Co si za peníze nekoupíte

Stalo se vám někdy, že jste museli zůstávat v práci, kterou jste nesnášeli, jen proto, že jste potřebovali peníze? Pokud ne, můžete se považovat za šťastné. Pokud ano, měli jste někdy pocit, že je to nespravedlivé? Koneckonců, kdybyste byli bohatí, nemuseli byste tak trpět.

Představa, že si někdo může koupit vaši práci, i když ji považujete za odpornou, je ukázkovým příkladem tržního myšlení. Právě tento způsob uvažování stál za ekonomickým růstem posledních třiceti let, zároveň však začal pronikat i do dalších oblastí života – a tím vyvolává velmi znepokojivé morální otázky.

Představte si například, že vaše práce není jen nepříjemná, ale dokonce nebezpečná. V následujících kapitolách uvidíte, proč může tržní myšlení vést k morálně sporným praktikám, jako je placení drogově závislým ženám za sterilizaci. Dozvíte se také, proč byste si měli dvakrát rozmyslet, zda své děti odměňovat penězi za dobré známky. A nakonec zjistíte, kolik by vás stálo získat soukromé číslo mobilního telefonu vašeho lékaře, abyste měli nárok na „extra speciální“ zdravotní péči.

Více než třicet let měli hlavní proudoví ekonomové neochvějnou víru ve volný trh. Od finanční krize v roce 2008 se však vedou debaty, které tuto víru zpochybňují. Příliš se přitom soustředí na to, jak tržní myšlení – charakterizované například deregulací trhů a tendencí zacházet se vším jako s kupovatelnou komoditou – ovlivnilo ekonomiku.

Za posledních třicet let ale tržní myšlení proniklo i do dalších oblastí společnosti. Ve skutečnosti zasáhlo náš život mnohem hlouběji, než si většina lidí uvědomuje. Mělo obrovský dopad prakticky na každou sféru – na školství, zdravotnictví i bezpečnost.

Ve Spojených státech si například můžete zaplatit za bližší, osobnější vztah se svým lékařem. Za částku začínající na 1 500 dolarech ročně získáte jeho soukromé telefonní číslo. Další příklad: v USA i ve Spojeném království tvoří veřejně zaměstnaní policisté menšinu v oblasti poskytování bezpečnosti, protože většinu bezpečnostních služeb zajišťují soukromé agentury; soukromé firmy dnes například provozují i řadu věznic.

V Dallasu v Texasu zase dostávají školní děti finanční odměnu za čtení – dva dolary za každou přečtenou knihu.

Tento rozmach tržního myšlení souvisí s tím, že od 80. let, a zejména po skončení studené války, se volné trhy ukázaly jako mimořádně efektivní mechanismus pro vytváření bohatství. Když byly například deregulovány akciové trhy, ceny akcií – zejména v 80. letech – vystřelily vzhůru. A jak se stále více zemí otevíralo a liberalizovalo, globální ekonomika vzkvétala: celkový hrubý světový produkt se více než ztrojnásobil.

Právě díky této prokázané užitečnosti lidé volné trhy často přijímají bez většího přemýšlení – aniž by si všimli, že tržní logika se mezitím rozšířila do stále více oblastí našich životů. To nás nutí čelit základní otázce: v jaké společnosti vlastně chceme žít?

Jak jsme viděli, tržní myšlení se v naší společnosti stalo velmi rozšířeným. Proč by nás to mělo znepokojovat? V zásadě ze tří důvodů: kvůli sociální spravedlnosti, kvůli narušování našich hodnot a kvůli tomu, že podporuje nevhodné postoje.

V této části se zaměříme na první z těchto důvodů – na sociální spravedlnost.

Prvním důsledkem rozšířeného tržního myšlení pro sociální spravedlnost je to, že vede k větší nerovnosti: čím více věcí je na prodej, tím více si ti, kdo mají peníze, mohou koupit, co chtějí – a tím se jejich výhoda oproti méně majetným ještě zvětšuje. Nerovnost tak dále roste.

Dnes je například možné za příplatek přeskočit frontu na letištní bezpečnostní kontrolu nebo ve zábavních parcích. A jak si jistě vzpomínáte, možnost zavolat lékaři ve dne v noci je také dostupná těm, kteří si ji mohou zaplatit.

V prostředí, kde je téměř vše na prodej, mohou být chudí lidé nuceni přistupovat i na ponižující dohody, jen aby získali peníze na základní životní potřeby. Mohou například „pronajmout“ své čelo jako reklamní plochu pro firmy – jde o výměnu, s níž by většina lidí nesouhlasila, ale která dnes není nijak výjimečná. A i když člověk formálně souhlasí dobrovolně, jeho situace – chudoba – ho ve skutečnosti může do takového rozhodnutí tlačit.

Pokud by vliv tržního myšlení dále sílil, mohli bychom se dočkat i toho, že lidé budou dražit svá čela pro trvalé tetované reklamy, nebo – ještě hůře – prodávat své ledviny bohatým, kteří je potřebují.

Obecně platí, že kořenovým problémem, který za těmito trendy stojí a který je třeba řešit, je současné nerovnoměrné rozdělení příjmů a bohatství.