Co kdyby?

Co kdybychom se zamysleli nad otázkami, které si obvykle spojujeme se zvědavými dětmi nebo úzkostnými přemýšlivci? Co když by nám právě takové úvahy mohly otevřít cestu do světa hluboce prozkoumaných poznatků? Tyto texty představují sérii absurdních a hypotetických otázek a noří se do příslušných teorií, které na ně odpovídají přesně a zároveň velmi zábavným způsobem.

Populární odpovědi z autorova blogu Randalla Munroea What If? jsou zde sice také uvedeny, většina otázek je však nová a je na ně odpovídáno vůbec poprvé. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, že kdybyste byli Malým princem, dokázali byste oběhnout svou malinkou, ale nesmírně hmotnou planetku; že průběžný tisk všech živých aktualizací anglické Wikipedie by jen na inkoustových cartridgích stál čtyři až pět tisíc dolarů denně; a že i kdyby celá světová populace začala právě teď počítat, průměrný chytrý telefon by byl stále asi sedmdesátkrát rychlejší.

Co by se stalo se Zemí, kdyby Slunce náhle zhaslo? Je to děsivá představa, ale překvapivě by z toho vyplynulo i několik „pozitiv“. Podívejme se na pár příkladů.

Jedním z příznivých důsledků by bylo vymizení rizika slunečních erupcí – náhlých, masivních uvolnění energie na povrchu Slunce. Sluneční erupce pro nás představují značné nebezpečí, protože je často provázejí geomagnetické bouře, tedy dočasná narušení zemského magnetického pole. To jsme zažili v roce 1859, kdy Zemi zasáhla obrovská erupce a následná geomagnetická bouře. V telegrafních drátech tehdy vznikly tak silné proudy, že dráty vzplály a komunikace byla zničena.

Od roku 1859 jsme však natáhli po planetě nesrovnatelně více vodičů a vybudovali rozsáhlou elektrickou infrastrukturu. Pokud by nás podobná bouře zasáhla dnes, vědci odhadují, že jen ve Spojených státech by ekonomické škody dosáhly bilionů dolarů. Tomu všemu bychom se ovšem vyhnuli, kdyby Slunce prostě zhaslo.

Druhou „výhodou“ by bylo snížení nákladů na infrastrukturu. Vezměme si například mosty – stavíme je, abychom překonali vodní plochy. Kdyby ale Slunce zhaslo, oceány a řeky by časem zamrzly a my bychom mohli jednoduše jezdit po ledu. Když k tomu připočteme zhruba 20 miliard dolarů, které se v USA ročně vydávají na opravy mostů, vidíme, že bychom na infrastruktuře opravdu „ušetřili“.

Třetí výhodou by bylo zlevnění mezinárodního obchodu. Kdyby Slunce přestalo existovat, nastala by věčná noc – a svět, kde nevyjde Slunce, nemá žádnou potřebu časových pásem. Časová pásma komplikují obchod, protože pracovní doba v jednotlivých zemích se neshoduje. Bez Slunce bychom všichni fungovali v jednom časovém pásmu, což by zrychlilo komunikaci a mohlo by dát globální ekonomice slušný impuls.

A teď zápory? Bez Slunce bychom všichni velmi rychle zmrzli a zemřeli. Možná si tedy naše Slunce přece jen raději necháme.

Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho je půvabný dětský příběh o princi z dalekého asteroidu. Ale mohl by někdo skutečně žít na velmi malé, zato extrémně hmotné planetce? Rozhodně ne. Přesto je zábavné představovat si, jaké gravitační zvláštnosti bychom tam zažívali, kdyby to možné bylo.

Začněme tím, že na naší maličké planetce by se naše nohy cítily mnohem těžší než hlava. Řekněme, že by náš miniaturní svět měl průměr 3,5 metru a hmotnost přibližně 500 milionů tun. Při takové hmotnosti bychom na povrchu zažívali gravitaci podobnou té pozemské, jenže gravitační síla by s výškou klesala mnohem rychleji než na Zemi. Ve výšce našich boků by byla zhruba poloviční a u hlavy by klesla asi na čtvrtinu. Naše nohy by se tedy „cítily“ čtyřikrát těžší než hlava.

Bylo by to podobné pocitu, který zažijete, když ležíte na točícím se kolotoči s hlavou blízko středu – zvláštní napětí a tah v těle.

Kromě podivných fyzických pocitů bychom z naší malé planetky mohli také doslova utéct. Úniková rychlost – tedy minimální rychlost potřebná k tomu, abychom se vymanili z gravitačního působení naší planetky – by byla jen asi 5 metrů za sekundu, což je méně než rychlost sprintu.

Na únikové rychlosti je fascinující, že směr běhu není až tak důležitý. Pokud bychom neběželi přímo dolů k povrchu, unikli bychom z gravitačního pole planety ve chvíli, kdy by naše rychlost tuto hodnotu překročila. Mohli bychom tedy z planetky utéct vodorovně, nebo z ní na konci rampy prostě skočit.

Kdybychom však neběželi dostatečně rychle na úplný únik, mohli bychom se místo toho dostat na oběžnou dráhu kolem planetky. Gravitační síla by byla příliš slabá na to, aby nás stáhla zpět na povrch, ale stále dost silná, aby nás udržela v jejím gravitačním poli.