Cesta líného génia

Všichni víme, jaké to je cítit se přetížení. V práci se od nás očekává, že budeme podávat špičkové výkony. Jako rodiče máme mít dokonale uklizený domov, pečovat o přátelství a ještě stíhat zveřejňovat na Instagramu fotky jako z titulní strany časopisu. Není divu, že se většina lidí – a zejména žen – cítí vyčerpaně.

Neustále se snažíme naplnit nereálně vysoká očekávání ve všech oblastech života. Naštěstí z toho existuje cesta ven. Místo abychom žili podle představ ostatních, můžeme začít naslouchat vlastním potřebám a přáním. Můžeme svou energii a vášeň vložit do těch částí života, které pro nás skutečně mají význam – a pro zbytek si najít chytré zkratky.

Pomocí jednoduchých a praktických strategií nás následující kapitoly naučí, jak se stát líným géniem. Po cestě se naučíte zpomalit, opustit perfekcionistické tendence a dát přednost budování vztahů s lidmi kolem sebe.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč čistý dům neznamená automaticky příjemný domov,
• jak mohou malé kroky vést k velkým změnám,
• a proč péče o sebe sahá mnohem hlouběji než k bublinkovým koupelím.

Máte někdy pocit, že ať se snažíte sebevíc, nikdy nedosáhnete vlastních vysokých nároků? Přesně tak se většinu života cítila autorka Kendra Adachi.

Vyrůstala v domácnosti s násilnickým otcem, který byl výbušný a nepředvídatelný. Aby se vyhnula jeho hněvu, snažila se dělat všechno dokonale. Její pokoj byl vždy perfektně uklizený a ve škole patřila k nejlepším. Nikdy to ale nestačilo – otec si vždy našel něco, co mohl kritizovat. Bylo to vyčerpávající: neustále měla pocit, že selhává.

Bylo to také osamělé. Adachi se tolik snažila být dokonalá, že nedokázala být zranitelná ani s lidmi, které milovala. Nikdo netušil, že za jejím naleštěným zevnějškem se skrývá boj a potřeba podpory.

Klíčové poselství je: perfekcionismus je vyčerpávající a osamělý – ale existuje jiná cesta.

Když se Adachi odstěhovala z domova a nastoupila do prvního zaměstnání, něco se v ní zlomilo. V reálném světě čelila spoustě nových nároků. Když zjistila, že nedokáže hned všechno dělat dokonale, rozhodla se, že se přestane snažit úplně. Začala se chovat, jako by jí na ničem nezáleželo. Doma nechala vzniknout chaos, přestala zvát přátele na jídlo a přestala se snažit v práci vynikat.

Přesto byla pořád vyčerpaná. Stále totiž uvízla v perfekcionistickém myšlení. Tak moc se bála, že něco pokazí, až snahu o dokonalost nahradila snahou nesnažit se vůbec. Ani jeden z těchto extrémů ale nebyl v souladu s tím, kým skutečně je. Ani jeden jí nedovolil následovat její opravdové sny a vášně. A i když navenek působila, že jí na ničem nezáleží, uvnitř jí stále velmi záleželo na tom, co si o ní ostatní myslí. Není divu, že byla tak unavená.

Naštěstí se jí podařilo najít střední cestu, kterou nazývá být líným géniem. Místo aby se honila za tím, aby zvládla všechno, začala se soustředit na to, co je skutečně důležité – pro ni. Dokonalý dům pro ni nebyl prioritou. Důležité bylo mít domov, kde se lidé mohou potkávat a cítit se spolu dobře. Trávit hodiny pletím záhonů jí připadalo jako ztráta času. Zato trávit hodiny v kuchyni pečením koláčů jí přinášelo radost.

Začala se řídit vlastním vnitřním kompasem a postupně si vytvořila soubor strategií, které jí umožnily věnovat se tomu, co miluje – nedokonale, ale autenticky.

Všichni známe pocit netrpělivosti, když se nám nedaří naučit se něco dostatečně rychle. Přesně to zažila i Adachi, když se rozhodla začít s jógou.

Přihlásila se do studia a zapsala se rovnou na tři lekce týdně. Byla motivovaná, odhodlaná a věděla, že pro ni jóga hodně znamená. Po pár týdnech ale její praxe úplně vyšuměla. Proč to nefungovalo?

Ve svém nadšení na sebe naložila příliš mnoho příliš rychle. Stejně jako tolik z nás byla netrpělivá, pokud jde o změnu. Snažíme se dělat všechno najednou a nastavujeme si nerealistická očekávání, která nemáme šanci dlouhodobě naplnit. Změny, do kterých se pouštíme, nejsou udržitelné, a tak – podobně jako Adachi – po pár týdnech vyhoříme. Pak jsme frustrovaní a naštvaní, že jsme „zase selhali“, a často to vzdáme úplně.

Hlavní poselství zní: skutečná proměna probíhá v malých krocích.

I tady se perfekcionismus projevuje v plné síle. „Když to nemůžu dělat dokonale, nemá cenu to dělat vůbec,“ říká nám vnitřní hlas. Jenže to není pravda. Jako líný génius se učíte vážit si samotného pokroku. Nějaké zlepšení je vždy lepší než žádné – a pokud něco milujete, je lepší to dělat nedokonale než to vzdát.

Adachi se nakonec rozhodla, že se zaváže k jedinému jógovému cviku denně. Zabral jí jen pár minut a byl tak jednoduchý, že ho zvládla i v těch nejhektičtějších dnech. Někdy ji dokonce inspiroval k tomu, aby si zacvičila víc. Pomalu, ale jistě si všimla, že se jí pozice dělají snáz a že je pružnější. Díky tomuto malému kroku si vybudovala jógovou praxi, po které toužila.

Přístup „malých kroků“ je pro líné génie klíčový nástroj. Všechny strategie, o kterých bude řeč v dalších kapitolách, budou fungovat jen tehdy, když je budete zavádět postupně. Nesnažte se změnit celý život naráz ani aplikovat všechny techniky současně. Vyberte si jeden konkrétní aspekt každodenní rutiny a lehce ho upravte. Až se novinka stane samozřejmostí, můžete přidat další.

Skutečná změna často nevypadá dramaticky – ale její výsledky dramatické být mohou. Tím, že snižujete sázky a děláte malé, zvládnutelné kroky, měníte svůj život způsobem, který je dlouhodobě udržitelný.