Cesta z bludiště

Možná to zní jako klišé, ale je to pravda: jedinou konstantou v životě je změna. Od našich osobních vztahů, životních okolností a zdraví až po zaměstnání, kariéru a dokonce i celé obory, ve kterých pracujeme, se neustále něco mění. To platí obzvlášť pro náš profesní život, který je poznamenán nepřetržitými technologickými zvraty a ekonomickým vývojem.

Když čelíme změně, v zásadě máme tři možnosti. První je pokusit se vrátit k tomu, jak to bývalo – to ale obvykle není možné. Druhou možností je zůstat stát na místě, což vede ke stagnaci a k tomu, že nás ostatní předběhnou. Třetí možností je jít kupředu a přizpůsobit se. To je zjevně nejzdravější a na růst nejvíce zaměřená reakce – zároveň však také nejnáročnější.

Jak se tedy změně přizpůsobit? V tomto shrnutí se na to podíváme prostřednictvím podobenství – příběhu, který ilustruje určité lekce, jež si z něj budeme postupně vyvozovat. Na této cestě poznáte překvapivou sílu našich přesvědčení, tajemství toho, jak je měnit, a možnosti, které nám nová přesvědčení mohou otevřít.

Náš příběh začíná dvěma drobnými postavičkami jménem Hem a Haw, které žijí uvnitř bludiště. Tráví život pobíháním v jeho chodbách a hledáním sýra, který by mohly jíst. Jednoho dne objeví místo zvané Sýrová stanice C, kde je zdánlivě nekonečné množství sýra. Netuší, odkud se bere nebo jak se doplňuje – prostě tam den co den znovu je.

Přestanou proto prozkoumávat bludiště a usadí se na stanici. Zpohodlní a začnou mít pocit, že na ten sýr mají nárok. A pak jednoho dne sýr zmizí. Haw se nakonec vydá hledat nový zdroj, ale už se nikdy nevrátí. Hem zůstane na místě a čeká, že se sýr znovu objeví. Jenže neobjeví. Dny plynou a Hem má stále větší hlad, cítí se osaměle a má strach. Část jeho mysli se bojí, co se stalo Hawovi – jiná část v něm ale zuří při představě, že ho Haw prostě opustil.

Zastavme se a udělejme krok zpět. V příběhu je sýr, na kterém si Hem a Haw kdysi pochutnávali, metaforou pro štěstí a úspěch. Na doslovné úrovni Hem a Haw hledají sýr jako zdroj fyzické výživy, na metaforické úrovni jsou ale jako my: hledají naplnění, které nás živí po vnitřní stránce.

Když ho najdeme, máme tendenci brát ho jako samozřejmost a mít pocit, že nám patří – podobně jako Hem a Haw. Jenže pak se věci změní a to, co jsme měli, zmizí. Někteří z nás jdou dál, jako Haw. Jiní se snaží držet toho, co už je pryč, jako Hem. To v nás může zanechat pocit izolace a prázdnoty, ale také úzkosti či hořkosti vůči lidem, kteří se posunuli dál bez nás.

Změnu je těžké přijmout, protože znamená konec světa, jak jsme ho znali – toho, ve kterém jsme vyrostli a vybudovali si své životy. Vidět ostatní, jak ji přijímají, může být také obtížné, protože to může působit, jako by vítali a objímali konec tohoto světa. Výsledkem je, že mnoho lidí, podobně jako Hem, odmítá jít dál – dokud je realita nakonec nedonutí, jak brzy uvidíme.

Nakonec má Hem takový hlad, že se cítí donucen opustit Sýrovou stanici C a vydat se hledat nový sýr. Při prozkoumávání bludiště naráží na temné rohy a opatrně za ně nahlíží, jestli tam někde není sýr. Nechce se však vydat do tmy, protože se bojí, že by se ztratil. Žádný sýr nenajde, a tak jde dál.

Míjí také místa, která vypadají jako slepé uličky. I ta mu připadají beznadějná, a proto se od nich rychle odvrací. Jinými slovy, je velmi opatrný a zároveň beznadějný – což je pocit, který můžeme mít i my po změně, když nás okolnosti donutily pohnout se z místa.

Najednou se ocitáme ve světě, který se vůbec nepodobá tomu, který jsme opustili. Stejně jako Hem se ani my nechceme v tom novém světě ztratit, a proto se neodvažujeme příliš daleko do neprobádaného území. A podobně jako Hem máme před sebou mnoho možných cest, ale řada z nich se nám zdá jako slepé uličky, takže se je ani nepokusíme prozkoumat.

Hem nemá při putování bludištěm žádné štěstí. Slábne a slábne, až jednou v noci vyčerpáním usne. Ráno se probudí obklopen tajemnými červenými předměty. Voní po jídle, ale nikdy nic takového neviděl, a proto je k nim velmi nedůvěřivý. Ukáže se, že jsou to jablka, která tam zanechala jiná malá postava jménem Hope, která čekala, až se probudí.

Stejně jako Hem i Hope hledala v bludišti jídlo poté, co její předchozí zdroj došel. Teď má posledních pár jablek, o která se s Hemem velkoryse rozdělí. Přesvědčí ho, aby je ochutnal, a jablka mu zvednou náladu i síly.

Jablka představují alternativní zdroj štěstí a úspěchu. Jakmile je Hem ochutná, mohli bychom čekat, že prozře a řekne si: „Nepotřebuji sýr! Existují i jiné věci, které můžu jíst.“ Jenže bohužel – s nově nabytou silou se rozhodne pokračovat v hledání sýra. Tvrdí, že jeho problém spočívá v tom, že se prostě ještě dost nesnažil najít sýr na nových místech.

A tak se znovu vydává na cestu a Hope se k němu připojuje. Jaká je v tom lekce? Když se věci změní a my přijdeme o zdroj štěstí nebo úspěchu, často se ocitneme v situaci, kdy se ho dál snažíme získat zpět, i když se zdánlivě posouváme dál. Dokonce můžeme najít nový, povzbuzující zdroj naplnění – jen proto, abychom energii z něj použili k dalšímu honu za starým zdrojem. Staré návyky zkrátka umírají těžko.