Co mi pošeptal malý ptáček

Když Biz Stone a Evan Williams přišli s nápadem, z něhož se nakonec stal Twitter, nikdo si nedokázal představit, jak obrovský úspěch z něj jednou bude – ani oni sami. Kdo by si tehdy pomyslel, že jednou budou mít všichni členové Kongresu – nemluvě o prezidentovi Spojených států – svůj vlastní účet na Twitteru? A kdo by čekal, že se Twitter stane klíčovým nástrojem při urychlení revoluce v Egyptě?

Ve své knize Things a Little Bird Told Me se spoluzakladatel Twitteru Biz Stone zabývá otázkou: jak se z Twitteru stal fenomén, jakým je dnes? Stone vypráví řadu zábavných historek ze své kariéry a sdílí mnoho zásadních poznatků a lekcí, které si odnesl z období vzniku a růstu Twitteru.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné, jak uvolnit svou kreativitu tím, že si nastavíte omezení, jak vám představování naprosto nejhoršího scénáře může zvýšit šance na úspěch, že „hashtagy“, „retweety“ a dokonce i samotné slovo „tweet“ vymysleli uživatelé Twitteru, jak Twitter pomohl jednomu děkanovi vysoké školy dostat svého studenta z egyptského vězení a také jak zakladatelé Twitteru přiměli Marka Zuckerberga, aby nabídl koupi firmy za 500 milionů dolarů – a proč tuto nabídku odmítli.

Vzpomínáte si na školní léta, kdy před vámi ležel prázdný list papíru a tužka a vy jste měli tolik možností, že jste vůbec nevěděli, kde začít? Teprve když učitel zadal konkrétní úkol, například „nakreslete duhu“ nebo „napište krátký příběh“, začaly se vám v hlavě rojit nápady.

Ačkoli to může znít proti intuici, právě taková omezení často fungují jako odrazový můstek pro kreativitu. Proč? Kdykoli je úkol, který se snažíme splnit, nějak omezený, musíme opustit svůj obvyklý postup. Abychom našli řešení, jsme donuceni být kreativní.

S omezeními se musí vyrovnávat každý – i lidé, kteří patří ve svém oboru k nejúspěšnějším. Vezměme si například režiséra Stevena Spielberga, který původně plánoval použít pro svůj hit Čelisti animatronického žraloka. Narazil však na finanční omezení: žralok byl příliš drahý. Právě to ho donutilo hledat jiné řešení. Jaké? Vyhnul se přímému zobrazení žraloka a začal natáčet z jeho pohledu.

Výsledek? Čelisti se nakonec ukázaly jako mnohem děsivější, než by byly s animatronickým žralokem, a film se stal megahitem. Efekt byl tak působivý, že se tato „žraločí“ kamera stala velmi populární technikou v hororových filmech.

Princip, že omezení podporují kreativitu, lze aplikovat i na produkty, jako je Twitter, a na jejich uživatele. Uživatelé Twitteru jsou omezeni na 140 znaků v jednom tweetu, což je nutí hledat způsoby, jak své myšlenky vyjádřit co nejstručněji. Dokonce se považuje za cennou dovednost umět vytvořit tweet, který má přesně 140 znaků – v komunitě Twitteru známý jako „twoosh“. Právě tato výzva podněcuje kreativitu uživatelů.

V roce 2008, když zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg projevil zájem koupit Twitter, řekli mu jeho zakladatelé Evan Williams a Biz Stone v žertu, že by prodali – za absurdních 500 milionů dolarů. Ačkoli tato částka byla zjevně mnohonásobně vyšší než tehdejší skutečná hodnota Twitteru, Zuckerberg souhlasil.

Williams a Stone to s prodejem své firmy nemysleli vážně, přesto byla Zuckerbergova neuvěřitelná nabídka bezpochyby lákavá. Přesto ji odmítli. Zakladatelé Twitteru byli přesvědčeni, že jejich nápad může mít v budoucnu mnohem vyšší hodnotu. A nemýlili se: už jen v důsledku Zuckerbergovy nabídky hodnota společnosti prudce vzrostla a dnes se odhaduje na zhruba 15 miliard dolarů.

Co si z tohoto příběhu můžeme odnést? Pokud věříte sami sobě a své myšlence, ostatní si toho všimnou a budou vás následovat. Sebevědomí, které zakladatelé Twitteru projevili tím, že svůj produkt ocenili tak vysoko, přimělo i ostatní, aby v něj uvěřili.

Jak ale tuto víru v sebe sama účinně signalizovat ostatním? Často pomůže, když si vědomě budujete vlastní značku. Biz Stone měl například ještě před Twitterem vizitky s titulem „Génius“. Lidem také vyprávěl o zcela smyšlených obchodních dohodách, kterých se prý účastnil. Právě tato okázalá sebedůvěra a víra ve vlastní schopnosti mu nakonec pomohla získat práci v Googlu.

Někdy je však těžké, aby si vás lidé všimli, ať už v sebe věříte sebevíc. V takových případech musíte být kreativní. Pokud se například snažíte prosadit v silně konkurenčním oboru, ale vaše dovednosti nejsou nijak výjimečné, musíte si vytvořit vlastní niku.

Představte si třeba, že se chcete prosadit jako fotbalista na škole, kde už je spousta skvělých hráčů. Co můžete udělat, abyste vystoupili z davu? Můžete školu přesvědčit, aby zavedla nový sport, například lakros. V novém sportu bude konkurence mnohem menší, a vy tak budete mít mnohem větší šanci vyniknout.