Chytré týmy

Všichni víme, že osobní produktivita je důležitá, ale schopnost dotahovat věci do konce nezávisí jen na našem individuálním pracovním stylu. Ať už pracujeme sebevíc efektivně sami, naše prostředí a interakce s ostatními mohou naši produktivitu buď brzdit, nebo naopak podporovat.

To samé platí i pro firmy. Pokud chceme zvýšit produktivitu na úrovni celé organizace, musíme přemýšlet za hranice jednotlivce. Znamená to zaměřit se na to, jak spolupracujeme, pečlivě sledovat firemní kulturu, komunikační styly, které používáme, způsob řízení projektů i příklady, které dáváme jako vedoucí.

V následujících kapitolách najdete praktické strategie, které vám pomohou zlepšit kvalitu spolupráce s ostatními a vyhnout se pastem, jež produktivitu podkopávají. Zjistíte mimo jiné, proč slepé podléhání naléhavosti není dobrý nápad, jak může vypadat užitečný soubor principů produktivity a jak vám „pravidlo pizzy“ pomůže rozhodnout, koho skutečně pozvat na schůzku.

Trávíte většinu pracovního dne řešením nečekaných vyrušení nebo vysedáváním na neefektivních schůzkách? Přetéká vám e‑mailová schránka nepřečtenými zprávami? Jsou vaše priority neustále narušovány požadavky na poslední chvíli? Pokud se v tom poznáváte, pravděpodobně pracujete v kultuře tření.

Tření je ztráta produktivity, která vzniká v interakcích mezi lidmi – například když vám den rozbije nutnost zachraňovat důsledky něčího nedodrženého termínu. Je samozřejmé, že se občas vyskytnou skutečné krizové situace a že v takových chvílích produktivita utrpí. Často však pokles výkonu pramení z hromadění drobností, kterých si ani nevšimnete, dokud si neuvědomíte, jak málo se vám toho daří dokončit.

Jsou to věci jako schůzky, které se neustále zpožďují, nebo příliš mnoho irelevantních e‑mailů, které vám denně zaplavují inbox. To vše je jasný signál, že ve vašem pracovním životě je příliš mnoho tření.

Naštěstí většina lidí to myslí dobře a nemá v úmyslu pracovat způsobem, který ostatní brzdí. Pokud jsou ale ve firmě rozšířené špatné návyky, mohou i ty nejlepší úmysly přijít vniveč. Kolegové vás například mohou zvát na své schůzky proto, že si cení vašeho názoru, aniž by si uvědomovali, že máte i jiné priority. A pokud vás firemní kultura nepřímo nutí přijímat každé pozvání, brání vám to být tak produktivní, jak byste mohli. Místo abyste se soustředili na skutečný smysl své role, trávíte příliš mnoho času polovičatým posloucháním irelevantních diskusí.

Chceme‑li produktivitu opravdu zvýšit, musíme si všímat, jak naše vlastní chování může nevědomky komplikovat život ostatním. Jde o to podívat se střízlivě na svůj pracovní den a pojmenovat způsoby chování, které vytvářejí tření.

Může jít o velmi konkrétní věci – třeba že je u vás ve firmě běžné neposílat e‑maily s jasným předmětem, takže je těžké v inboxu cokoliv prioritizovat. Nebo o obecnější problém, jako je nedostatek empatie a respektu k času druhých.

Jakmile víme, jaké problematické praktiky existují, můžeme je začít měnit.

Pokud jste někdy hráli nějaký sport nebo týmovou hru, víte, jak důležité je mít dobré spoluhráče. Když se na to podíváte blíž, zjistíte, že to, co tým skutečně spojuje, je soustředění na společný cíl – například vyhrát zápas. Totéž platí pro pracovní prostředí.

Jediný způsob, jak zajistit, aby váš tým pracoval na sdíleném cíli, je být cílevědomý a uvědomělý.

Být cílevědomý znamená mít jasně ujasněné cíle a priority a soustředit se na to, co je skutečně důležité, místo abyste se nechali strhávat zbytečnou prací. Nejde ale jen o vás. Na společném cíli nemůžete pracovat, aniž byste přemýšleli o tom, jak vaše práce ovlivňuje ostatní.

Pokud pracujete uvědoměle, máte tento dopad na paměti. Snažíte se pomáhat spoluhráčům dosahovat jejich cílů, místo abyste je rozptylovali. Dbáte například na kvalitu vlastní práce, aby se ostatní nemuseli potýkat s nedbalostí a chybami, které vznikají ve spěchu. Tím vytváříte tým, který pracuje s nasazením a v souladu na skvělém výsledku.

Dalším klíčovým prvkem spolupráce je důvěra. Z vlastní zkušenosti pravděpodobně víte, jak těžké je pracovat s někým, na koho se nemůžete spolehnout. Z čeho se ale důvěra v profesních vztazích skládá? Dvě hlavní složky jsou dochvilnost a spolehlivost.

Možná se zdá, že dochvilnost by na pracovišti měla být samozřejmostí. Nejde však jen o to přijít včas na schůzku. Dochvilnost znamená také respektovat termíny a včas reagovat na žádosti. To vyžaduje, abyste byli proaktivní v řízení vlastního času – například si plánovali dostatek prostoru na dokončení úkolů a používali připomínky.

Spolehlivost zase znamená, že se lidé mohou spolehnout, že uděláte to, co slíbíte. Vyžaduje to převzít odpovědnost za své jednání a být si vědom důsledků. V zásadě jde o to dodržovat své sliby, aby vás ostatní nemuseli nahánět a neustále vám něco připomínat.