Chůze po Měsíci s Einsteinem

Máte pocit, že máte špatnou paměť? Mnoha z nás, kteří to tak vnímají, se zdá, že s tímto omezením budeme muset žít navždy. Ve skutečnosti ale může téměř každý výrazně zlepšit svou schopnost pamatovat si i velmi složité informace. Stačí se naučit několik jednoduchých, ale překvapivě účinných technik.

V následujících kapitolách se dozvíte, jak vaše paměť funguje, proč umění paměti od starověku upadlo a jak můžete své vzpomínky „ukládat“ třeba do domu, ve kterém jste vyrůstali.

Potkali jste někdy někoho, kdo má talent na zapamatování jmen nebo faktů, a napadlo vás: „Proč to nedokážu i já?“ Dobrá zpráva je, že paměť si může zlepšit každý. Nejde o vrozený dar, který buď máte, nebo nemáte – klíčové je naučit se správně využívat kapacitu vlastní paměti.

Jedním ze způsobů je trénovat tzv. fonologickou smyčku: věci, které si potřebujete zapamatovat, si opakujete nahlas nebo v duchu. Účinnost této metody ukázal klasický experiment psychologa K. A. Ericssona a jeho kolegy Billa Chase. Předkládali studentovi, označovanému jako SF, řady číslic, které měl zopakovat. Zpočátku si SF dokázal udržet ve fonologické smyčce asi sedm položek, což je považováno za průměr. Po 250 hodinách tréninku však svou kapacitu rozšířil zhruba desetinásobně.

Kromě tréninku fonologické smyčky můžete paměť v určité oblasti zlepšit i tím, že se v daném oboru stanete odborníkem. Ve 20. letech 20. století vědci testovali špičkové šachisty na obecné kognitivní schopnosti, například paměť. Zjistili, že i když byli mistři v šachu výrazně lepší než průměrní hráči, v obecných testech paměti nijak nevyčnívali. Později, ve 40. letech, však nizozemský psycholog ukázal, že šachoví mistři mají tzv. „šachovou paměť“: šachovnici vnímají jinak než méně zkušení hráči. Soustředí se na nejdůležitější místa na desce a místo 32 jednotlivých figurek vidí několik větších, smysluplných celků.

Jejich obecná paměť zůstala stejná, ale díky vysoké úrovni dovednosti se jejich paměť pro šachovou hru dramaticky rozvinula.

Jste dobří v zapamatování čísel? Dokázali byste po jediném přečtení zopakovat číslo 1224200001012001? Pravděpodobně ne. Většina z nás si dokáže najednou udržet v hlavě jen pět až devět „kusů“ informací.

Co se ale stane, když číslo rozdělíte na dvě data: 12/24/2000 a 01/01/2001? Informace jsou stejné, ale najednou je mnohem snazší si je zapamatovat. Tento proces se nazývá „chunking“ – seskupování informací do větších, smysluplných celků, které se pamatují lépe.

Zkuste si například zapamatovat 22 písmen HEADSHOULDERSKNEESTOES. Je to mnohem jednodušší, když si je rozdělíte na HEAD, SHOULDERS, KNEES, TOES – 22 znaků se rázem změní na pouhé čtyři celky. A ještě lépe: pokud znáte dětskou píseň „Hlava, ramena, kolena, palce“, můžete si celý řetězec uložit jako jediný celek spojený s melodií.

Dalším způsobem, jak zvýšit kapacitu paměti, je tzv. elaborativní kódování – tedy co nejživější, nejbohatší zpracování informací. V průběhu evoluce jsme si nepotřebovali pamatovat abstraktní fakta, ale především smyslové informace, které nám pomáhaly přežít. Bylo zásadní zapamatovat si například vůni jedovatých rostlin nebo vizuální vodítka, podle nichž jsme trefili domů.

Můžeme tedy využít to, jak je náš mozek „přednastaven“, a zapojit při učení co nejvíce smyslů. Věci, které si chceme zapamatovat, si představujeme co nejživěji.

Řekněme, že si chcete zapamatovat nákupní seznam: okurky, tvaroh a lososa. Při elaborativním kódování si můžete představit sklenici okurek na nočním stolku vedle vaničky páchnoucího tvarohu, ve které se koupe pohledný muž nebo žena společně s lososem. Takové bizarní, smyslově bohaté obrazy si mozek zapamatuje mnohem pravděpodobněji než suchý seznam položek.