplavování stresových hormonů a zrychlí se vám tep. Téměř okamžitě se objeví nutkání jednat – možná vám hlavou začnou běžet všechny rozhořčené věty, které byste mu napsali do e‑mailu.

Impuls je rychle následován činem – když vedete třídu ven, možná na ředitele vrhnete rozzuřený pohled. Po vyučování mu třeba opravdu pošlete rozhořčený e‑mail.

Nakonec přicházejí následky emoce – tedy to, jak daný prožitek ovlivní vaše další myšlenky a pocity. Váš hněv vůči řediteli může například vyústit ve fyzické vyčerpání a celkovou skleslost.

Porozumění tomuto cyklu vám umožní do něj vstoupit, změnit způsob, jakým emoci prožíváte, a dospět k lepšímu výsledku. Zasáhnout můžete v kterémkoli bodě.

Když si například všimnete, že si ředitelovo jednání vykládáte jako neúctu, můžete tuto negativní domněnku zachytit a zkusit si situaci vysvětlit jinak. Pokud cítíte, jak se vám zrychluje tep, můžete tuto tělesnou reakci vědomě zklidnit – třeba několika hlubokými nádechy a výdechy.

Pochopení vlastních emočních cyklů dalo Aguilarové v práci více energie a zlepšilo její schopnost zvládat mezilidské konflikty. Dnes už nikdy není „příliš zaneprázdněná“ na to, aby se svým emocím věnovala.

Jak daleko byste byli ochotni zajít, abyste udrželi kontakt s přáteli a rodinou? Ve své knize z roku 2017 „Město trnů“ autor Ben Rawlence popisuje skutečné životy uprchlíků žijících v rozlehlém táboře na severu Keni. Mnozí z nich, jak zjistil, vydrží i celý týden bez jídla, jen aby ušetřili peníze na telefonát domů.

Jejich oběť vypovídá o něčem zásadním: vztahy jsou pro lidský život naprostou nezbytností. Dokládá to i fakt, že učitelé méně často odcházejí ze škol, kde panuje silný pocit sounáležitosti a komunity.

Během své učitelské kariéry mohla Aguilarová zvýšit svůj roční plat zhruba o 10 000 dolarů prostým přestupem na školu v bohatší čtvrti. Tyto nabídky však opakovaně odmítala, protože se cítila být součástí silného společenství – její škola byla místem, kam patřila a kde byla přijímaná a milovaná. Tím, že dala přednost vztahům před penězi, posílila svou emoční odolnost.

Výzkumy ukazují, že odolní lidé mají stabilní podporu přátel a blízkých a aktivně vyhledávají důvěryhodné a soucitné vztahy. Ti, kdo postrádají sociální zázemí, se častěji cítí depresivní, izolovaní a jsou náchylnější k vyhoření.

Úzkost a vyhoření jsou mezi učiteli obzvlášť časté, a proto bylo Aguilarové rozhodnutí zůstat na své škole nejen projevem loajality, ale i moudrou volbou pro vlastní duševní zdraví.

Mohlo by se zdát, že školy a další vzdělávací instituce automaticky vytvářejí silný pocit komunity – učitelé jsou přece celý den obklopeni lidmi. Technicky vzato je to pravda, ale být obklopen žáky neznamená mít sociální kontakt, který učitelé potřebují, aby mohli profesně i lidsky vzkvétat.

Aby se předešlo pocitům osamělosti, je důležité trávit čas i s kolegy. S tímto vědomím můžete lépe plánovat, jak využijete volné chvíle v práci – a tím posilovat svou odolnost. Místo oběda o samotě u stolu zkuste jít na oběd s jiným učitelem nebo se připojit k dalším kolegům ve sborovně.