Černé vlajky

Blízký východ byl po desetiletí dějištěm složitých a vleklých konfliktů, ale ISIS představila světu nový druh zla – tak extrémní, že i al-Káida ho považovala za příliš radikální. Jak vůbec mohla taková skupina vzniknout?

Ideologií, z níž ISIS vyrostla, je salafistický džihádismus – fundamentalistické učení, k němuž se hlásí extremisté prohlašující, že mluví jménem všech muslimů. Kořeny této ideologie lze vystopovat až k egyptskému hnutí Muslimské bratrstvo z 50. let 20. století. Politická represe a věznění, jimž byli jeho stoupenci v následujících desetiletích vystaveni, však způsobily, že dnešní džihádisté mají se svými dříve spíše umírněnými předchůdci jen málo společného.

V 50. letech mnozí z nich usilovali o změnu demokratickými prostředky, zatímco dnešní povstalci sázejí výhradně na sílu zbraní. Následující kapitoly vysvětlují, proč k této znepokojivé proměně došlo.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak uvěznění jediného muže přispělo ke vzniku nejobávanější teroristické organizace světa,
• proč invaze USA do Iráku vedla k nárůstu terorismu,
• a jak se syrská občanská válka stala posledním dílkem skládačky, který umožnil vznik ISIS.

Slyšeli jste někdy jméno Zarkáví? Tento vůdce al-Káidy zásadně ovlivnil nedávné dějiny. Narodil se v roce 1966 ve městě Zarqa v Jordánsku, odkud pochází i jeho přezdívka „al-Zarkáví“, tedy „ten ze Zarqy“.

Zlovolná teroristická síť, kterou později vybudoval, se po spletitém vývoji stala základem ISIS. Příběh začíná v polovině 90. let.

Na začátku tohoto desetiletí odjel Zarkáví do Afghánistánu, aby se připojil ke „svaté válce“ proti promoskevské vládě dosazené Sovětským svazem. Po návratu do Jordánska byl 29. března 1994 zatčen a uvězněn ve věznici al-Džafr spolu s dvanácti dalšími muži. Všichni byli dopadeni s nelegálními zbraněmi, které chtěli použít při teroristickém útoku na izraelské cíle. Plánovali pomstu za vraždu dvaceti muslimů, kterou 25. února téhož roku spáchal židovský extremista.

Vězení však Zarkávího ani jeho islamistické spoluvězně nijak zvlášť neoslabilo. Místo aby trávili čas s běžnými zločinci, studovali Korán a prohlubovali nenávist k těm, které považovali za nepřátele Alláha – především ke Spojeným státům a Izraeli.

V roce 1999 pak jordánský král Abdalláh II. Zarkávího – tehdy nejnebezpečnějšího vězně v al-Džafru – spolu s mnoha jeho spolupracovníky propustil. Král Husajn zemřel a jeho syn Abdalláh se snažil napravit pošramocené vztahy království s různými politickými proudy. Rozhodl se mimo jiné uklidnit islamistické kruhy a nabídl gesto smíru: propuštění šestnácti členů Muslimského bratrstva.

Král netušil, že se Zarkáví během pobytu ve vězení stal pro své okolí otcovskou autoritou. Po propuštění z něj tato vůdčí role učinila přirozeného lídra – obklopil se skupinou loajálních následovníků, kteří mu bezvýhradně naslouchali.

Pouhých šest měsíců po propuštění vstoupil Abú Musab al-Zarkáví do odletové haly na mezinárodním letišti královny Alie v Ammánu, kde ho okamžitě kontaktovali jordánští zpravodajští důstojníci. Když jim Zarkáví tvrdil, že míří do hor v Pákistánu, aby se tam věnoval včelařství, bylo zřejmé, že lže. Důstojníci však proti němu neměli žádné konkrétní důkazy, a museli ho proto nechat odletět.

Ve skutečnosti mířil do Afghánistánu, kde mu al-Káida svěřila vedení teroristického výcvikového tábora. Po příjezdu se setkal s Usámou bin Ládinem, zakladatelem al-Káidy. Bin Ládin se s ním zpočátku nechtěl vůbec sejít – pochyboval o jeho spolehlivosti –, nakonec však uznal, že nově příchozí může pomoci rozšířit vliv organizace. Dovolil Zarkávímu zřídit výcvikový tábor pro islamistické dobrovolníky z Jordánska; al-Káida uhradila počáteční náklady a z dálky dohlížela na jeho činnost.

Vše se změnilo v roce 2001, kdy do Afghánistánu vtrhly americké jednotky. Zarkávího muži náhle zoufale potřebovali bezpečné útočiště a severovýchodní hory Iráku se zdály být ideální. Výcvikový tábor se tam rychle přesunul a Zarkáví se pustil do budování teroristické sítě v nové zemi.

Krátce poté, v roce 2002, se tehdy málo známý Zarkáví dostal do hledáčku vysokých představitelů Bushovy administrativy poté, co byl spojován s vraždou amerického diplomata Laurence Foleyho v Ammánu. Ačkoli byl na Západě stále téměř neznámý, na Blízkém východě pilně pracoval. Spojením s iráckou teroristickou skupinou Ansar al-Islám vybudoval jakousi miniaturní islámskou teokracii.

Spojené státy tehdy přesně věděly, kde se nachází, a agenti CIA doporučovali jeho tábor bombardovat. Bushova administrativa, která už se připravovala na válku s Irákem, se však obávala, že předčasný útok by mohl spustit řetězec událostí dříve, než bude připravena. Toto váhání je stálo zlatou příležitost.